Laponsko 16.7. - 30.7.2013

Birtavarre se táhne údolím slušných sedm kilometrů a už nás začínají bolet hnátičky. Navíc musíme kmitat, protože autobus nám jede za chvilku a ještě ani pořádně nevíme odkud.

Mraky se lepí ke skalním vrcholům a je jen zázrak, že nás výrazně nevykropily.

Prostě boží!

Kdybych měl čas, sednu si do kadibudky s trávou a budu civět na vodopád. Bohužel tráva je jen na střeše a navíc nemáme na ptákoviny čas.

Neuvěřitelně jednoduchý a funkční.

Dopoledne při přestupu na půli cesty z Birtavarre do Narviku. Celou cestu prší. Prší i v Narviku, který si tak při čekání na bus do Švédska neprojdeme a celou tu dobu prosedíme v čekárně u obchodního domu, kde se občerstvujeme pečivem.

V půl devátý večer přijíždíme do švédské Kiruny. Obloha se začíná protrhávat a hned je veselejc.

Autobus do Nikkaluokty nám jede až ráno. Noc proto přečkáme ve stanu v břízkách za městem.

Kiruna je město s 20.000 obyvateli, leží za polárním kruhem a těží se zde železná ruda. Jsou jiná a hezčí města, než je Kiruna.

Monumentální radnice.

V poledne přijíždíme busem do Nikkaluokty. Nebylo v něm možné platit kartou, nicméně řidič si nechal jízdenky zaplatit v norských korunách.

Na chatě v Nikkaluoktě dáváme startovní kávičku a přečkáváme dvouhodinový déšť.

S napětím študujeme aktuální předpověď na nejbližších pár dní. Teď to ještě netušíme, ale vyjde úplně dokonale.

Před chatou..

Brána do údolí s jezerem Laddjujaure. K chatě Kebnekaise Fjallstation, startovnímu bodu na horu Kebnekaise, je to z Nikkaluokty 15 km.

Stejně jako v Norsku i tady nám padá brada z kozáků a křemenáčů, které si rostou přímo u cesty a nikdo je nechce.

Ještě jeden a dost. Nemůžu fotit každej kterej najdu.

Přicházíme k jezeru Laddjujaure. Je rozhlehlé a mohlo by nám ušetřit pár hodin chůze, kdybychom každej chtěli vysolit líťo za lístek na loď.

Je tu i stánek s občerstvením, tak si dáváme aspoň kafe, aby nás nohy lépe nesly.

Opět fotogenické močály.

Asi nějaký druh klikvy. Je toho tu spousta, ale bojíme se to jíst.

Liška, ne zcela úplně polární.

Nebála se, jen si držela odstup. U chaty jsme byli svědky, jak nějakým českým turistům čmajzla jiná drzá liška něco na zub.

Hory, vodopád a močál.

In your attic -. In your light -. How small everything else, how small we are - and happy in it which alone is great.

Večer stavíme stan na dohled od chaty Kebnekaise Fjallstation. Fouká silný vítr a z hor se každou chvíli přiřítí přeháňka a vykropí nás.

Ani dnes nikam nespěcháme, počasí by se mělo podle předpovědi uklidnit až během následující noci. Stan stěhujeme na lepší závětrné místo blíž k chatě a jdem odpoledne spát. Čeká nás opět noční výstup na nejvyšší horu skandinávské země.

Chata Kebnekaise Fjallstation, pohled k západu.

Chata Kebnekaise Fjallstation, pohled k východu.

Ledový vítr stále fouká jak sviň, kolem třetí hodiny ranní měl ustat. Zatím se moc nechce věřit, že se tak skutečně stane.

Vrcholky hor jsou nasvícené nočním sluncem.

Přicházíme do kotle mezi Kebnekaise, Tolpagorni a Vierramvarri. Díky stržené lávce přes potok ztrácíme na chvíli cestu. Pár desítek metrů lezeme přes zledovatělé suťové pole, než cestu zase najdem.

Cesta vede přes vrchol Vierramvarri 1706 m. n. m. Ledový vítr už ustal a my si dáváme první dnešní pauzičku mezi kamennými pajďuláky a sluníme se. Je šest hodin ráno.

Počasí nám neskutečně přeje, teplota je možná pod nulou, ale bezvětří a sluníčko je k nezaplacení.

Slézáme dvěstě výškových metrů, abychom se zase vydrápali na Kebnekaise. Pohled ze svahu Kebnekaise k jihu.

Pravděpodobně nejvýše položená kadibudka na území Švédska.

Chajda Kebnekaise Toppstugan, k níž kadibouda náleží. V případě nepřízně počasí fajn úkryt. Je v ní ale docela bordel.

Stoupáme po svahu vzhůru, začíná nám být vedro.

Sněhu přibývá, ranní slunce ale šajní jak ovád.

Děvět dopoledne a naprosté azůro nad hlavou.

Značka v námraze.

Už ji nemůžeme minout. Kebnekaise 2103 m. n. m.

Jen pár metrů...

Vrcholek.

Pohled na severní vrchol 2097 m. n. m.

Pohled k západu.

Pohled na ledovec k východu.

Peťa a Vašek.

Bruslíme dolů.

Cestou dolů potkáváme prvního dnešního turistu.