Rusko 26.6. - 17.7.2010  RU

Účastníci:

Arwen Bohouš T. Hex Petr Standa D.

Trasa:

Inta - Zhelannaya - Údolí Balbaniyu - Gora Naroda - Údolí Limbekoyu - Inta, Vorkuta, Chalmer-Yu

Zobrazeny fotky: 101-150 z celkem 198

<<Začátek  |  <Předchozí  |  Následující>  |  Konec>>

Fotka č. 101

foto č. 101 - Potok vlévající se do Limbekoyu.

Potok vlévající se do Limbekoyu.



Fotka č. 102

foto č. 102 - Morénový hřeben. Velice dobře se po něm šlo.

Morénový hřeben. Velice dobře se po něm šlo.



Fotka č. 103

foto č. 103 - Mezi morénovým hřebenem a horským hřbetem napravo byla spousta jezírek. Kdysi se tudy sunuly obrovské ledovce, které takto vrásnily krajinu.

Mezi morénovým hřebenem a horským hřbetem napravo byla spousta jezírek. Kdysi se tudy sunuly obrovské ledovce, které takto vrásnily krajinu.



Fotka č. 104

foto č. 104 - Peřeje na řece Limbekoyu.

Peřeje na řece Limbekoyu.



Fotka č. 105

foto č. 105 - Když se opět snažíme najít cestu po záhadném traktoru, máme tu čest si vyzkoušet prodíračku skrz špatně prostupné husté modřínové lesy. Jak dokonalý úkryt pro medvědy.

Když se opět snažíme najít cestu po záhadném traktoru, máme tu čest si vyzkoušet prodíračku skrz špatně prostupné husté modřínové lesy. Jak dokonalý úkryt pro medvědy.



Fotka č. 106

foto č. 106 - Před západem slunce už máme vytipován plac pro stan, teče tu potok a o dřevo poprvé není nouze. Komárů je k večeru rekordně nejvíc, jen na zádech jich mám snad stovky. Když si na sebe oblékám bundu, málem mi s bzukotem odletí pryč. Sundat si moskytiéru je možné jen na krátkou chvilku, po dobu co účinkuje repelent. Naštěstí pro napití nebo pro jednu kouřovou není nutné nic sundávat, jde to dobře i skrz síťku. Smrkání by možná šlo taky, nevím, raději to nezkouším.

Před západem slunce už máme vytipován plac pro stan, teče tu potok a o dřevo poprvé není nouze. Komárů je k večeru rekordně nejvíc, jen na zádech jich mám snad stovky. Když si na sebe oblékám bundu, málem mi s bzukotem odletí pryč. Sundat si moskytiéru je možné jen na krátkou chvilku, po dobu co účinkuje repelent. Naštěstí pro napití nebo pro jednu kouřovou není nutné nic sundávat, jde to dobře i skrz síťku. Smrkání by možná šlo taky, nevím, raději to nezkouším.



Fotka č. 107

foto č. 107 - Vašek rozdělal oheň a už opéká další porci klobás, zatímco Ilča píše deník.

Vašek rozdělal oheň a už opéká další porci klobás, zatímco Ilča píše deník.



Fotka č. 108

foto č. 108 - Nad Limbekoyu se zvedá opar, protože vzduch zaříná být chladnější než ledová voda v řece.

Nad Limbekoyu se zvedá opar, protože vzduch zaříná být chladnější než ledová voda v řece.



Fotka č. 109

foto č. 109 - Takto zde vypadá noc půlhodinu před půlnocí. Na stanu se vytvořila jinovatka a komáři dočista zmizeli. Užíváme si tohoto slavnostního okamžiku a vykrmujeme se o stošest. Je ideální doba spáchat hygienu nebo si dojít na záchod bez komářího utrpení.

Takto zde vypadá noc půlhodinu před půlnocí. Na stanu se vytvořila jinovatka a komáři dočista zmizeli. Užíváme si tohoto slavnostního okamžiku a vykrmujeme se o stošest. Je ideální doba spáchat hygienu nebo si dojít na záchod bez komářího utrpení.



