Dvojvrchol s Vf. Moldoveanu. Pokusíme se jí zdolat ještě dnes odpoledne, než se opět na několik dní sprasí počasí.

Pohled z úpatí Moldoveany k severozápadu. Funíme jak koně při steeplechase, abychom stihli vrchol dřív, než bude dnes nadobro pohlcen hladovými chřtány obrovských kumulů.

Zdoláváme první z vrcholů - Vf. Vistea Mare 2527m. V sedle na východě vidíme refugui, u kterého chceme dnes přespat.

K druhému vrcholu Vf. Moldoveanu 2544m je to asi patnáct minut kamzičí chůze po ostrém hřbítku.

Na jih vede z Moldoveany pohodová hřebenovka.

Vašek s Vf. Vistea Mare a mrakem za zády.

Ještě zbývá pověsit na tkaničku od bot malou vlajku…

…od nefalšovaného českého česneku!

A nechat se snímnout od náhodných kolemjdoucích pár vteřin před tím, než se vrchol ponoří do předbouřkové šedi prvních nízkých mraků. Ilča společnou fotku na vrcholu bez mlhy už nestihla.

Pozdě odpoledne slézáme v mlze po východní straně Moldoveany do sedla a směrem k jezeru, kde za hřmění stavíme stan.

Základna kumulonimbu nám pomalu škrtá o stan a s prvními kapkami lijáku se rychle uklízíme dovnitř. Bez nějakého velkého vyvařování jdeme spát, neboť dneska máme za sebou náročnou cestu a jsme utahaní jak koťata.

Ráno u jezera Lacul Moldoveanului 2150m.

Mapa dnešní trasy. Pozvolna opustíme centrální skalnatou část a nasuneme se do východní části Fagaraše, kde převažují oblé travnaté pastviny.

Vf. Moldoveanu po ránu je chvíli bez mraků. Opouštíme sedlo a jdeme východním směrem.

Hřebenovka těsně traverzuje většinu vrcholů z jihu, na severní straně je prudký skalnatý sráz…

…odkud stoupají těžké zárodky nových oblaků.

Mracul kumulului pohrávající si z naší fantazií.

Odpoledne přicházíme k oblasti u Lacul Urlea a tím opouštíme skalnatou část Fagaraše.

Kromě velkého jezera je zde několik menších, u kterých si dokážeme představit naše dnešní tábořiště.

Je to zajisté velké lákadlo. Chceme však využít relativně pěkného počasí, které zde zatím panuje a dohnat tak časové ztráty z předchozích dní.

Placatá hřebenovka vedoucí od Vf. Iezerul 2429m k sedlu Curmătura Zărnei byla velice precizně značena patníky z placáků pravidelně zapíchlých do trávy a čerstvou červenobílou značkou. Přišlo nám to úsměvné. Miloslav Nevrlý by nejspíš hořce zaplakal.

V sedle Curmătura Zărnei je refugui a spousta malých bahenních jezírek sloužící jako pojítka místním ovečkám.

Refugui se nám líbí a protože počasí jakoby dneska nevědělo, jestli se má vypršet nebo až zítra, prdíme na stavění stanu a jdeme se uklidit dovnitř.

Čtvrteční mapa posledního dne na Fagaraši.

Sedlo Curmătura Zărnei. Bahenní jezírka nejsou vhodná na pití, k prameni s čistou vodou pod sedlem je to asi deset minut.

Vítám vás, pozemšťané! Aneb jedna z možných podob útulen ve východním Fagaraši.

Ranní déšť naštěstí netrval dlouho a můžeme tak vesele pokračovat dál přes rozsáhlé fagarašské pláně. Cesta je pohodová, mezi oblaky pozorujeme hluboká údolí a jejich salaše.

Potkáváme dvojici bačů a jeden z nich jde směrem k nám. Určitě jdou loudit cigára, tak jako všichni ostatní bačové, které jsme potkali.

Díváme se do míst, které si troufáme označit jako konec Fagaraše. Z poloviny zalesněný kopec Vf. Cornişul Mic 1690m se salaší uprostřed louky, kde si už pomalu plánujeme nocleh.

Přicházíme k salaším. Hledáme v okolí vodu a nacházíme alespoň malý pramínek na kraji lesa.

Rozděláváme oheň, posbíráme v okolí pár hřibejků a už si vesele vyvařujeme.

Vaškovi se už na smaženici z hub a sušených vajec sbíhají sliny.

