<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
>Ráno opouštíme hranici lesa a dostáváme se na rozsáhlé louky. Míjíme salaš hlídanou uhýkaným oslím triem a nestačíme přitom vstřebávat božké výhledy na centrální Fagaraš.
Vlevo je Vf. Negoiu a vpravo Vf. Lespezi. Vpravo dole mezi smrky se pasou ovce.
Salášky pod hřebenem působily opuštěně.
Pohled z Vf. Florea na Čertův kopec - Vf. Ciortea a Vf. Scara, kde jsme se procházeli v úterý.
Pohled do sedla Şaua Şerbotei, kde jsme z úterka na středu přečkali ostrou bouřku.
Pohled k severovýchodu na klikatící se transfagarašskou silnici.
Odpoledne se od severu valí přes nižší partie hřebene vlna mraků, které naštěstí mají tendenci se hned rozpadat.
Jsme zpět na hřebeni Fagaraše. Ohlédnutí se zpět k jihu na boční Mt. Florea.
Úpatí Vf. Lespezi.
Vrchol Vf. Negoiu.
Chvíli posedíme, poodpočíváme, pokoukáme po okolí…
Na jihu v dáli se modrá vodní plocha Vydří přehrady - Lacul Vidraru.
Strmě se drápeme posledních pár metrů k vrcholu Vf. Lespezi.
Vf. Lespezi 2517m.
Pohled na severovýchodní stěnu Vf. Negoiu. Je zde patrná rýha Dračí soutěsky - Strunga Dracului.
Ilča v nebi.
Pohled o čtyřista metrů níž na jezero Lacul Călţun. Červená tečka vedle jezera je stejnojmenný refugiul.
Na východním obzoru už vidíme nejvyšší horu Fagaraše a celého Rumunska - Vf. Moldoveanu.
K jezeru Lacul Călţun se nám příliš nechce kvůli obavám z prudkého sestupu. Pokračujeme tedy po bočním hřebeni vedoucí na jihovýchod, kde stavíme stan na prvním rovnějším plácku v dosahu vody.
Máme za sebou poměrně náročný den s mnoha nachozenými kilometry a zdolaným převýšením. Ráno jsme nastoupávali na Mt. Florea z výšky okolo 1700m, vylezli jsme na Vf. Lespezi 2517m a večer se opět ocitáme ve výšce okolo 1700m. Stan stavíme za tmy a už se nám nechce ani vařit, jak jsme ucaprtaní. Ráno během snídaně vše napravíme. Před snídaní si s Ilčou dopřejeme i koupačku v malém vodopádu, nad čímž Vašek jakožto odpůrce vody nevěřícně kroutí hlavou.
Ráno zkoušíme traverzovat v nadmořské výšce 1700 metrů těsně nad hranicí lesa směrem k transfagarašské silnici.
Při překračování tohoto potoka se Ilče skutálel baťoh do vody a jako na klouzačce se sunul vyhlazeným rovným korytem někam dolů. Procházíme roštím po proudu kolem potoka, ale ani po několika hodinách se nám nedaří baťoh najít. Možná je už na cestě do Dunaje a dále do Černého moře.
Pro dnešek to vzdáváme. Scházíme kolem salaše dolů do vesničky Piscul Negru.
Vesnička Piscul Negru leží u transfagarašské silnice ve výšce 1200m a má spíše charakter horského střediska s hotely a penzióny. V jednom z nich se večer ubytováváme a jdeme se ještě jednou pokusit najít baťoh, tentokrát proti proudu řeky P. Capra, do které se vlévá náš provinilý potok.
Stíháme jen prohledat místo pod vodopádem, ale nenalézáme žádnou stopu. Usuzujeme, že se bágl zasekl někde ve křovinách těsně nad vodopádem a pomalu plánujeme objevnou výpravu na zítřek.
Poněkud smutně se navracíme do hotelu, kde se obveselujeme poctivou porcí rumunské vydatné polévky zvané Ciorba a pořádnou flákotou masa na grilu. K tomu pivo a kolu a rázem je nám líp. Střádáme různé plány, například jak budeme pokračovat, pokud bágl nenajdeme. Jídla máme dost a veškeré doklady měla Ilča naštěstí mimo baťoh. Průšvih byl s oblečením, protože kdyby opět přišlo stejně hnusný počasí jako ve středu, neměli bychom navíc žádnou dostatečně teplou bundu. A moje i Vaškovo náhradní trika velikosti XXL by těžko v takové čině mohla Ilču zahřát. Navíc jsme přišli o pruty od stanu, které byly na Ilčiným baťohu. Takže pokud bychom se rozhodli pokračovat i bez ztraceného báglu, tak jen v případě příznivého počasí a s noclehem na útulnách a místo do spacáku by se Ilča mohla zabalit do stanu. Ráno se ukáže...
Po ranní omeletě vyrážíme opět hledat. Prolézáme celý potok pěkně keř po keři, šplháme po vodopádu a po několika hodinách konečně nacházíme Ilčin baťoh zaseklý ve větvích. Kupodivu přežil ve zdraví, krom toho, že byl celý mokrý.
Unaveni slézáme prudký svah lesem, kde nestíháme obdivovat zdejší mykologické šperky.