Fotka č. 110

foto č. 110 - Noční Limbekoyu.

Noční Limbekoyu.



Středa 7. července
Údolím Limbekoyu II


Scénař následujícího dne se víceméně opakuje. Docela vedro, odhadem až 20°C, modřínové lesy, krásné výhledy na zasněžené hřebeny hor a spousta dravých potoků, které bylo nutné přebrodit. No a samozřejmě hejna komárů a jejich obzvláště ostré sosáky, které nás nenechaly na pokoji.




Fotka č. 111

foto č. 111 - Dnes máme v plánu ujít stejnou porci kilometrů, jako včera. Odhadem nějakých 20 až 25km. Pokud se nebude ztrácet cesta, zvládneme to jako prd.

Dnes máme v plánu ujít stejnou porci kilometrů, jako včera. Odhadem nějakých 20 až 25km. Pokud se nebude ztrácet cesta, zvládneme to jako prd.



Fotka č. 112

foto č. 112 - Samé modříny, výjimečně se najde i smrk.

Samé modříny, výjimečně se najde i smrk.



Fotka č. 113

foto č. 113 - Brodíme poměrně velký přítok do Limbekoyu. Po kamenech to jde snadno, nicméně o kus dál teče užší, za to dravější rameno. Poprvé obouvám kecky za účelem zdolání vodního toku.

Brodíme poměrně velký přítok do Limbekoyu. Po kamenech to jde snadno, nicméně o kus dál teče užší, za to dravější rameno. Poprvé obouvám kecky za účelem zdolání vodního toku.



Fotka č. 114

foto č. 114 - Vaškova výstroj pro režim

Vaškova výstroj pro režim "voda nad kolena a komárů po krk".



Fotka č. 115

foto č. 115 - Zahuštěné mléko

Zahuštěné mléko "Tatra" v balení pro kosmonauty se ukázalo být velmi praktické, dá se hravě konzumovat pod moskytiérou.



Fotka č. 116

foto č. 116 - Tak a komáři mi mohou políbit…

Tak a komáři mi mohou políbit…



Fotka č. 117

foto č. 117 - Toto tábořiště nacházíme za jedním z větších brodů, který Ilča elegantně přebrodila přískokem jen s jednou holinkou. Jen pro zajímavost, řeka byla obklopena rybízovými keři. Bohužel kuličky byly ještě zelené. K večeru, když jinovatka pokryla stan a zmizeli svině komáři, si opět dopřáváme bohatou krmi. Ilča s Vaškem kuchtěj míchaná vajíčka, které měli v sušené práškové podobě. Fotka je z jedné hodiny ranní a brzy bude vycházet slunce. Nejvyšší čas jít spát.

Toto tábořiště nacházíme za jedním z větších brodů, který Ilča elegantně přebrodila přískokem jen s jednou holinkou. Jen pro zajímavost, řeka byla obklopena rybízovými keři. Bohužel kuličky byly ještě zelené. K večeru, když jinovatka pokryla stan a zmizeli svině komáři, si opět dopřáváme bohatou krmi. Ilča s Vaškem kuchtěj míchaná vajíčka, které měli v sušené práškové podobě. Fotka je z jedné hodiny ranní a brzy bude vycházet slunce. Nejvyšší čas jít spát.



Čtvrtek 8. července
Řeka Kožim


Nejméně záživnou část cesty údolím Limbekoyu máme před sebou. Hory se vzdalují a přibývá hustého porostu, ve kterém opět ztrácíme jinak poměrně čitelnou cestu. Musíme se vrátit necelý kilometr zpět abychom cestu znovu našli. Je hic a komáři jsou strašně šťastní, že mají do koho jebat. Vzdálenost k řece Kožim odhadujeme ještě na nějakých 5 až 10km.




