Rumunsko 15.8. - 25.8.2009
Účastníci:
Trasa:
Vatra Dornei - Dornisoara - Doisprezece Apostoli - Neagra Sarului - Vf. Tiganului - Pietrosul - Vf. Bistriciorul - Colibita - Vatra Dornei<<Začátek | <Předchozí | Následující> | Konec>>
Sobota 15. srpna
A je to tady. Po nezdařeném putování po řeckýh horách přišel čas odjezdu do hor, tentokrát rumunských. Pohoří, které vybral Luděk se Standou, se nazývá Caliman a leží v severní části rumunského karpatského oblouku nedaleko ukrajinských hranic. Už v pátek 14. srpna ve třech (Luděk a Standa dorazí později) vyrážíme rychlíkem Amicus, který by dle jízdního řádu měl jet z Prahy přes Kolín a Budapešť až do rumunské Alby Iulie, nicméně protože jsme do Budapešti jeli v lehátkovém voze a ten dál nejede, musíme tedy v Keléti přestoupit do klasického vagónu. Přestože Ilča s Vaškem zařídili včas místenky z Budapešti až do Alby, museli jsme se o naše místa chvíli prát s nějakou dvojicí, která sice měla místenky na správná místa ve správném vagóně a dokonce i na správný den čili patnáctého, ale k jejich smůle až na září. Marně jsme jim to vysvětlovali, ale buď nerozuměli nebo spíš rozumět nechtěli. Celou půlhodinu trvalo, než přišel konduktor či jak tomu pánovi říkali a poslal dvojici na náhradní místa. Konečně jsme si oddychli a vrhli jsme se na snídani včetně rajčat, které svými zavazadly rozdrtila jedna z žen, která si ještě před chvilkou nárokovala naše místa.
Zde je Vaškovo cestopis a fotky z pohoří Caliman.
Zde je Vaškovo cestopis a fotky z pohoří Caliman.
Fotka č. 001
.
Rumunský vagón, ve kterém sedíme je v těžkém kontrastu s vagónem, který vidíme z okna.
Fotka č. 002
.
Rušná křižovatka v Alba Iulia. Musíme dávat bacha aby nás nesejmula nějaká dacia nebo povoz s koňmi. Sháníme bankomat, když najdem, tak zase sháníme něco k jídlu. Najít tu nějakou restauraci byl celkem problém, nakonec nacházíme. Sice měla zavřeno, ale milá paní nás zatáhla dovnitř, rozfajrovala plotnu a za chvilku už máme na stole polívku a kuře s bramborama, salátem a kávou. A to vše jen za 50 Lei (asi 300 Kč) pro tři lidi.
Neděle 16. srpna
Z Alby Iulia jedem nočním vlakem přes Cluj-Napoca do lázeňského města Vatra-Dornei, které je obklopeno pohořím Rodna na severu a pohořím Caliman na jihu. Přijíždíme načas ještě před svítáním. Odchytáváme jednoho taxíka a necháváme se za 25 Eur odvézt do 35km vzdálené podhorské obce Dornisoara. Zde k našemu úžasu nacházíme malý otevřený obchůdek, ve kterém nakupujeme něco k snídani - kafe, banány a nějakou místní kořku.
Fotka č. 003
.
"Hlavní třída" v Dornisoaře. Dobrá půlka trasy z Vatry do Dornisoary vedla po zablácené cestě plné výmolů, taxikář měl s loganem co dělat aby neurval kolo.
Fotka č. 004
.
I když se z počátku zdálo, že tu chcíp pes, je tu přeci jen od samého rána docela živo. Přesto že je neděle, nacházíme tu otevřený obchod.
Fotka č. 005
.
Procházíme Dornisoarou až k posledním neobydleným stavením, kde odbočujeme do lesa a podél jednoho z potoků pozvolna nastoupáváme z výšky přibližně 1000m.n.m. na severní hřeben pohoří Caliman.
Fotka č. 006
.
Nestačíme se divit, co tu nacházíme hřibů. Pár menších sbíráme, ty velké obdivujeme, ale táhnout se s nima nikdo nechce. Tyto dva rostly v nadmořské výšce ~1700m.
Fotka č. 007
.
Karpatské houbaření je mnohem zábavnější než české. Lidí málo a hub spousta.
Fotka č. 008
.
Na první hřebenové louce objevujem pramen, tak tu dáváme oběd. Zkoušíme opéct hřiby, bez slaniny od Pirníka to však není ono.
