Rumunsko 30.6. - 15.7.2012

Prohlídka přístavu.

Lodě nás baví.

Pirátská loď nejvíc.

Jsme středem pozornosti. Kolemjdoucí Rumuni s neskrývaným úžasem zírají na naše opálený nohy.

Je tou tu všechno takový hezký rumunský. Spousta lodí, maník opravující dačii, uřvaný děcko na kole..

..a všudypřítomné smečky psů.

Obrovská řecká loď opouští přístav. Něco takovýho nevidíme každej den, tak na loď čumíme skoro půl hodiny, dokud se nenechá odtáhnout na širé moře.

Rostlina zvaná šnekovník.

Policejní lodě v přístavu, nad který se nasunula bouřka z pevniny. Jentaktak stíháme před slejvákem doběhnout do další restaurace. Při tý příležitosti opět testujeme zdejší dobroty.

Piraţi? Da!

Večer sedáme na taxík a necháme se odvízt za město na představení italského cirkusu. Hlavními účinkujícími, jak už to v cirkusech bývá, jsou zvířata. V případě našeho Circo Acquatico Bellucci se jedná o tuleně, tučňáky, krokodýly. Jsme z toho všeho nadšeni, málokdy se nám povede navštívit italskej cirkus na rumunský pláži. Po představení procházíme nočními ulicemi Mangalie a užíváme si zdejšího pestrýho nočního života.

V internetový kavárně zjišťujem všechny varianty pro cestu domů. Vybíráme poslední možný spoj, abychom si užili Rumunska na maximum.

Super, máme den navíc, jdem se projet lodí po moři.

Maják.

Plachetnice.

Ponorka.

Jsem trochu v náladě a tak mávám na policajty a volám na ně „nazdar špekouni“. Policajti nám taky mávaj a hubu maj od ucha k uchu. Asi nerozuměj češtině.

Večer už máme plný zuby stejků a mořskejch potvor, takže testujeme zdejší cukrárnu. Jsme mile překvapeni, jaký fantastický dobroty se dají v rumunský cukrárně koupit.

Poslední večer zakončujeme v naší oblíbený hospůdce, kterou jsme si nazvali „U veselé pastýřky“.

Servus.

Před spaním se ještě necháme vyšokovat Ordinací v růžové zahradě s rumunskejma titulkama.

Vlak má už při odjezdu z Mangalie asi hodinu zpoždění. V Rumunsku něco naprosto nevídaného. Jako na potvoru, když už nemáme žádnou časovou rezervu a čas na přestup v Bukurešti máme jen čtyřicetpět minut. Nedá se nic dělat, musíme trochu zakropit, aby nám to bylo jedno. Lejeme do sebe piva a je nám tuze dobře. Celou cestu žvaníme, tlemíme se a bavíme nejen sebe, ale i spolucestující. Sice nám nerozumněj ani slovo, ale nechávají se nakazit naší dobrou náladou.

Ráno ve vlaku z Bukurešti do Aradu. Sedím sám v přeplněném kupé a dávám si k snídani pivo.

V Budapešti jako druhým zázrakem chytáme vlak do Prahy, takže nakonec přijedeme domů podle plánu v neděli navečer. Všichni jsme parádně unavení a ještě pár dnů budeme vstřebávat tuhle fantastickou balkánskou dovolenou v naší oblíbené zemi, kam se určitě zase někdy vrátíme...