Fotka č. 118

foto č. 118 - Údolí Limbekoyu.

Údolí Limbekoyu.



Fotka č. 119

foto č. 119 - Údolí Limbekoyu.

Údolí Limbekoyu.



Fotka č. 120

foto č. 120 - Po poledni přicházíme konečně na konec údolí Limbekoyu k řece Kožim /Кожим/ . Sundáváme boty a máčíme naše smradlavé nohy do ledové vody. Přitom nabíráme vodu na pití i vaření a vyrábíme si oběd. Všude kolem roste divoká pažitka, což se docela hodí.

Po poledni přicházíme konečně na konec údolí Limbekoyu k řece Kožim /Кожим/ . Sundáváme boty a máčíme naše smradlavé nohy do ledové vody. Přitom nabíráme vodu na pití i vaření a vyrábíme si oběd. Všude kolem roste divoká pažitka, což se docela hodí.



Fotka č. 121

foto č. 121 - Vašek pere ponožky v řece Kožim. Voda z řeky je výborná i na pití.

Vašek pere ponožky v řece Kožim. Voda z řeky je výborná i na pití.



Fotka č. 122

foto č. 122 - U soutoku obou řek nacházíme čerstvé stopy Bohoušových a Standových kanad. Později při odjezdu z Ruska se od nich dozvídáme, že jsme se minuli jen o pár hodin. Nacházíme místo, kde oba brodili Limbekoyu, voda je tu však velice prudká. Zkouším jen v trenkách přebrodit řeku přímo v místě soutoku, kde je koryto nejširší a proud nejmenší. Voda sahá až po trenýrky a pokouší se mi podrazit nohy. Stačí neopatrný krok na kluzkých kamenech na dně a pak nashledanou v Barentsově moři. Ilča se svou prťavou postavou nemá šanci dostat se bez lana na druhou stranu. Do vody se jí už dnes nechce, tudíž stavíme stan a jde se chrnět.

U soutoku obou řek nacházíme čerstvé stopy Bohoušových a Standových kanad. Později při odjezdu z Ruska se od nich dozvídáme, že jsme se minuli jen o pár hodin. Nacházíme místo, kde oba brodili Limbekoyu, voda je tu však velice prudká. Zkouším jen v trenkách přebrodit řeku přímo v místě soutoku, kde je koryto nejširší a proud nejmenší. Voda sahá až po trenýrky a pokouší se mi podrazit nohy. Stačí neopatrný krok na kluzkých kamenech na dně a pak nashledanou v Barentsově moři. Ilča se svou prťavou postavou nemá šanci dostat se bez lana na druhou stranu. Do vody se jí už dnes nechce, tudíž stavíme stan a jde se chrnět.



Fotka č. 123

foto č. 123 - Je tu kupodivu i veřejné tábořiště, nicméně je plné střepů z flašek od vodky a jiného bordele, tak táboříme o kus dál. K večeru se přihnaly mraky, je teplo a ty svině komáří dnes nejspíš nepůjdou spát. Lítaj všude kolem a jen na levé paži jich napočítávám asi třicet. Objevuju v sobě dusud skryté sadistické sklony, když se u ohně bavím tím, že hořícím klacíkem upaluju komárům sosáčky. Ti hajzlíci raději v žáru plamene explodujou, než by se měli dobrovolně vzdát pár pikogramů krve.

Je tu kupodivu i veřejné tábořiště, nicméně je plné střepů z flašek od vodky a jiného bordele, tak táboříme o kus dál. K večeru se přihnaly mraky, je teplo a ty svině komáří dnes nejspíš nepůjdou spát. Lítaj všude kolem a jen na levé paži jich napočítávám asi třicet. Objevuju v sobě dusud skryté sadistické sklony, když se u ohně bavím tím, že hořícím klacíkem upaluju komárům sosáčky. Ti hajzlíci raději v žáru plamene explodujou, než by se měli dobrovolně vzdát pár pikogramů krve.