Fotka č. 009
.
Konečně vidíme i okolní krajinu, takže se konečně můžeme zorientovat.
Fotka č. 010
.
Směrem na jih vidíme hlavní hřeben pohoří Caliman, včetně nejvyššího vrcholu Pietrosul Calimani 2100m.
Fotka č. 011
.
Na severovýchodě vidíme turisticky oblíbený skalní útvar s názvem Dvanáct Apoštolů (Doisprezece Apostoli).
Fotka č. 012
.
Tato část hřebene dosahuje nadmořské výšky jen 1700 až 1800m.n.m. a proto je z větší části zarostlá hustým smrkovým porostem, což znamenalo i přes značené trasy docela pěknou prodíračku. Večer stavíme stan na pěkném plácku s krásným výhledem.
Pondělí 17. srpna
Dopřáli jsme si dlouhý spánek a dohnali deficit z předchozího dne. Ráno přizpůsobujem plán další cesty Luďkovi a Standovi, kteří by měli přijet do Vatry zítra ráno. Domlouváme si spicha na křižovatce u obce Neagra Sarului, kam bychom měli během zítřka taky dorazit.
Fotka č. 013
.
Vracíme se částí včerejší cesty, dotankováváme vodu v potoce a dále pokračujeme po hřebeni směrem k apoštolům.
Fotka č. 014
.
V poledne shazujeme baťohy a jdeme hledat houby na oběd. Nemusíme chodit daleko od cesty. Krom těchto krásných muchomůrek nacházíme opět kvanta hub.
Fotka č. 015
.
Ilča krájí houby, Vašek už vaří rejži. Výsledný mišmaš byl ještě ochucen vepřovou konzervou.
Fotka č. 016
.
Jsme u Dvanácti Apoštolů.
Fotka č. 017
.
Dvanáct Apoštolů (Doisprezece Apostoli) se nachází ve výšce 1775m.
Fotka č. 018
.
Na vrcholu jedné ze skal si dopřáváme krátký veget.
Fotka č. 019
.
Ale opravdu jen krátký, poněvadž tu docela funí vítr.
Fotka č. 020
.
Při pohledu proti slunci vypadaj apoštolové jak nějaký strašidelný hrad.
Fotka č. 021
.
Jsou místa, kde hledáme turistickou značku třeba půl hodiny, tady jich je naopak tolik, že není možné zabloudit.
Fotka č. 022
.
V sedle pod Cerbulem (1637m) se nám náhle zjevuje nějaký pop celý v černém.
Fotka č. 023
.
Děsně se tomu podivujem, dokud ovšem nespatříme pod sedlem tento dřevěný klášter.
Fotka č. 024
.
Přímo v sedle se nám před nosem utábořili dva Poláci, proto slézáme kousek níž na opačnou stranu než je klášter. Je tu plácek na stan, pramen vody, ale i nějaké zbytky jídla po turistech, takže máme trochu bobky z nezvané noční huňaté návštěvy. Během přípravy večeře, kde se vzal, tu se vzal, objevil se další mnich v černém hábitu a zakopnul o kolík od stanu. Košíky s malinami a borůvkami co nesl naštěstí nerozsypal. Zval nás do kláštera na jídlo, s díky jsme však odmítli, neboť se nám už vařila naše vlastní krmě.
Úterý 18. srpna
Fotka č. 025
.
Ráno scházíme od pramene podél potoka dolů, během chvilky však ztrácíme značku. Sestup je dost prudký a v blátě ujížděj nohy. Cestu opět komplikuje prodíračka skrz husté porosty a i když značku posléze zasejc nalézáme, jsme nuceni přelézat ohrady místních pastevců, kteří si s nějakejma turistickejma trasama nelámou hlavu.
Fotka č. 026
.
Přicházíme k prvním stavbám a Venca s Ilčou se podivujou, jak se za těch pět let od poslední návštěvy Rumunska změnily vesnice k nepoznání.
Fotka č. 027
.
Sice stále prosté dřevěné domečky, ale vše bylo upravené a uklizené.
Fotka č. 028
.
Konečně v tom vedru přicházíme na místo srazu, na křižovatku za vesnici Neagra Sarului.
Fotka č. 029
.