Po západu slunce pozorujeme ze zápraží salaše skalnatý hřeben pohoří Munţii Piatra Craiului.

Saláška je velmi útulná. Smutné je, že v jedné z  místností jsou na zemi poházené odpadky. Smutnější je, že to jsou obaly od tatranek a polévek z Vitany plus plechovku s logem Svijan.

Ranní pohled na salaš a pohoří Mt. Iezerul jihovýchodně od Fagaraše.

Mapa trasy, kudy slézáme z hor do civilizace k městu Zărneşti.

Cesta do Zărneşti je úporná, vede převážně po od nákladních aut rozježděných blátivých cestách vedoucí podél potoků a říček. Slunce pálí jak o život a jediná naše radost je v pozorování přibližujícího se Munţii Piatra Craiului.

Míjíme první domy a ohrady se zvířectvem. Vše je upravené a nepřirozeně nerumunské.

Cosi se začalo dít s blaženou rumunskou zemí. Zprvu nepozorovaně, ale později stále rychleji a víc v ní přibývá penziónů a hotelů v evropském stylu, zápachů výfukových plynů offroadů a čtyřkolek, solárních panelů, zbohatlých bukurešťských tlusťochů, cizinců z nadnárodních korporací. Jen ten asfalt tu stále většinou chybí.

Naštěstí ještě zcela úplně nevymizely původní prvky karpatské krajiny.

Snad si Rumuni v záplavě "evropského bohatství" včas uvědomí, že snadno mohou přijít o bohatsví své.

Po třiceti kilometrech celodenní chůze po prašné cestě do Zărneşti se nám konečně daří stopnout auto. Jsme rádi, že posledních pár km se můžeme svést v klasickém rumunském stylu - na podlaze staré nákladní dodávky společně s malou umečenou kozou.

Zărneşti je pětadvacetitisícové město a je východní branou do Fagaraše. Je zde patrný ostrý kontrast mezi původním stylem života, kdy Rumuni jezdí na potazích s koňma, a západní kulturou, kdy se převážně mladá část populace prohání na čtyřkolkách či v nových autech, za která by se nemusel styďet ani pupkatý Němčour. Vlak, kterým jsme jeli ze Zărneşti do Braşova, patřil soukromé společnosti, byl komfortní a jel samozřejmě načas.

V Brašově nasedáme na večerní rychlík Panonia. Před příjezdem si stíháme nacpat břicha řízkem a pivem, ovšem nestíháme si včas zarezervovat lehátka. Naštěstí Ilča pohotově domlouvá tři poslední volná lůžka přímo u průvodčího a můžeme se tak jít parádně prospat. Rychlík tentokrát neodjíždí načas, ale dokonce o čtyři minuty dřív. Budíme se až ráno v centrálním Maďarsku a jdeme se do jídeláku nacpat omeletou. Zděšeně přitom pozorujeme obrovské nekonečné lány kukuřice a pšenice. Nikde žádný kopec, žádný svah, žádný hřeben. V Budapešti přesedáme na rychlík do Hamburku, kde také testujeme jídelák, tentokrát s německou obsluhou a samozřejmě i německými cenami. Jídlo stálo 10 eur, bylo však výborné. Přejíždíme Dunaj a v Bratislavě už máme zpoždění. Navíc se chodbičky vagónu zaplnily k prasknutí a vlak byl zpožďěn a přeplněn k prasknutí až do Čech. Nu což, jsme zase doma, v civilizované střední Evropě. Od teď budeme až do příštího léta jenom vzpomínat na rumunskou pohodu, kde železnice funguje a lidi se na sebe nikdy nemračí. Kde se nemusíme bát pokut za spaní v horách a přitom se nechat za kus žvance hlídat místními ovčáckými psy před medvědí zvědavostí...

Užitečná maďarská slovíčka a fráze:
bankomat - szerekes [čti serekeš]
kořalka, pálenka - pálinka
třešně - cseresznye [čti čeresně]
zebra - zebra

Užitečná rumunská slovíčka a fráze:
houba - hrib
slanina - slănină
šunka - şuncă
zebra - zebră
můj baťoh je plný úhořů - rucsac meu e plin cu ţipari

Jak vidno, ani jeden z jazyků není tak těžký, jak se všeobecně traduje. Slovní zásobu pro přežití v Panonské nížině či v rumunských Karpatech lze získat během chvilky.