Fotka č. 124

foto č. 124 - K večeři polévka, do polévky pažitka.

K večeři polévka, do polévky pažitka.



Pátek 9. června
Brod přes řeku Kožim


Ráno sprchlo a nálada odpovídá počasí. Řeka Limbekoyu je stejně divoká jako včera a i když nevypadá úplně nepřebroditelně, nakonec se vracíme zpět k brodu přes řeku Kožim, ve kterém jsme minulý týden málem zůstali i s náklaďákem. Čekáme, až něco pojede a převeze na druhou stranu řeky. Hodina, dvě, nic. Navíc se obloha olověně zabarvuje, proto preventivně stavíme stan jako skrýš. Čekáme tři, čtyři hodiny, stále nic. Vaříme na ohni oběd a zrovna kolem projíždí náklaďák. Má však plně obsazenou kabinu a plnou korbu. Proto se neplašíme a věnujeme se jídlu. Také zkoušíme na pytlačku chytit nějakou rybu, nicméně marně, páč během těch několika málo hodin u řeky nevidíme ani jikru.




Fotka č. 125

foto č. 125 - Oficiální turistická chata u brodu nedaleko soutoku Kožimu a Limbekoyu. Škoda, že je na druhé straně.

Oficiální turistická chata u brodu nedaleko soutoku Kožimu a Limbekoyu. Škoda, že je na druhé straně.



Fotka č. 126

foto č. 126 - U brodu přes řeku Kožim. Odpoledne jsme z čekání už tak unavení, že jdeme spát. Budí nás zvuk motoru nákladního auta. Bleskurychle lezeme ze spacáků a pozorujeme, jak z protějšíhu břehu přejíždí řeku gruzavik s příznačným názvem Ural. Ilča pohotově domlouvá s osádkou vozu převoz. Vytváříme rekord v rychlosti balení stanu, Urálek udělá čelem vzad a už se vezeme ve vlnách Kožimu na opačný břeh.

U brodu přes řeku Kožim. Odpoledne jsme z čekání už tak unavení, že jdeme spát. Budí nás zvuk motoru nákladního auta. Bleskurychle lezeme ze spacáků a pozorujeme, jak z protějšíhu břehu přejíždí řeku gruzavik s příznačným názvem Ural. Ilča pohotově domlouvá s osádkou vozu převoz. Vytváříme rekord v rychlosti balení stanu, Urálek udělá čelem vzad a už se vezeme ve vlnách Kožimu na opačný břeh.



Fotka č. 127

foto č. 127 - V tom veškerém zmatku mám pocit, že už je sobotní ráno. Byl však teprve páteční večer. Jdeme obhlédnout srub a zjišťujeme fantastickou věc. Je přístupný, vybavený a to hlavní - nejsou v něm komáři! Začíná slabě pršet a my si užíváme luxusní večeři bez ďobanců a se střechou nad hlavou.

V tom veškerém zmatku mám pocit, že už je sobotní ráno. Byl však teprve páteční večer. Jdeme obhlédnout srub a zjišťujeme fantastickou věc. Je přístupný, vybavený a to hlavní - nejsou v něm komáři! Začíná slabě pršet a my si užíváme luxusní večeři bez ďobanců a se střechou nad hlavou.



Sobota 10. června
Na cestě do Inty


S odchodem ze srubu nespěcháme, snídaně bez komáru je stejně skvělá jako večeře bez komárů. Balíme jen velmi neochotně, čeká nás 60km dlouhá a nezáživná cesta do Inty. Spoléháme, že nás něco cestou nabere a odveze. Pozvolna nastoupáváme od brodu do kopce směrem na sever.




Fotka č. 128

foto č. 128 - Cesta od brodu přes řeku Kožim směrem na Intu.

Cesta od brodu přes řeku Kožim směrem na Intu.



Fotka č. 129

foto č. 129 - V příkopech u cesty číhaj Kozáci.

V příkopech u cesty číhaj Kozáci.



