První ranní zubačka z Tatranské Štrby na Štrbské pleso už na nás čeká.

Jirka, Vašek a Ilča v zubajdě.

Na Štrbském Plese. Tma ustupuje prvním ranním paprskům.

Dlážděná cesta k Popradkému plesu.

Popradské pleso a Tatranská magistrála klikatící se pod Ostrvou (1984m)

Chata při Popradskom plese. Naše raňajky místní obsluha tentokrát těžce nezvládala. Jídlo, na které jsme v poloprázdné jídelně čekali hodinu, stálo za starou bačkoru.

Inverzní hnus se za námi drze sunul Mengusovskou dolinou.

Žabie plesa 1919m.

Obdivuhodné zásobování chaty pod Rysmi. (foto Ilča)

Předtucha davové mánie na Rysech se začíná vyplňovat. Lidi v zástupu jak mravenci pochodujou od Žabích ples na Rysy.

Chata pod Rysmi (2250m). I přes obtížné zásobování a davy lidí zde bylo jídlo a pití paradoxně levnější než kdekoliv dole, kde byl přístup po silnici. Točeného Zubra jsme dostali téměř bez čekání. Po zážitku v chatě u Popradského plesa příjemné překvapení.

Mravenci nekompromisně stoupaj od chaty do sedla Váhy a odtud dál na Rysy.

Kadibudka s nejkrásnějším výhledem na světě.

Chata pod Rysmi.

Žabie plesa.

Mravenci pod vrcholem.

Mraveniště. Kdo chce až na vrchol, musí pár lidí pošlapat, jinak nemá šanci.

Pohled z Rysů (2500m) na Ľadový štít (2627m), za ním nesměle vykukuje Lomničák (2633m)

Ilča s Vaškem přemejšlej, jak vocaď co nejrychlejc zmizet.

Jirka se svými ostrými lokty na vrcholu.

Celá naše zítřejší trasa od Mořského oka (1395m) okolo Hrubého štítu (2172m) až k Svinici (2301m) na pozadí.

Kde se vzal, tu se vzal mrak.

Czarny Staw pod Rysami a Morskie Oko. Při pohledu z Rysů by člověk neřek, že je mezi nimi výškový rozdíl 188m.

Následuje lehce drsný téměř kilometrový sestup po řetězech nebo v drolící se suti až k prvnímu jezeru. S velkým baťohem na zádech to jde obzvlášť skvěle, na řetězech se bez lehké drzosti neobejdeme, chca nechca po nich slézáme i když se po nich někdo neustále sápe nahoru.

Kdo by zdvořile čekal, až na řetězu nikdo nebude, do zimy se dolů nedostane.

Bylo to tu jako před měsícem v peřejích na Sázavě. Furt někdo křičel "Pozor kámen!". Vzápětí se kolem valila sprška šutrů, které se někomu uvolnily pod botou. (foto Ilča)

Sestup k Czarnemu Stawu pod Rysami byl namáhavější, než se z Rysů zdálo.

Chata PTTK u Mořského Oka.

Morskie Oko.

Chata PTTK u Mořského Oka.

Dáváme polívku, pivo a kolu na zotavenou. Ilča byla jednohlasně zvolena jako naše tisková mluvčí pro polské záležitosti, v prvé řadě domluvit v chatě nocleh.

Na noc máme k dispozici malý pokoj pro čtyři lidi za 11 eur na osobu. Ráno posnídáme a vyrážíme opět vzhůru k výšinám.

Morskie Oko v záplavě paprsků ranního slunce.

V dáli jsou vidět zubaté vrcholky Belianských Tater.

Cestou k Hrubému štítu je patrný výškový rozdíl mezi Czarnym Stawem pod Rysami a Mořským Okem.

Vašek a Jirka pod sedlem Szpiglasowa Przelecz (2110m).

Pohled od sedla směrem na východ.

Wielki Staw Polski (1664m).

Czarny Staw Polski (1721m) a Wielki Staw Polski. V pozadí Svinica (2301m)

Zadni Staw Polski pod Svinicí.

Hřeben od Hrubého štítu k Svinici tvoří hranici mezi Polskem a Slovenskem.

Služebnice boží na túře.

Řetězy ze Szpiglasowa Przeleczu k jezerům jsou o poznání pohodovější, než ty včerejší z Rysů.

Lidí tu však bylo taky dost.

Wielki i Przedni Staw Polski.

Jebtišky zdá se nejsou žádné klášterní puťky.

Cestou k Svinici.

Pohled zpět na Wielki i Czarny Staw Polski. V sedle Zawrat (2159m) pod Svinici přehodnocujeme situaci s ohledem na blížící se večer a na trasu, kterou chceme zvládnout během zítřka, a vracíme se dolů mezi Zadní a Černé jezero, odkud razíme po neznačené cestě do Hladkého sedla.

Pod Zadním jezerem nabíráme vodu…

…a při západu slunce lezem do Hladkého sedla.