Slunění už začínáme mít plný zuby, tak se pro změnu stínujem.

Pohled k severu do údolí řeky Pietrele.

Lacul Bucura.

Vf. Retezat a údloí říčky Stânișoarei.

Pohled z Vf. Bucura do přísně chráněné rezervace Gemenele na stejnojmenné jezero.

Vrchol Vf. Bucura (2433m)

Pohled na ledovcová jezera jižně pod Vf. Bucura. To nejbližší je Lacul Taul Portii.

Nejdřív trochu jezera upijem aby nebylo moc hluboký..

..a pak dáme osvěžující koupačku.

No není tady krásně? Lacul Taul Portii.

Návrat k Lacul Bucura.

Odpoledne jsme zpět u našich stanů. Oproti včerejšku je tu poněkud víc stanů a tak sdílíme náš stůl s jinou českou fajn partou. Vařím k jídlu svou oblíbenou instantní rajskou polívku, když tu náhle jeden z týpků vytahuje španělské ptáčky. Jestli nás chtěl nasrat, tak se mu to neobyčejně povedlo. Španěláci krásně voní kolem našich stanů a mám sto chutí vylít tu hnusnou rajskou polívku do jezera.

Ranní pohled na klidnou hladinu jezera.

Balíme, snídáme..

Stanové městečko se pozvolna probouzí, my bereme roha do údolí.

Krejvičky se pasou u jezera Lacul Ana.

Sestupujeme podél říčky Bucura. Na obzoru je sedlo Şaua Plaiul Mic, které rozděluje Malý a Velký Retezat. Tam máme namířeno.

Klesáme k hustému smrkovému pralesu.

Veřejné tábořiště u soutoku řek Bucura a Peleaga.

Veřejné tábořiště u soutoku řek Bucura a Peleaga.

Trosky přehrady na řece.

Nastupujem do sedla Şaua Plaiul Mic a za zády necháváme skalnatý Retezat.

Jezírka v sedla Şaua Plaiul Mic.

Sedlo Şaua Plaiul Mic.

Teď už jdeme po Malém Retezatu. Pohled zpět do sedla a na Retezat.

Pohled na Retezat.

Travnaté pláně Malého Retezatu.

Začínáme potkávat první stáda oveček.

Potkáváme bandu turistů, samozřejmě českou.

Nad Retezatem se klube první dnešní bouřkovej beránek.

Bača jak vystřižený ze slovenského večerníčku.

Beran s kovadlinou a ovečky.

Náhle jako když utne, přecházíme ze žulového podloží na vápencové.

Skály jsou sice hezčí na pohled, nicméně už dopředu tušíme, že budeme poněkud sušit huby.

Ohlédnutí se zpět k pohoří Retezat. U sněhového pole ještě na žulovém podloží jsme nabrali v potoce vodu na dva dny.

Vašek s Peťou na vyhlídce.

V sedle pod Piatra Iorgovanului (2048m) nacházíme poměrně novou salaš.

Piatra Iorgovanului. Podle salaše bychom tu čekali i pramen.

Ale jediná voda byla jen v podobě sněhu v hlubokých krasových závrtech.

Přesto se v sedle rozhodujem přespat. Vody máme zatím dostatek a navíc je odsud pěkný výhled na Retezat.

Ráno opět azurová obloha. Na počasí máme letos fakt kliku. Rychle snídáme a padáme pryč co nejdřív, než nás sežehne slunce.

Rychle přebíháme přes vyprahlý vápencový hřbet. Na jeho konci v sedle Şaua Paltina je opět zřetelně vidět přechod na žulové podloží. Tekoucí vodu ale nikde nevidíme. Jen pár oslíků a stádo ovcí se motá kolem rozčochtaných bahenních plácků. Jdeme tedy dál.

Blížíme se k bezejmennému sedlu, které dělí hřeben Malého Retezatu od hřebene Godeanu.

Pasou se tu koně, takže místo pramene opět jen rozbahněné louže. Voda nám zoufale dochází, tak Vašek z Peťou zkoušej nějakou vodu z bahna vydolovat. Obávám se však střevního průseru, takže jdu s bráchou napřed směrem k sedlu objevit něco víc tekoucího.

Koně se tu pasou opět jen tak navolno bez dozoru. Nějaký si asi osedláme, ať se nám líp cestuje.

Navzájem se zvědavě prohlížíme.

Koníci se sice nebáli, ale nenechali na sebe sáhnout. No nic, tak zase jdeme dál pěšky.

Těsně před sedlem nacházíme pramen. Je na něm zvláštní, že vyvěrá asi pět metrů nad cestou a dalších pět metrů pod ní se zase ztrácí v zemi. Jsme vyprahlí, takře vesele tankujeme, pijeme, vaříme oběd a čekáme na Peťu a Vaška. Pak přecházíme sedlo a drápeme se na první svah pohoří Godeanu.

Vf. Galbena (2194m)

Za zvuku hřmění odpoledních bouřek traverzujeme pod hřebenem směrem k Vf. Micusa (2162m). V pozadí Vf. Galbena.