Fotka č. 130

foto č. 130 - Se stoupající nadmořskou výškou opět mizí stromy a otevírají se krásné výhledy, zvlášť když mraky během krátké chvíle zmizely.

Se stoupající nadmořskou výškou opět mizí stromy a otevírají se krásné výhledy, zvlášť když mraky během krátké chvíle zmizely.



Fotka č. 131

foto č. 131 - Nahoře na kopci se chystáme přespat. Je tam sníh = voda.

Nahoře na kopci se chystáme přespat. Je tam sníh = voda.



Fotka č. 132

foto č. 132 - Poohlédnutí se zpět na jih k horám.

Poohlédnutí se zpět na jih k horám.



Fotka č. 133

foto č. 133 - Poohlédnutí se k východu.

Poohlédnutí se k východu.



Fotka č. 134

foto č. 134 - A na západě je stále vidět klikatící se řeka Kožim.

A na západě je stále vidět klikatící se řeka Kožim.



Fotka č. 135

foto č. 135 - Krásné výhledy k horám narušujou mraky komárů, kterých je tu snad zatím nejvíc, co jsme měli tu čest a smůlu vidět.

Krásné výhledy k horám narušujou mraky komárů, kterých je tu snad zatím nejvíc, co jsme měli tu čest a smůlu vidět.



Fotka č. 136

foto č. 136 - Nastává nefalšovaný komáří teror, kvůli nim zaplouváme do stanu a vaříme a večeříme uvnitř. Komáří bzukot se rozléhá krajem a zní to jako bubnování kapek deště, když se ti parchanti snažej za každou cenu dostat do stanu.

Nastává nefalšovaný komáří teror, kvůli nim zaplouváme do stanu a vaříme a večeříme uvnitř. Komáří bzukot se rozléhá krajem a zní to jako bubnování kapek deště, když se ti parchanti snažej za každou cenu dostat do stanu.



Fotka č. 137

foto č. 137 - Mám dvě trika na sobě a asi stovku komárů na zádech. Občas se nějaké té komáří kurvě podaří obě vrstvy látky propíchnout.

Mám dvě trika na sobě a asi stovku komárů na zádech. Občas se nějaké té komáří kurvě podaří obě vrstvy látky propíchnout.



Fotka č. 138

foto č. 138 - Ilča s neskrývanou radostí vybíjí několik odrzlých jedinců, kteří se nám nastěhovali do stanu.

Ilča s neskrývanou radostí vybíjí několik odrzlých jedinců, kteří se nám nastěhovali do stanu.



Neděle 11. července
Odjezd za polární kruh


V noci se opět neochladilo, takže komáři bzučeli a bubnovali do stanu až do brzkých ranních hodin. Pak bzukot ustal, bubnování však nikoliv. Začalo pršet, naštěstí ne na dlouho. Dnes nás čekají ještě 2/3 cesty do Inty, snad konečně pojede nějaký gruzavik a sveze nás.




Fotka č. 139

foto č. 139 - Temná obloha vzbuzuje mírné obavy, nakonec spadlo jen pár kapek.

Temná obloha vzbuzuje mírné obavy, nakonec spadlo jen pár kapek.



Fotka č. 140

foto č. 140 - Pauza na oběd. Cesta je tu obzvlášť úmorná. Do hor už daleko a do Inty stále ještě daleko. Kolem jen okoukaná tundrovitá krajina. Po obědě slyšíme motor, je to Mitsubithsi Pajero a veze dva muže a jednu ženu. Řidič a jeho žena jsou poněkud odměření, přesto si nás se zvědavostí a s jistým zděšením prohlížejí. Pravda, nevypadáme po tolika dnech mimo civilizaci úplně kultivovaně a také nejspíš nevoníme po značkovém parfému. Jsme tázáni odkud jsme kam jdeme a proč, dále kolik máme sebou vodky. Odpovídáme, že u nas vodky nět, což je naprosto vykolejilo. Člověk v této krajině a úplně bez vodky, to bylo prostě nad jejich chápání. Nasedáme na zadní sedačky, Ilča už klasicky Vaškovi na klín. Jezdit v šesti lidech v pětimístném autě nám není zas tak cizí. Večer přijíždíme úplně vydrncaní před Intské nádraží. Loučíme se s posádkou Pajera a jdeme prozkoumat jízdní řád. Za hodinu už sedíme ve vlaku do Vorkuty a přejíždíme polární kruh.

