Řecko a Bulharsko 26.7. - 9.8.2014

Přílet do Thessaloniki.

V Soluni při příchodu k nádraží hledáme něco rychlého na zub.

Shluk podivínů před nádražím.

Zatímco si dopřáváme baštu u místního stánku, jednoho z podivínů si odváží policejní oktávka.

Baštíme souvlaki v pitachlebu, které nás dobře naladilo.

Čekačka na vlak do Litochora. Jede nám až ve 21:47 a než s v kempu Litochoro Plaka ubytujeme, je kolem půlnoci.

V borovém kempu u Litochora.

Kostel v Litochoru. Z kempu jsme sem popojeli busem.

V nesnesitelném horku se na chvíli uklízíme do stínu.

Kaňon Enipeas. Jdeme jen nalehko s jedním baťohem s třemi spacáky.

Kaňon Enipeas.

Stylový most přes stejnojmennou řeku Enipeas.

Cesta je poněkud kostrbatá, neustále nastoupává a pak opět klesá. Dojít z Litochora k Prionii nám trvalo kolem šesti hodin. Nicméně jsou zde místa, kde se vyplatí na chvíli zastavit a obdivovat.

Kaňon Enipeas.

Občerstvovačka u parkoviště Prionia.

Přespávačka pod širákem nedaleko parkoviště. Za zmínku stály světlušky, které místo obvyklého žlutozeleného světla svítily přerušovaně oranžovým světlem.

Refuge A "Spilios Agapitos".

Další doplnění energie před výstupem.

Refuge A "Spilios Agapitos". Přicházíme sem kolem desáté dopoledne a kvůli odpoledním bouřkám necháme výstup až na zítřejší ráno.

Ty seš ale osel, že se takhle dřeš...

Odpolední varna mračen.

Masiv s horou Mytikas.

Refuge A "Spilios Agapitos".

Mytikas 2917 m.n.m., nejvyšší vrchol pohoří Olymp a vůbec celého Řecka.

Vstáváme velmi brzy okolo páté při východu slunce.

Odraz paprsků na mořské hladině.

Pohoří Olymp.

Pohoří Olymp.

Pohoří Olymp.

Cestou na vrchol Skala (2866 m.n.m.) potkáváme kamzíky.

Prudké klesání ze Skaly a následné ještě prudší stoupání na vrchol Mytikas.

Pod vrcholem Mytikas.

Vrchol Mytikas.

Ve vrcholové knize nacházíme češtinu.

Pohled z vrcholu.

Prudký sestup z Mytikasu.

"Trůn" řeckého božstva.

Během sestupu se opět vaří mraky.

Pohoří Olymp.

Pohoří Olymp.

Zpět na refuge A "Spilios Agapitos". Zasloužený oběd.

Vodopád na řece Enipeas.

Prionia. Odtud jedeme taxíkem zpět do kempu.

Pohled Litochoro a pobřeží.

K večeři si na pláži dáváme dary moře.

Přijíždíme autobusem z Řecka do Bulharska do příhraniční obce Chuchuligovo.

Chuchuligovo.

Zde s výhledem na Pirin přespíme.

Příjezd do vesnice Petrovo.

Snad jen vlajka EU napovídá, že nejsme někde v orientu.

Před výšlapem do hor se chladíme pivem.

Co ten tady bloudí?

Obec Petrovo.

Obec Petrovo.

Zde začíná červená turistická trasa, která byla před několika desítkami let vyznačena ve spolupráci s Klubem československých turistů.

Začínáme pozvolna v nadmořské výšce 500 m.n.m.

Zatím jdeme po naprosto zřetelné vyježděné cestě, což ale nebude dlouho trvat.

Bez ohledu na značky se cesta pomalu začala ztrácet ve vegetaci, turistický ruch v této časti Pirinu zřejmě moc nefrčí.

Značky ještě nějakou dobu nacházíme, cestu už v podstatě vůbec.

Přespávačka.

Další den zvládáme jen krátký úsek, protože často prší a ztrácíme čas hledáním cesty, což zpravidla končí prodíračkou zkrz křoví.

Odměnou je panenská příroda bez lidské přítomnosti.

Vodopády na bezejmenných říčkách.

Konečně se dostáváme na hřeben, je to obrovská úleva, když opět nacházíme cestu.

Hned jak přestaneme dělat koniny, jdeme hledat plac pro přespání.

Megadivizna.

Nacházíme si luxusní místo pro stan i s pramenem vody.

Po předchozí noci byl tento plac malým horským rájem.

K večeru přicházíme do turistického střediska Popovi Livadi, kde naplníme hladová břicha a přespíme v ubytovně.

Brou noc.

Popovi Livadi.

Orelyak (2099 m.n.m)

Orelyak (2099 m.n.m)

Pirin.

Dominantní severní část Pirinu.

Pirin.

Lízla nás bouřka.

Dočerpání vody.

K večeru nacházíme flek na stan i s jídelním stolem.

Přespáváme v místě, kde se mezinárodní červená trasa E4 přibližuje k chatám Pirin a Trite Reki.

Před námi je vrchol Yalovarnika (2774 m.n.m.)

Jdeme údolím podél řeky Demirkapijska až k sedlu Kralevdvorska Dyasna Porta (2606 m.n.m.)

Demirkapijska reka.

Demirkapijska reka.

Přátelské haf.

Demirkapijska reka.

Sedlo Kralevdvorska Dyasna Porta.

Nastoupáváme do sedla.

