Laponsko 16.7. - 30.7.2013

A za ním desítky dalších.

Zástupy turistů vyšly až ráno. Jsme docela rádi, že jsme si užili Kebnekaise v soukromí.

Brod přes potok si nacházíme v místech, kde není ještě moc široký a divoký.

Čtyři hodiny odpoledne, jsme zpět na Kebnekaise Fjallstation. Po předchozích dnech je vedro a o to víc na nás padá únava.

Martin před odchodem vyklepává havěť a drobečky ze stanu.

Jdeme po dřevěném chodníku, všude kolem Kebnekaise Fjallstation jsou stany v keřích. Na první pohled to není moc vidět, ale je tu docela narváno.

Hora Singitjåkko a Tolpagorni.

Tolpagorni a vodopád na říčce Tarfalajokk.

Vrcholy nad sedlem mezi chatami Singistugorna a Kebnekaise Fjallstation.

Máme za sebou týden instantních pokrmů a při pohledu na nebohá ptáčátka začínáme slintat hlady.

Zrcadlení.

Sob.

Sälka 1865 m. n. m.

Snídaně v osm hodin ráno. Naprostej luxus s výhledem na chatu Singistugorna. Už druhý den slunce a příjemné teplo. Zatím moc nevěříme, že nám krásné počasí vydrží až do Abiska.

Maximálně si počasí užíváme. Po týdnu jsme jak dobytci, tak provádíme pořádnou hygienu v potoce vedle stanu.

Chata Singistugorna.

Jsme na Královské stezce, před námi se rozprostírá údolí s řekou Čeakčajohka, která pramení na jeho konci pod sedlem u hory Čeakhčačohkka.

..nad ní stál otec se sekerou v ruce a divně se kýval..

Most přes řeku Guobirjohka.

Dole pod mostem se koupou nahé Švédky, ale je mi blbý tam čumět, tak fotím aspoň Martina, jak na ně zírá on.

Řeka Guobirjohka.

Ledovec pod vrcholem Sälka.

Chata Sälkastugorna s vrcholem Reaiddanjunni.

Vládne tu pohoda, ale nenecháme se zlákat a jdem dál a využít tak krásného počasí.

Stanujem až v sedm večer pod sedlem u Čeakhčačohkky, když slunce mizí za kopci. Po dnešním horku si opět dopřejeme pořádnou koupačku v potoce.

Poprvé se zde setkáváme s větším množstvím otravných komárů, takže se schováváme jak jen můžem.

Osm ráno, dnes opět modrá obloha. Za chvíli budem šplhat do sedla, které má 1140 m. n. m.

Pohled ze sedla k jihu na údolí řeky Čeakčajohka, kterým jsme včera celý den šli.

A tady je očekávaný pohled na sever do údolí řeky Aliseatnu.

Dvoumetrová kamenná pagoda pod sedlem z druhé strany.

Pohled na sedlo, v kterém je schovaná malá bouda.

Chata Tjäktjastugan.

Nevíme co je to za divnou malinu. Chutná docela dobře, později se dovídáme, že je to ostružiník moruška.

Je pět odpoledne a chcem si konečně užít trochu relaxu. Zaparkujem tedy v místě, kde řeka Aliseatnu v širokém údolí meandruje pod kopcem Bossošváráš připomínající Říp.

Kolem stanu máme kozáky, tak z bujónu a rejže vařím houbovou mňamku. Po devíti dnech bez normálního jídla se olizuju až za ušima.

Nikde jinde jsme nenašli tolik sobích parůžků jako tady.

V meandrech jsou malinká jezírka. Desítky jezírek.

V dáli po proudu řeky vidíme počátek jezera Alesjaure.

Jezero za stanem.

Meandrující řeka.

Další z jezer.

Naše stany.

Ráno..

Kamenný pajďulák značící cestu. Trochu jsme ho vyšperkovali.

Dřevěný chodník přes močál.

Chata Alesjaurestugorna.

Pohled od chaty k jihu.

Obydlí u jezera Alesjaure.

Bombovej výhled od chaty.

Vnitřek chaty. Dokupujeme základní potraviny - rejži, těstoviny, fazole a polívky. Dále plynovou bombu k vařiči, toaleťák, ubrousky. Vše platíme kartou.