<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
>Je sobotní odpoledne, venku panujou tropická vedra a my se smažíme v neklimatizovaném vlaku Českých drah jedoucího do Budapešti. Zpočátku cestu snášíme dobře, máme sebou zásobu vychlazenýho pití..
Delegace z ministerstva rýžových polí.
Vašek, Martin a Peťa.
Večer na nádraží Budapešť Keléti.
Rychle dokupujeme zásoby pití na noční cestu do Rumunska.
Máme nastavené budíky, dokonce nezapomínáme ani na časový posun, takže už od samýho rána je vše na pohodu a bez stresu. Když vystupujeme v Simerii, venku už svítí slunce. Pohotově kupujeme jízdenky na osobák do Subcetate, odkud se nějak budeme muset dostat do hor.
Přicourali jsme se rumunským courákem do vesničky Subcetate. Skoro by se dalo říct, že tu chcíp pes. S námi vystupuje ještě několik dalších baťůžkářů, jak jinak, česky mluvících.
Místní zvířena už zná tenhle druh lidí s báglama. Proto neštěká a nekouše a s vrtícími ocasy čeká, co se z přeplněných baťohů vyklube ven.
Po chvilce lelkování se přesunujeme před nádraží, kde už se ostatní baťůžkáři soukaj do dvou taxíků. Naštěstí pro nás v zápětí přijíždí třetí tágo a sympatická taxikářka nám už naznačuje, že si máme bágly naházet k ní do logana. Bez nějakého velkého hádání správně tipuje, že jsme Češi, což tu bude něco jako synonymum pro bandu lidí s baťohy, co chtěj odvízt do hor. Holka jedna rumunská už to má naučený, zaveze nás cestou k nejbližšímu bankomatu, kde vybíráme lejky. Při nastoupávámí do hor, nám ukazuje nedalekou zříceninu a asi po pětatřiceti kilometrech nás vysazuje v horském středisku Alpin Rausor. Zaplatíme 100 LEI a s milou Rumunkou se loučíme.
Alpin Rausor je horské lyžařské centrum na úpatí Retezatu. Jsou zde sjezdovky, penziony a restaurace. Jednu z nich navštěvujeme a dáváme startovní kávy a občerstvení. Před polednem v největším smažáku shazujeme svršky, chromíci nasazujou ortézy a jdem se konečně škrábat do hor.
U pozůstatků refugia Condorul opouštíme hustý prales a ocitáme se na loukách pod skalnatými svahy Retezatu.
Je vedro a dusno a nad hřebenem se převalujou těžký mraky, jako kdyby mělo sprchnout.
Odpoledne jsme v sedle Şaua Lolaia a nad celým Retezatem pluje bouřková oblačnost. Slyšíme hřmění a do stěny se nám v bouřce fakt nechce.
Přelézáme sedlo a po neznačené stezce sestupujeme do sousedního údolí, kde si vyhledáme první rovný plácek na stan i s pramenem vody. Martin si prozatím nachází svůj placatej kámen a nehodlá spolupracovat, dokud si v klidu nedokouří cigáro.
Během večera se stíháme navečeřet a zároveň se seznámit s místní létající havětí, které je tu fak požehnaně. Nejdotěrnější jsou malé mušky, které vlezou úplně všude. Do kalhot i do polívky. A nedaly pokoj ani ráno, kdy v kompinaci se žhavým sluncem vytvořili z jinak pěknýho místa malé peklo, odkud se pokoušíme co nejdřív zdrhnout.
Náš tábořivý plac pod sedlem Şaua Lolaia s výhledem na Vf. Retezat (2482m).
Slézáme do údloí říčky Stânișoarei, abychom se dostali do sedla pod horou Bucura na obzoru.
Ohlédnutí se zpět na Vf. Retezat.
Kolem poledne jsme v sedle Curmătura Bucurei. Pohled na sever do údolí řeky Pietrele.
Pán hromů a blesků.
Scházíme ze sedla k jezeru Lacul Bucura. Na břehu je chata horské služby (Salvamont).
Přicházíme na břeh, kde bývá stanové městečko. Máme kliku, protože tu není plno a můžeme si vybírat místo na stany a zabrat si nějaké pěkné závětří.
Pohled od chaty horské služby na naše stany u jezera.
U stanu máme už zařízen stůl, což nám připomíná, že jsme ještě neobědvali. Jdu to rychle napravit výbornou instantní rajskou polévkou. Během jídla pozorujeme, jak si nějaký turista jde zaplavat do jezera. To už ale z chaty horské služby vybíhá asi šedesátiletý rumunský Mitch Buchannon a s píšťalkou v hubě jasně dává najevo, že je v jezeře zákaz koupání.
Hlídej si svůj ešus nebo budeš o hladu.
Pozdě odpoledne se okolní nejvyšší vrcholy opět zahalily do černě bouřkových chuchvalců. Naštěstí jen párkrát zahřmělo a káplo a hned bylo po všem.
Jdeme spát poměrně brzy, snad ještě za světla. Věříme, že ráno moudřejší ještěra a tak se chceme pořádně posilnit spánkem na brzkou ranní vstávačku a výstup na nejvyšší horu Retezatu Vf. Peleaga. Máme v plánu si vyrazit nalehko na jednodenní túru po hřebeni kolem jezera a večer se vrátit zase do stanu.
Vstáváme za svítání, obloha je naprosto vymetená. Přesně to jsme potřebovali. Zatímco stanové městečko hluboce spí, my jdeme nadšeně do stěny.
Šlape se docela dobře, protože lezeme na západní stranu hory, kde panuje chladivý stín. Na obzoru vidíme Vf. Bucura a vrcholek Vf. Retezat.
Záhonky s kytičkama mezi suťovými poli.
Po hodině škrábání jsme už skoro nahoře. V dáli na obzoru vidíme travnaté pláně a bílé vápencové skály Malého Retezatu.
Vrchol Vf. Peleaga (2508m). Jsme tu dneska první.
Jezero Lacul Bucura z vrcholu Vf. Peleaga.
Martinova vrcholovka.
Superrumunman.
Společná vrcholovka. Petr, Martin, Péťa a Vašek.
Test nouzové schovky na vrcholu. Nelíbí se mi, nemá hromosvod.
Pétina vrcholovka.
No tak dobře, ještě jedna a už dost.
Jezera Lacul Bucura a Lacul Ana.
Maximální zoom k našim stanům. Kontrolujeme, jestli nám někdo nekrade jídlo z baťohu.
Tak ale už! Ta byla fakt poslední!
Kdo nehulí, není Rumun.
Drzá moucha, Péťa a bafající sněhulák. Na horách je zkrátka krásně.
Zátiší se sněhulákem.
Lacul Bucura.
Vf. Bucura a Vf. Retezat.
Lacul Bucura.
Našel jsem nový smysl života. Dám si přihlášku do Klubu rumunských turistů a budu Rumunům značit stezky.
Custura Bucurei.
Sluníme se.
Custura Bucurei.
Lacul Bucura a Lacul Ana od severu.
Lacul Bucura a Lacul Ana od severu.
<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
> | Úvodní stránka | Přidat komentář