Přišel čas dalších toulek po horách. Už vloni na Urale jsme se domlouvali na přechodu Fagaraše. To abychom ho stačili poznat ještě předtím, než se v Rumunsku přežene smršť evropských dotací určených na zřízení národních parků, hotelů, sjezdovek a silnic a bačové s ovečkama budou muset své salaše v horách nadobro opustit. Máme naplánováno projít fagarašský hřeben od západu k východu a pokud zbyde čas, možná zavítáme i do sousedního pohoří Munţii Iezerul. Bohužel týden před odjezdem Standa chytlil od klíštěte boreliózu a i když váhal, nakonec se mu s antibiotiky a těžkým báglem do hor nechtělo. Jedeme tedy jen ve třech nočním rychlíkem Panonia z Budapešti, popíjíme před spaním plechovku maďarského piva a už se nemůžeme dočkat, až se brzy ráno probudíme v Albě Iulii. Odtud se svezeme courákem do Turnu Roşu, odkud půjdeme na hřeben Fagaraše.

V noci se všichni fagarašští čerti ženili. Nejprve se zvedl vítr, který nám několikrát nehezky zacloumal se stanem. Pak se spustil slejvák doprovázený pravou fagarašskou bouřkou, jakou jsme dosud znali jen z jiných cestopisů. Bouřka neustávala ani po několika hodinách, blesky na obloze se křižovaly navzájem a hromy na sebe navazovaly v jedno silné zemětřesení. Přestože jsme v podstatě přímo na hřebeni v sedle Şaua Şerbotei, chrání nás okolní prudké svahy, které na sebe vážou veškeré údery blesků. Pocit bezpečí se ale nějak nedostavuje, tak se pro jistotu schovávám do spacáku jak malé dítě a kupodivu se mi v tom běsnění živlů daří usnout.

Po večeři jdeme ještě za světla spát. Vítr opět zesiluje a i v tom našem chráněném dolíku se stan solidně prohýbá pod nárazy poryvů. Nad námi se z hřebenu ozývá kvílení vichřice a aby toho nebylo málo, začíná vytrvale pršet. Během noci musíme několikrát zapichovat vyrvané kolíky od stanu a vůbec není šance se vyspat, jak se mokré stěny stanu neustále třou o spacáky. Brzy k ránu jsou poryvy větru už tak silné, že nám praská prut od stanu a pobyt v něm se stává značně nekomfortním.

Nadcházející noc nám dala vše, co jsme nutně potřebovali - pořádnou porci nerušeného spánku a odpočinku. Večer ještě potajmu doufáme, že se vítr a vůbec počasí konečně uklidní a budeme tak moci pokračovat po bočním hřebenu Mt. Florea zpět na fagarašskou magistrálu. A skutečně. Ráno na obloze celoplošné azůro a na stromech se nepohnul jediný lístek. A nebylo to jen tím, že okolo stanu byly jen samé smrky. Naprosté bezvětří.