Pauza na oběd. Cesta je tu obzvlášť úmorná. Do hor už daleko a do Inty stále ještě daleko. Kolem jen okoukaná tundrovitá krajina. Po obědě slyšíme motor, je to Mitsubithsi Pajero a veze dva muže a jednu ženu. Řidič a jeho žena jsou poněkud odměření, přesto si nás se zvědavostí a s jistým zděšením prohlížejí. Pravda, nevypadáme po tolika dnech mimo civilizaci úplně kultivovaně a také nejspíš nevoníme po značkovém parfému. Jsme tázáni odkud jsme kam jdeme a proč, dále kolik máme sebou vodky. Odpovídáme, že u nas vodky nět, což je naprosto vykolejilo. Člověk v této krajině a úplně bez vodky, to bylo prostě nad jejich chápání. Nasedáme na zadní sedačky, Ilča už klasicky Vaškovi na klín. Jezdit v šesti lidech v pětimístném autě nám není zas tak cizí. Večer přijíždíme úplně vydrncaní před Intské nádraží. Loučíme se s posádkou Pajera a jdeme prozkoumat jízdní řád. Za hodinu už sedíme ve vlaku do Vorkuty a přejíždíme polární kruh.



Pondělí 12. července
Vorkuta


Odjezd z Inty se konal v neděli večer a do Vorkuty by měl vlak přijet dnes okolo třetí hodiny ranní. Steleme si lůžka, ale jakmile spolucestující zjišťujou, že jsme cizinci, nedávají nám šanci se vyspat a už si s námi povídají. Nejukecanější z pasažérů byl Kolja a byl nadšen, že jsme z Čech. Vyjmenoval všechna naše krajská města, do Karlových Varů, přes Prahu až po Olomouc. Dále nám jmenoval jednoho českého sportovce za druhým. Zná více českých fotbalistů a hokejistů, než my tři dohromady. Kolja byl také zvědav, proč jedem do Vorkuty a kde tam budeme spát. Jen těžko mu vysvětlujeme, že jsme jen turisti a zajímají nás i taková místa, jako je Vorkuta. Nocleh ve Vorkutě ve vlaku nám nabízí průvodčí Voloďa, přímo ve městě pak Saša. Saša nám prý i zařídí nějakou okružní jízdu, snad k moři nebo k horám.




Fotka č. 141

foto č. 141 - Nádraží ve Vorkutě.

Nádraží ve Vorkutě.



Fotka č. 142

foto č. 142 - Je něco mezi druhou a třetí hodinou ranní a kráčíme se Sašou po vorkutském sídlišti. Vesměs to jsou šedivé budovy v dost žalostném stavu a tak trochu se tohoto místa děsíme. Když k tomu připočítám, že lehce poprchává, je kosa a všude krákají ruské vlašťovky (havrani), navíc je tu zápach charakteristický pro město s hutním průmyslem, děs a hrůza narůstá.

Je něco mezi druhou a třetí hodinou ranní a kráčíme se Sašou po vorkutském sídlišti. Vesměs to jsou šedivé budovy v dost žalostném stavu a tak trochu se tohoto místa děsíme. Když k tomu připočítám, že lehce poprchává, je kosa a všude krákají ruské vlašťovky (havrani), navíc je tu zápach charakteristický pro město s hutním průmyslem, děs a hrůza narůstá.



Fotka č. 143

foto č. 143 - Ulice Lokomotivnaja, Vorkuta /Воркута/.

