Na jednom z jezů jsme potkali škodolibého dobráka, který vodákům radil, ať šlajznu projedou co nejvíce vpravo. Obětí této škodolibosti se staly Mirabelka s Piďousem a Renča s Šafem. Piďous vytváří z lodě a pádel provizorní sušák prádla.

Momentka ze Sázavy: Mirabelka, Zuzka, Ček, Petr, Kuala, Keira, Gábina, Šaf, Renča, Ilča, Vašek a Piďous.

V Poříčí v hospodě hromadně objednáváme svíčkovou. Šaf zmožen rumem okamžitě usíná na stole.

Svíčková špatná nebyla, Mirabelce však jedno z našich národních jídel moc nejelo.

Večer připlouváme do našvihaného kempu v Týnci nad Sázavou, kde zabíráme poslední volné fleky u vody. Než vyrazíme prozkoumat noční ruch tohoto maloměsta, navštěvujeme sprchy v kempu, kde se nestačíme divit hloupému systému návštevy sprch a ještě hloupějšímu pánovi, který sprchy obsluhoval. Šaf, který naprosto netušil, jak to tady chodívá, tak díky tomu utrpěl (příjemný) šok, když se ocitl ve sprše spolu s Renčou a Gábinou.

Protože v tomto divném kempu nebylo nic, kde bychom se mohli navečeřet a doplnit zásoby coly a rumu, vyrážíme do města.

Rumová aféra v lídlu.

Se zásobama na příští den se přesunujem do asi jediné místní přeplněné hospody na večeři.

Hospoda i přes nápor lidí fungovala dobře.

V kempu se zmocňujeme ohně, který mezi našimi stany někdo rozdělal. Vytahujeme kytary plus něco z rumových zásob na zítřek a hrajeme a zpíváme až do časného rána. Občas musíme vyrazit na dříví, bohužel okolo kempu jsou už jen bezinkové keře, které hořely snad jen zázrakem.

Přehlídka modřin z předchozího dne. Šafova fialová se během několika následujících dnů rozrostla do nevídaných rozměrů.

Renčy dvoubarevná modřina pěkně ladí s oblečením.

Následuje pečlivá inventura rumových zásob.

Šest flašek rumu, snad to bude pro dnešek stačit.

Mirabelce kola s rumem nesmírně zachutnala.

Dnes nás čekala nejhezčí část plavby a to z Týnce do Pikovic, bohužel se zde nedaly díky peřejím pořizovat fotky (pakliže bychom nechtěli utopit foťáky). Zastavujeme na jídlo v Kamenném Přívoze.

Soudruzi z NDR někde uďáli chybu. Plastová vidlička si neporadila s jídlem.

Kdesi pod Žampachem nachvilku zastavujeme abychom počkali na Renču a Šafa, kteří se někde zasekli.

Aspoň se tu můžeme v klidu pokochat zdejší krajinou…

..nebo si dát nachvilku šlofíka…

…či popít kolu s rumem, protože v peřejích to zkrátka nešlo.

Kouzlo zdejších chat a bývalých trampských srubů spočívá v nedostupnosti pro auta.

Pikovice - konečná. Kuala&Keira si v posledním okamžiku koledujou a málem se cvakli o šutr.

Připlouvá i zbytek osazenstva.

Modřinové duo přiráží ke břehu.

Héééj rup…

Renča a Gábina se předvedly jako naprosto dokonalé vodačky, které hned tak něco nerozhodí.

Sakra, čím teď začít?

Během vytahování lodí Čekovi vypadla kamera do trávy. Když na to krátce po odevzdání výbavy přišel, kamera už byla fuč a s ní i jeho akční záběry, neboť byl to on, kdo se vždy jako první vrhal do šlajzny aby mohl pohotově natáčet karamboly nás ostatních. Sice je to málo pravděpodobné, ale pokud by se někdo setkal s paměťovou kartou, na které by dosud byla nesmazaná videa, prosíme ho tímto aby dal videa na net a poslal odkaz. Odměna ho stopro nemine.

Na zastávce Petrov u Prahy čekáme na vlak.

Mirabelka si s sebou domů do Francie odveze spoustu dojmů.

Je nám do smíchu, ale ještě nás čeká náročná jízda vlakem z Vršovic do Kolína.

Ve Vršovicích se loučíme s Vaškem, Ilčou, Kualou, Keirou, Zuzkou a Mirabelkou.

Před vršovickým nádražím zjišťujeme stav rumu. Panujou obavy, zda-li zvládneme vše do Kolína vypít. Piďous prosíravě volá manželce a už si zajišťuje v Kolíně odvoz.

Šaf vytahuje zásoby…

…a už je namíchává.

Veselá nálada se dostavuje okamžitě.

Dvě flašky kolujou po kupéčku.

To bylo strachu, že to do Kolína nestihnem vypít. V Českém Brodě už nemáme téměř co pít.

Očička svítěj, jazyk se motá…

Možná by stačilo o trochu víc rumu a vlak by zastavil uprostřed polí.

V Kolíně uvítáme odvoz z nádraží, protože někteří z nás by měli problém dojít domů po svých. Za to dík, hlavně Piďousově manželce.