Vodáci se řítěj do Ledečka.

Ve vlaku jim ze zásob zmizelo dost rumu a na některých je to docela znát.

V Sázavě si objednáváme něco na zub.

Každou chvíli by měli od Plzně přijet Vašek a Ilča.

Porce tu měly tak obrovské, že jsme si museli navzájem vypomoct.

Teď už se v kompletní sestavě vymotáváme napříč Sázavou do kempu.

Gábina s Renčou stavěj stan.

Vedle budujou svůj příbytek Inka a Roman, kterým nikdo neřekne jinak než Keira a Kuala.

Oheň, tři kytary, mandolína a spousta koly s rumem. Můžeme vesele vyvádět až do rána, neboť nám lodě přivezou až kolem poledne.

Renča a Gábina předvedly malý taneček.

Ček a jeho kamera, která sice přežila průjezd kdejakou šlajznou, přesto nám však nebylo souzeno spatřit ta skvělá videa.

Ráno ještě všichni chrněj ve stanu…

...někdo i mimo stan.

Káva a zákusky, toť naše zdravá snídaně v místní cukrárně.

Tolik věcí a tak malé barely. Ještě že jsme si prosíravě vzali pár pytlů na odpadky.

Hlavně do barelů nacpat vše důležité. Ostatní ať se klidně utopí ve vodě.

Konečně máme lodě a můžem vyrazit.

Jako první se vrhli do sázavského voleje Ček a Gábina.

Renča a Šaf.

Mireille a Zuzka.

Plzeňáci Ilča a Vašek.

Černé Budy - čeká nás první jez pod Sázavským klášterem.

Ček a Šaf se chopili pádel a vrhli se střemhlav do šlajzny.

Gábi, Renča a Kuala&Keira zvolili jistější způsob, jak se dostat suchou nohou pod jez.

Šaf se opět neohroženě vrhá s další lodí do vln.

Nasedat a plujeme dál.

Oblíbené chvilky, když si navzájem pochytáme lodě a necháme kolovat kolu s rumem.

U Hrocha dáváme svačinku a pivo.

Sušíme itinerář, který se drobet namočil ve šlajzně.

To by však nesměl foukat takovej vítr.

Pan Hroch z toho má děsnou prču.

Po dlabanci vyrážíme dál…

...abychom mohli v dalším kiosku dát opět dlabanec. Na vodě holt vyhládne.

Na řadě jsou Chocerady.

Zde objednáváme pivo a dvě poslední grilované klobásy, o které se dělíme stejně jako o rum.

Odpočíváme za skřípání kol posázavského pacifiku, který zastavuje na místní zastávce.

Ilča a Vašek.

Zuzka, Gábina a Mireille.

Připlouváme k Hvězdonicím.

Mireille se Zuzkou, Keira&Kuala a osamocenou loď pohání tentokrát Šaf.

Pro Mirabelku bude tento víkend zážitkem, na který hned tak nezapomene.

Slunce pomalu zapadá, ještě nás však čeká v tom voleji doplout do kempu k Zlenicím.

Šaf zkoumá stav šlajzny na Hvězdonickém jezu.

Před setměním doplouváme do kempu ve Zlenicích, který však puká ve švech, proto stavíme stany na protějším břehu. Na jídlo do hospody naproti v kempu se dopravujeme postupně kyvadlově ve dvou lodích. K našemu zděšení už v hospodě nevařej, proto se Šaf vydává na bleskový průzkum Zlenic a nachází jinou restauraci, kde všem pohotově objednává jídlo ještě než tam stačíme dorazit.

Mezi tím přijel konečně i Piďous, takže jsme v sudém počtu a nikdo se už nebude muset dřít v lodi sám.

Protože přišla bouřka, ukízíme se dovnitř restaurace, kde nám Mirabelka předvedla něco ze svého nadání.

Všichni jsme se mlčky zaposlouchali do tónů piana.

Po dešti se opět kyvadlově dopravujeme z kempu na protější břeh. Nejprve jsme to zkusili ve čtyřech v jedné lodi, což se vzápětí neukázalo jako skvělý nápad. Loď byla neuvěřitelně vratká a jen málo stačilo abychom se namočili včetně našich telefonů a foťáků. Ihned se vracíme zpět ke břehu a dál pokračujem maximálně ve třech.

Časně ráno bylo poklidné ticho proříznuto jakýmsi cinkáním kovu o kov a do toho se ozval strašlivý řev při kterém tuhnul v žilách krev. Nikomu se naštěstí nic nestalo, to si jenom Ček dopřával hygienu v ledové vodě z pumpy. Dopoledne zaplatíme majitelce pozemku tři pětky za každý stan a pokračujeme dále po Sázavě už v pevných sestavách: Zuzka & Ček, Mirabelka & Piďous, Ilča & Vašek, Renča & Šaf, Gábina & Petr a Kuala & Keira.

Počasí se ještě dopoledne stihlo umoudřit. Zastavujeme v Poříčí nad Sázavou na oběd.