Přátelské bú.

Kralevdvorska Dyasna Porta.

Ještě pár metrů.

Sedlo Kralevdvorska Dyasna Porta.

Sedlo Kralevdvorska Dyasna Porta.

Sedlo Kralevdvorska Dyasna Porta, výhled zpět k jihu.

Pohled ze sedla na chatu Tevno ezero.

Leháro.

Chata Tevno ezero 2512 m.n.m.

Chata Tevno ezero.

Stavíme rychle stan a jdeme se před bouřkou raději schovat do chaty.

Při té příležitosti se nadlábneme polévkou.

Chata Tevno ezero po bouřce.

Sedlo Mozgovishka Porta (2513 m.n.m.)

Pohled na chatu a stejnojmenné jezero ze sedla Mozgovishka Porta.

V sedle Mozgovishka Porta.

S opodstatněným tušením dnešních odpoledních bouřek vstáváme už v šest a pokračujeme od chaty a sedla Mozgovishka Porta po E4 směrem na sever k chatě Vichren.

Na hřebeni s nadmořskou výškou okolo 2600 m.n.m. suplují roli kamzíků místní krávy.

Чаирско езеро.

Ohlédnutí zpět na Чаирско езеро a vrcholy Каменица, Яловарника a Голена.

Pohled na Dŭlgo Bŭnderishko Ezero a v pozadí Vichren (2914 m.n.m.)

Osamocená Péťa v suťovém poli.

Při sestupu k chatě Vichren pozorujeme bouřkový mrak, který zahalil vrchol Todorka (2746 m.n.m.)

Ve dvě odpoledne je chata Vichren nadosah.

Chata Vichren.

Ubytováváme se v malé chatičce se dvěma palandama.

Ranní odjezd maršrutkou do Banska a odtud dál busem do Blagoevgradu a pak dalším do Plovdivu.

Přesun trval celý den. Večer se ubytováváme v Guest rooms a jdeme si cournout historickým centrem Plovdivu.

Zbytky římského kolosea, která jsou částečně zakonzervovány v podzemí pod městem.

Historické centrum Plovdivu.

Historické centrum Plovdivu.

Nachomýtli jsme se u nějakého lidového festivalu.

Chvíli načerpáváme atmosféru a pak se přesuneme do restaurace.

Historické centrum Plovdivu.

Po týdnu v horách bychom nejraději objednali postupně vše, co je na jídelním lístku.

Ještěrka na stěně vedlejšího domu nám čumí do jídla a přitom si v klidu ignoruje Newtonovy gravitační zákony.

Historické centrum Plovdivu.

Opět praktické odpočítávadlo času na světelné křižovatce. Praktická to věc, která funguje po snad na celém Balkáně.

Snídaně v nádražním bufáči.

Sedáme na vlak do Karnobatu, kde přesedneme na další vlak do Burgasu.

Stara Zagora.

Karnobat. Kvůli zpoždění nám ujíždí vlak do Burgasu, tak čekáme hodinu na další, stejně jako hafo dalších lidí. Bulharská dráhy v tomto silně připomínají naše ČD.

Konečně v Burgasu.

Přesedáme na bus na periferii Burgasu - městečko Sarafovo.

Máme zde na následující dvě noci zamluvený apartmán nedaleko pláže.

K večeru ještě stíháme malou procházku po pláži..

..a v místních uličkách.

Zevlujeme z ulice do ulice a pokud to odněkud zavoní jídlem, jdeme to okamžitě prozkoumat.

Večeře v jedné z místních vývařoven.

Měsíc má tu výhodu, že tolik nepálí.

Ráno si dopřáváme vydatnou snídani v podobě míchaných vajíček a párků, abychom měli dost síly na celodenní výlet do sousedního Nessebaru.

Příjezd do Nessebaru.

Celé dopoledne trávíme v historickém centru s důsledným dodržováním pitného a stravovacího režimu, což zde není problém. Restaurace jsou na každém rohu a ceny pro našince více než příznivé.

Historické centrum Nessebaru.

Česká pivnice v Nessebaru.

Historické centrum Nessebaru.

Historické centrum Nessebaru.

Historické centrum Nessebaru.

Historické centrum Nessebaru.

Historické centrum Nessebaru.

Medůza.

Přístav.

Právě připlová loď s turisty, tak se půjdeme také nalodit.

Pohled z naší lodi na jinou s pirátskou vlajkou.

Pohled k pevnině.

Sedíme si na lodi a začíná nám být divné, že po nás nikdo nechtěl peníze. Navíc vlastně ani netušíme, kam plujeme.

Jdeme si dát tedy pivo a při té příležitosti se číšníka ptáme, kam máme namířeno.

Dozvídáme se, že jsme na soukromé akci a že se mu zdálo, že je na lodi o tři lidi víc. Nicméně bere to s humorem a my také, protože loď prý pluje do Primorie, což je naštěstí správným směrem k Sarafovu.

V Primorie pokračujeme tam, kde jsme v Nessebaru skončili. Procházíme uličky a kde to příjemně zavoní, tam na chvíli posedíme, pojíme a popijeme.

Závěr našeho pobytu byl tedy přesně podle našeho oblíbeného scénáře - po téměř čtrnácti dnech převážně v horách jsme krátce pobyli v přímořském letovisku, kde jsme tělu i duši dopřáli odpočinek spojený s gastrozážitkem. Zítřek už bude jen ve znamení odletu z nedalekého letiště.