Řecko 25.4. - 8.5.2009 
Účastníci:
Trasa:
Thessaloniki - Trikala - Neraidohori - Kalampaka - Koromilia - Glykomilia - Kalampaka - Larissa - Litochoro - ThessalonikiZobrazeny fotky: 101-125 z celkem 125
<<Začátek | <Předchozí | Následující> | Konec>> 
Raději odsud zdrháme dřív než se počasí opět zkazí.
Procházíme kaňonem vedoucí z Olympu do Litochora.
Řeka Enipeas vytváří v kaňonu spoustu vodopádů.
Skály nad kaňonem.
Skalní převisy i s ohništěm, jak někde na Kokořínsku.
Mlok skvrnitý.
Nad kaňonem vede silnice, někomu však byla příliš malá.
Značně zchátralý monastir Agios Dionisios v kaňonu právě prodělává rekonstrukci, ruku k dílu přidal i místní popík.
Turistů ke klášterů příliš nezajde, přestože sem vede silnice.
V některých částech kláštera se zachovaly jen obvodové zdi.
Máša a Arwen odpočívaj v kempu u moře.
Čtvrtek 7. května
Konečně opalovačka
Předposlední den před odjezdem se počasí konečně umoudřilo a slunce teď už opravdu hřálo. Zatímco se Arwen s Hexem brzo ráno vydali na celý den do Litochora a do kaňonu, my Petrové se válíme celý den na lehátku a vychutnáváme si středomořské klima. Egejské moře sice zrovna nevře, ale už není ani tak nepříjemně ledové, jako ze začátku. Večer kromě souvlaki u stánku ještě zkoušíme kempovou taverničku, kde místní speciality roznáší sympatická servírka.
Ve čtvrtek a v pátek se konečně nad Olympem vyjasnilo. Dole je vidět městečko Litochoro.
Pátek 8. května - odjezd z Řecka
Čeká nás odjezd domů a my smutně pozorujem blankytně modrou oblohu nad Olympem. Okolo poledne nám jede vlak z Litochora do Soluně, kde vyrážíme na prohlídku města a poslední ochutnávku řeckých dobrot.
Poslední pohledy na moře u kempu.
Konečně začíná být hezky, proto jedeme domů.
Trochu kýče…
To, co vypadá jako zahrádka plná kytek, je jen zaplevelenej příkop u silnice.
Pobřeží vypadá z dálky krásně, pokud ale přijdete blíže, zjistíte, že Řekové jsou stejní čuňata stejně jako lidi kdekoliv jinde na Balkáně.
Ochutnávka gyrosu v Soluni. Za dvě dvacet pořádná porce masa, hranolek a zeleniny.
Pohled ze Soluňského přístavu na druhou stranu zálivu. Na obzoru je vidět 80 kilometrů vzdálený Olymp.
Nejen čeští turisti dělaj ostudu s igelitkama u moře.
Věž nějaké bývalé pevnosti v Soluni.
Pozdě odpoledne přejíždíme řecko-makedonské hranice, makedonští celníci choděj po vlaku s rouškou a v rukavicích. Na stručnou otázku "Pačemů?" odpovídaj stejně stručně "Grip.."
Na prvém makedonském nádraží Gevgelia vládne u personálu stejná pohoda jako před dvěma týdny.
Při západu slunce pozorujeme z okna vlaku pěkné kopečky.
Sobota 9. května
Návrat domů
Za tmy přijíždíme do Skopje a před půlnocí přejíždíme makedonsko-srbskou hranici. Srbští celníci už tolik neplašej kvůli prasečí chřipce jako jejich kolegové z Makedonie a bez zbytečnýho zdržení jedeme dál. Tak nějak usínáme smířeni s tím, že stejně jako loni, nestihnem ráno v Bělehradu vlak jedoucí do Budapešti a dál do Prahy. Uklidňujeme se tím, že je nedaleko nádraží u Dunaje krásné historické centrum a že si jej aspoň budeme moci prohlédnout. Měli jsme k dispozici pro tento případ vytištěný plánek Bělehradu, ale bohudík nebyl potřeba, Hellas Expres měl pouhou hodinu zpoždění, tudíž na přestup do Avaly máme luxusní půlhodinu času. Avala se táhla přes Srbsko zase jako smrad a spolu s vedrem bylo cestování ve vlaku utrpení, zvlášt když jsme zjistili, že v soupravě nebyl zařazen jídelní vůz. Ani přes Panonskou nížinu si to vlak zrovna nesvištěl, teprve až za Budapeští krajinka krásně ubíhala až ku Kolínu...
Arwenka s Mášou zabíjejí u Budapešti čas hraním piškvorek.
Zobrazeny fotky: 101-125 z celkem 125
<<Začátek | <Předchozí | Následující> | Konec>> | Úvodní stránka | Přidat komentář