Vezeme se busem po dálnici z Popradu do sedla Čertovica a bavíme se pozorováním kráviček jdoucích po mostě kamsi na ranní pastvu.

V sedle Čertovica se stavujeme jen na malé občerstvení a už se drápeme vzhůru. Na obloze se prohánějí těžké mraky a je vedro jak v prádelně. Je nám jasné, co z toho odpoledne bude.

Jakmile vylézáme na západní hřeben Nízkých Tater, ujídáme přebytečné zásoby. Jako obvykle máme všichni jídla na rozdávání.

Vidíme Ďumbier a bouřkové mraky. Jestlipak dojdeme včas na Štefánikovu chatu?

"Letecký" pohled z hřebene na podhorskou obec Jarabá.

S bouřkou za zadkem kmitáme jak je to jen možné, abychom nebyli obšťastněni údery blížících se blesků. Štefánikovu chatu máme užuž nadohled, když náhle blesk sjíždí po jižním svahu Ďumbieru nad chatou. Instiktivně se přikrčujeme a doslova na poslední chvíli dobíháme k chatě.

Ze dveří před terasou pozorujeme bouřku valící se z hřebene do údolí.

Štefánikova chata pod Ďumbierom.

S ohledem na bouřkové počasí zde po zbytek odpoledne zůstáváme.

Chata je plná lidí, které postihl stejný osud. Všude visí mokré oblečení a pivo, horké čaje a kořalky tečou proudem. Nechápeme, jak je možné chatu uzásobit jen pomocí nosičů, zvlášť při takovém průtoku alkoholu, jaký se tu dnes konal.

Elektricky napájený sušák na boty, převážne s podrážkou Vibram.

Ranní pohled od Štefáničky k jihu.

Po snídani nás před chatou vítá slabá přeháňka a vzápětí i duha.

Nastoupáváme na hřeben mezi Chopkom a Ďumbuierom.

Křižujeme se se stádem kamzíků, kteří se před námi ani nepokoušej zdrhat.

Chopok je prozatím uklizen v mracích.

Vrcholek Ďumbieru.

Mrak dostal rozum a odkryl vrchol Chopku.

Kamenná chata pod Chopkom.

Kamenná chata pod Chopkom.

Aha, tak ten sníh ze kterého jsme si dělali čaj nebyl zbarven od pouštního písku...

Obdivohudná je práce nosičů, kteří s nadšením a dřinou vynesou sud piva na zádech až do chaty. Zvlášť když pak přijede partička z Čech a sud je během večera prázdný.

Dáváme si jen pivo, čaj a kofolu a pak mažeme dále po hřebeni k západu.

Kamenná chata a vrchol Chopku.

Před námi dlážděná magistrála a vrchol Dereše.

Pohled z hřebene k severu.

Mezi Chopkom a Chabencom.

Ohlédnutí se zpět k východu, v pozadí Chopok.

Blíží se poledne a mraky opět nabíraj na objemu.

Mezi Chopkom a Chabencom.

Osamocený, leč nebojácný kamzík.

Nejenže se nás nebojí, ale ještě navíc kouká, co by kde od koho vyloudil.

Dejte si bacha na tatranky před zdejší ochočenou zvěří.

Hřeben západně od Chopku.

Kotliská a bouřkový mrak.

Před námi Chabenec.

Liptovská Mara.

Během pauzy si uplácáváme sněhuláka.

Ilča s temnou oblohou za zády.

Od východu nás nahání bouřka a vůbec si nejsme jisti, zda-li stihneme včas dojít na chatu pod Chlebom.

Máme chatu nadohled, bouřku však také. Z nebe padají první těžké kapky a deset vteřin po pořízení snímku švihnul do protějšího kopce blesk. Přikrčeni a s neskrývanou radostí opouštíme hřebenovku a za rachotu hromů se přibližujeme k chatě.

Ilča doběhla až po pár minutách. Holt kdo má krátké nohy, musí mít nepromokavou bundu. V tu chvíli už měla objednaný čaj s rumem na zahřátí.

Stejné jako včera. Je krátce po poledni, venku řádí bouřka a my sedíme pod střechou s dobrým pitím. Jakpak asi bude zítra?

V podkroví chaty je prostorná nocležna. Večer nařizujeme budíky na půl šestou, abychom se vyhnuli odpoledním bouřkám.

Večer před chatou pozorujeme mraky a věříme v lepší zítřky.

Chata Ďurková pod Chabencem.

Ráno kupodivu opravdu stáváme za svítání. Balíme, snídáme a v půl sedmé jdeme skrz povalující se mraky na hřeben.

Ač se nám tomu nechce věřit, krátce před sedmou ranní sjel z mraků na jižní straně blesk k zemi. Pak se zvedl vítr a k zemi padaly bílé krupky. Rychle slézáme do nejbližšího sedla, sedáme na baťohy a pohotově se přikrýváme plachtou. Jak tři zmoklé slepice přečkáváme při hromobití asi dvacetiminutovou bouřku. Den nám fakt pěkně začíná.

Drtivá většina cesty po hřebeni vedla v mlze. Že se blíží další bouřka poznáváme jen podle hřmění. Ještě třikrát se během dne schováváme pod plachtu, abychom v suchu přečkali průtrž. Celý den doufáme, že nedopadneme jako tento klacek rozšlehaný bleskem.

S klesající nadmořskou výškou na kopci Prašivá se dostáváme konečně pod mraky. V dáli vidíme Donovaly a nejasné obrysy Velké Fatry, kam máme namířeno. K vidění jsou i okolní bouřkové mraky, které jsme doposud jen slyšeli.