Samozřejmě nestopujeme všechno, co kolem nás projíždí. Máme kliku a asi po deseti minutách nás nabírá ford fokus a za dalších pár lei nás odváží až do Vatry. Luďka a Standu vezme jiné auto o něco pozdějc.

Ve Vatře si zařizujeme rezervaci do večerního rychlíku a jdem hledat nějakou dobrou restauraci.

Restaurace v centru jsou přeplněné a i pro českého strávníka docela drahé. Jsme však trpěliví a zanedlouho nacházíme klidnou restauraci, kde se výborně a dosyta nadlábneme.

Máme čas, tak tu jen tak tlacháme a popíjíme.

Cestou na nádraží ještě utrácíme poslední lea za nějaké jídlo do vlaku a za kořalky, abychom nejeli domů se zbytečně prázdným baťohem.

Na nádraží se loučíme se Standou a Luďkem, kteří pojedou domů až zítra.

Železniční rychlíková doprava v Rumunsku nás mile překvapila, vlaky byly čisté, pohodlné a jezdily na minutu přesně. Díky povinným místenkám se nestalo, že by bylo ve vlaku narváno a projít tedy uličkou s baťohem bylo snadné. Tratě už sice něco pamatovaly a zasloužily by rekonstrukci, to však vlakům vůbec nebránilo aby si to s drncáním šlehaly rychlostí vysoko přes 100km/h. Jediný problémem byla domluva s obsluhou na přepážce při zařizování rezervace, jelikož my neuměli rumunsky a obsluha zase neuměla anglicky či německy. Nakonec se vše podařilo a jedeme vlakem do Alby Iulie s vědomím, že by se tu České Dráhy mohly něčemu přiučit.

Před setměním pozorujeme z okna vlaku rumunský venkov.

Další milé překvapení bylo to, že uprostřed noci fungovala na nádraží v Albě kavárna. Dáváme tedy kafíčko a pak už jen usedáme do komfortního rychlíku z Alby do Budapešti. Díky prostorným rumunským vagónům s velkými stoly můžeme sice v sedě ale relativně pohodlně usnout. Ráno nás čekala Budapešť, pak konflikt se slovenskou průvodčí, protože jsme (opět) jeli po nesprávné straně Dunaje. Další konflikt jsme měli s českým průvodčím, jelikož jsme si díky zpoždění (to slovo jsme v Rumunsku málem zapomněli) nestihli koupit jízdenky v Břeclavi, kde měl vlak podle jízdního řádu 10 minut čekat. A protože jsme měli celou dobu na co nadávat, cesta domů nám fantasticky rychle utekla.