Ulice Lokomotivnaja, Vorkuta /Воркута/.



Fotka č. 144

foto č. 144 - Některé sídlištní domy mají zazděná okna, protože nestabilní močálovité podloží narušilo jejich statiku a lidé museli byty opustit. V podobném domě bydlí Saša a dnes i my. Dopřáváme si krátký spánek a dobrou snídani. Saša nám na zítřek domluvil projížďku terénními auty po okolí, dnes jdeme na prohlídku města. Testujeme zdejší MHD a nastupujeme do maršrůtky. Sedíme hned za řidičem, což je jak zjišťujeme dost nevděčné. Jízdné 13 Rublů se tu platí tak, že ze zadních míst lidé posílají peníze přes ostatní cestující dopředu k řidiči a ten vrací drobné mince zase zpět. Nikdo si nedovolí peníze neposlat, řidič má pod kontrolou jak silnici, tak i pasažéry. Přestože peníze od všech cestujících putovaly přes nás co by nic nechápající cizince, nakonec se vždy dostaly tam kam měly. Konstatujeme, že by tento systém placení by v Čechách nejspíš nefungoval. Vystupujeme v centru Vorkuty.

Některé sídlištní domy mají zazděná okna, protože nestabilní močálovité podloží narušilo jejich statiku a lidé museli byty opustit. V podobném domě bydlí Saša a dnes i my. Dopřáváme si krátký spánek a dobrou snídani. Saša nám na zítřek domluvil projížďku terénními auty po okolí, dnes jdeme na prohlídku města. Testujeme zdejší MHD a nastupujeme do maršrůtky. Sedíme hned za řidičem, což je jak zjišťujeme dost nevděčné. Jízdné 13 Rublů se tu platí tak, že ze zadních míst lidé posílají peníze přes ostatní cestující dopředu k řidiči a ten vrací drobné mince zase zpět. Nikdo si nedovolí peníze neposlat, řidič má pod kontrolou jak silnici, tak i pasažéry. Přestože peníze od všech cestujících putovaly přes nás co by nic nechápající cizince, nakonec se vždy dostaly tam kam měly. Konstatujeme, že by tento systém placení by v Čechách nejspíš nefungoval. Vystupujeme v centru Vorkuty.



Fotka č. 145

foto č. 145 - Centrum Vorkuty.

Centrum Vorkuty.



Fotka č. 146

foto č. 146 - Vladimír Iljič Lenin tu má stále své místo. Rusové se symbolů dob minulých nevzdávají.

Vladimír Iljič Lenin tu má stále své místo. Rusové se symbolů dob minulých nevzdávají.



Fotka č. 147

foto č. 147 - Zove se po něm i hlavní vorkutská třída procházející centrem.

Zove se po něm i hlavní vorkutská třída procházející centrem.



Fotka č. 148

foto č. 148 - Takhle vypadá život ve Vorkutě. Lidé v zimních bundách si užívají krátkého léta.

Takhle vypadá život ve Vorkutě. Lidé v zimních bundách si užívají krátkého léta.



Fotka č. 149

foto č. 149 - Centrum Vorkuty.

Centrum Vorkuty.



Fotka č. 150

foto č. 150 - Centrum Vorkuty.

Centrum Vorkuty.





Zobrazeny fotky: 101-150 z celkem 198

<<Začátek  |  <Předchozí  |  Následující>  |  Konec>>  |  Úvodní stránka   |  Přidat komentář




Komentáře k fotkám:


autor komentáře: Mirek 2014-02-01 19:13:36 - ip 89.203.186.34 -
Díky. Nádhera

autor komentáře: Honza 2015-07-31 09:15:44 - ip 81.25.31.68 -
Díky moc za super popis trasy kterou bych chtěl do budoucna absolvovat i když trochu jinudy. Vaše postřehy si určitě vemu k srdci:) Zvlášt ty komáry. Fotky nádherný










zobrazeno 2346x