Jeden hřib hezčí jak druhý.
Houby nesbíráme, nikomu se nechce se s nimi táhnout.
Večer na našem pokoji sušíme vše mokré a že je toho dost. Mapu Fagaraše pokládáme na televizor a zapínáme jej, aby sušení bylo účinější. Rumunský folklórní pořad vnímáme už jen jako bonus.
Využíváme úplně vše, co lze použít jako sušák.
Před spaním opět navštěvujeme restauračku při hotelu a dáváme si ciorbu a kuřecí stehna s hranolkem. Vašek je poněkud rozčarován, že v celé turistické vesnici není možno zakoupit cigára. Později se od nějakého Rumuna dovídáme, že zdejší zákon pro prodej cigaret je nastaven tak, že se prodejcům nevyplácí cigára vůbec prodávat. K sehnání jsou zpravidla jen ve větších městech, kde se předpokládaj velké obraty zboží.
Opouštíme Piscul Negru a nastupujeme po transfagaraššské silnici směrem k hřebenu. Než definitivně opustíme silnici, navštívíme ještě chatu Cabana Părăul Caprei, kde dáváme obídek.
Celou cestu po silnici míjíme stanová tábořiště s ohýnky a grily, odkud se line směs vůní grilovaného masa a spálených petflašek. Zřejmě rumunský národní sport odjet s rodinou na dovolenou do hor, zaparkovat dáčii na krajnici a pokud možno co nejblíže asfaltu postavit stan a rozdělat oheň. A do toho pustit z autorádia lidové písničky.
Jsme fascinováni počínáním dobrodruhů, co jsou schopni si postavit stan v prudké zatáčce frekventované silnice, kde byl cítit zápach spálených brzdových destiček.
S úlevou opouštíme silnici a nastoupáváme po značce k hřebeni směrem k refugui u Portiţa Arpaşului.
Jsme u útulny. Obdivujeme solární panel na střeše a osvětlení uvnitř napájené z baterie, které kupodivu ještě nikdo nestačil ukrást. Počasí je proměnlivé, přes hřeben se od severu valí mraky a navíc toho máme pro dnešek dost. Byť je večer ještě daleko, zůstáváme zde.
Vnitřek útulny byl prostý. Podlaha z plechu a k ní přivařené ocelové palandy z jeklů a pletiva, které byly komfortní asi tak jako fakírovo lože.
Osvětlení z leddiodových pásů svůj účel sice plnilo, ale komu by se tu chtělo ponocovat po celodenní námaze.
K večeru se obloha protrhala a tak trochu litujeme, že jsme nevyužili pěkného počasí a nepopošli o nějaký kilometřík dál. Tak se alespoň cpeme jídlem až k prasknutí, ať máme na zítra lehčí baťohy. Před setměním si dáváme si dvojitou porci našeho oblíbeného horkého čaje, jehož základ tvoří čaj tatranský.
Ostrý hřeben vedoucí od Portiţa Arpaşului směrem k východu. Místy se tady také leze po ocelových lanech.
Večer ještě netušíme, zda-li ráno půjdeme po hřebenovce vedoucí po lanech nebo půjdeme oklikou přes dva kotle na severní straně. Rozhodneme se ráno podle počasí.
Mapa úterní trasy vedoucí přes nejvyšší horu Fagaraše a celého Rumunska.
Vašek komunikuje se zatoulanou ovečkou. Zdá se, že si ti dva celkem rozumí.
Ráno je proměnlivo, občas z pod nízko plynoucích těžkých mraků vyleze slunce. Stále váháme, kudy půjdeme. Rozhodujeme se pro skalnatou hřebenovku vedoucí po lanech. Nedojdeme ovšem daleko. U pomníku Josefa Straky si opět uvědomujeme, že nikdo z nás tří není skalní příznivec lezení po čtyřech s dvacetikilovým báglem na zádech a že podobná činnost nepatří mezi hlavní cíle našich výletů do hor. Vracíme se tedy zpět do sedla a jdeme po modré stezce vedoucí podél severní straně hřebene v naivní představě, že cesta tudy bude snažší.
Zpočátku je modrá stezka velmi pohodová. Výškově moc nekolísá a užíváme si i poslední zbytky letošního sněhu. Navíc se pohybujeme těsně pod mraky a odměnou za to nám jsou špičkové výhledy do údolí na severní straně.
Údolí P. Arpaşu Mare. Prudký sešup dolů a hned zase nahoru. Čekají nás ještě dvě taková údolí, než se vrátíme zpět na hlavní hřeben.
Cesta do následujícího údolí s jezerem Lacul Podragel je zpestřena lezením přes hřebínek v místě, které se nazývá Strunga Podragelului.
Pohled zpět k západu na jezero a hřebínek se štrungou.
Před námi je třetí údolí s chatou Cabana Podragu ležící ve výšce 2100m.
Cabana Podragu. Jezera, ovečky, klídek.
Opět zpátky na hlavním fagarašském hřebeni. Pohled na severní stranu do údolí s chatou Podragu.
Na obzoru už máme Moldoveanu nadosah, vzhlížíme však s obavou k severní straně, odkud se na nás mračí hradba bouřkových oblaků.
<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
> | Úvodní stránka | Přidat komentář