Přímo u křižovatky je malý obchůdek, který bereme útokem. Nakupujeme kolu, temešvárské pivo a nějakou uzeninu, která byla naprosto výborná, takže jsme si nákup zachvilku zopákli. Zachvilku přijíždí tágo a z něj vylézají Luděk a Standa. Ještě dokupujem tu samou kořku jako v Dornisoaře, protože už docházela.
Fotka č. 030
.
Přemísťujeme se asi o dvacet metrů dál za obchod, kde…
Fotka č. 031
.
...si dáváme kafe a čaj.
Fotka č. 032
.
Procházíme rumunským venkovem a pozvolna nastoupáváme na severovýchodní část hlavního jížního hřebene pohoří Caliman.
Fotka č. 033
.
Naprosto rozpačitě působí tato dřevostavba s plastovými okny.
Fotka č. 034
.
Turistické značky nenalézáme, proto si jdeme, kudy uznáme za vhodné. Cestou nás míjí stádo polodivokých koní, které se tu prohánělo bez majitele. Právě včas přicházíme na louku pod vrcholem Vf. Tiganului (1701m), když se blíží hřmění. Stavíme zde stany a jdeme hledat vodu, kterou nacházíme v lese asi třista metrů dál po cestě vedoucí po vrstevnici.
Fotka č. 035
.
Bouřka nás naštěstí míjí, proto rozděláváme oheň a opékáme salámy a klobásky. Před setměním se na nás přišlo podívat i naše oblíbené stádo koní.
Fotka č. 036
.
Zvědavě chodili okolo stanů a hledali, co by zblajzli. Bylo úžasný poslouchat to horské ticho a pasoucí se koně.
Fotka č. 037
.
Ilča si zkouší ochočit klisnu sušenkou.
Středa 19. srpna
Ráno nás překvapuje asi hodinový déšť, vydělávaj na tom ti, co si ještě nestihli sbalit spacák a chrněj klidně dál. Pak se pouštíme u ohně do snídaně, která pozvolna přechází v oběd. Obloha je stále zatažená a máme obavy z další orientace, přesto stoupáme dál na hřeben a doufáme že správným směrem.
Fotka č. 038
.
Lezeme vzhůru, přestože se kolem nás honěj mraky. V jeden okamžik se zamotáváme do kosodřevin, nikomu se však nechce podstupovat prodíračku, takže se kus vracíme.
Fotka č. 039
.
Na první dvoutisícovce s názvem Calimanu Cerbului (2013m) se konečně protrhávaj mraky.
Fotka č. 040
.
Otvíraj se fantastické rozhledy na rozlehlé lesy a louky se salašemi.
Fotka č. 041
.
Pozvolna jdeme přes Iezerul Calimanului (2031m) do Vojvodova sedla, kde byla do tvaru trychtýře vypálená kosodřevina od nepozorných turistů.
Fotka č. 042
.
Vojvodovo sedlo (1820m) a spálená kosodřevina.
Fotka č. 043
.
Z Vojvodova sedla pokračujeme až k opuštěné chatě horské služby Ref. Salvamont pod vrcholem Vf. Ratitis (2021m), kde stavíme stany.
Fotka č. 044
.
Asi třista metrů od chaty teče potok, takže máme nejen krásné výhledy i vodu.
Čtvrtek 20. srpna
Fotka č. 045
.
U chaty horské služby byla zatím nejchladnější noc, nicméně už od rána začíná být docela teplo.
Fotka č. 046
.
Dělíme se na dvě skupinky, Ilča s Luďkem jdou zpět na hřeben a pokračujou dál přes Vf. Ratitis, na kterém je meteorologická stanice, kde je prý možno dát si i něco k jídlu. My ostatní jdeme po traverzu kolem jezera s příznačným názvem L. Iezerul.
Fotka č. 047
.
Vf. Ratitis i s celou svou meteorologickou stanicí.
Fotka č. 048
.
Procházíme přes jednu z nejhezčích částí pohoří Caliman, přes obrovskou pastvinu sem tam posetou krásnými smrky. Každou chvíli přeskakujem bublající potůčky s křišťálovou vodou.
Fotka č. 049
.
Potkáváme baču se stádem ovcí a přítulnou smečkou pasteveckých psů.
Fotka č. 050
.
Před sirným dolem se opět scházíme s Ilčou a Luďkem a navzájem si líčíme zážitky, když náhle…
Zobrazuji fotky: 1-50 z celkem 159
<<Začátek | <Předchozí | Následující> | Konec>>
Komentáře k fotkám:
přidat komentář | úvodní stránka