Rumunsko 15.8. - 25.8.2009

…kolem nás projíždí partička mladých Rumunů na své outdoorové dacii.

Centrální masiv pohoří Caliman, vpravo nahoře nesměle vykukuje Pietrosul.

Mládež na svém terénním speciálu jede zanedlouho zpátky.

V sedle S. Negoiul (1705m) se drobet dohadujem, zda-li se tu utáboříme nebo budeme pokračovat dál. Zvítězila druhá varianta a ještě před západem slunce jsme zdolali výškových 400 metrů a octli se na Pietrosulu.

Louka pod Pietrosulem.

Torzo dřevěného kříže na Pietrosulu.

Večerní siluety Ilčy, Standy a Vaška.

Postavili jsme stany pod vrcholem v pěkném přírodním zákrytu ze tří stran s výhledem na jih.

Slunce zapadá za horama.

Mraky valící se nízko nad Calimanem vytvářej v paprscích zapadajícího slunce chomáče cukrové vaty.

Stačí jen natáhnout ruku a ochutnat.

Počasí k nám dnes bylo nadmíru milé.

Západ slunce.

I po západu slunce hrálo nebe všemi barvami.

Temný obrys vrcholu Pietrosulu.

Ráno je sice vrchol lehce zahalen v mracích, přesto nás čeká další krásný slunečný den.

Pohled na louku na severní straně Pietrosulu, tentokrát v ranním světle.

Pohled na jih.

Vrcholové foto: Standa, Petr, Vašek, Ilča a Luděk.

Pohled na západ, kde je v pozadí vidět poslední téměř dvoutisícovka hřebene pohoří Caliman, Vf. Bistriciorul 1990m.

Trochu přiblíženě, vlevo Vf. Bistriciorul (1990m), vpravo Vf. Stracior (1963m).

Louka a salaš pod hřebenem.

Cestou po hřebeni a dále pak pod hřebenem směrem na západ je docela problém narazit na vodu.

Přesto kolem poledne nacházíme slabý lehce bahnitý pramen, tak ho využíváme k vaření oběda. Pro zpestření ještě urveme nějakou tu houbu do polívek a omáček.

Na salaši, zdá se, je živo.

Pokračujeme dále po cestě pod hřebenem až k tábořišti s vydatným pramenem vody pod Vf. Ciungetul Dundec (1923m). Jsou čtyři odpoledne a opět se trochu dohadujeme, jestli zde kvůli vodě zůstat nebo pokračovat dál.

Většinově volíme cestu dál a slézáme do sedla Curmatura Tihului (1530m). Proti očekávání tu nenacházíme vodu a proto jdeme dál…

…nahoru až na krásnou louku, kde se utáboříme. Zatímco Standa šel pod louku hledat vodu, užíváme si krásných večerních výhledů z louky, mimojiné i směrem odkud jsme dnes přišli. Vlevo v pozadí je vidět Pietrosul.

Pod loukou nabíráme vodu z potoka, který doslova tryská z nitra svahu.

Ještě za světla stavíme stany.

Přiblížený pohled na masiv s Pietrosulem, vpravo pod vrcholem jsme dneska ráno ještě chrněli.

Bez pobízení se pouštíme do večeře.

Naše louka pod Vf. Piciorul Popii 1837m.

Standa opéká klobásky.

Vychutnáváme si tu pravou karpatskou pohodu…

…až do setmění.

Ranní pohled na severozápad. Levý vrchol je Piciorul Bistriciorii (1950m) a ten pravý je Vf. Stracior (1963m).

Na severu se tyčí hřeben Mt. Rodnei.

Po snídani se oddělujeme od Standy a Luďka a jdeme po hřebeni dál po značené stezce. Luděk i Standa mají tuto trasu už z loňska prochozenou a tušej nějakou zradu, proto raději volí cestu přes údolí. Cesta byla sice dobře značená, přesto se jednalo o slušnou prodíračku v kosodřevině.

Pod vrcholem Piciorul Bistriciorii dáváme borůvko-brusinkovou pauzu.

Vašek v horské zahradě.

Asi kilometr od nás zdolávaj Stracior Luděk se Standou.

My stoupáme k Piciorulu Bistriciorii a nestačíme se divit, jak je to tu přeznačkované. Značka byla snad na každém kameni a vypadaly jako kdyby je někdo namaloval teprve včera.

Standa a Luděk na Stracioru (1963m).

Ohlédnutí zpět k louce, odkud jsme ráno vyšli.

Přiblížený pohled z Vf. Bistriciorul (1990m) na západ k jezeru Colibita, kam chceme zítra dojít.

Zoomnutý pohled na louku s pracovním názvem "dolní". Dnes večer budeme spát u té salaše vlevo.

Vrcholové foto z Vf. Bistriciorul (1990m).

Pohled k západu, uprostřed jezero Colibita a vpravo naše "dolní" louka.

Provádíme zápis do vrcholové knihy, kde rozpoznáváme čtyři nejfrekventovanější jazyky: rumunštinu, maďarštinu, češtinu a polštinu.