Beskid Sadecki, Gorce a Pieniny 3.5. - 10.5.2014

Další beskydské toulky u našich severních sousedů započínáme ve slovenské Čirče, kam jsme se dostali nejprve nočním vlakem do Popradu a následně ranním busem přes Starou Ľubovnu. Z Čirče vyrážíme pěšky do osm kilometrů vzdálené polské Muszyny. Máme docela kliku, protože po dvou kilometrech se nám nabízí místní týpek, že nás do města popoveze. Nejméně záživný úsek cesty se nám tak příjemně zkrátil.

Z Muszyny jdeme po zelené a postupně nastoupáme 600 metrů, než s vyplazenými jazyky usedneme ve schronisku PTTK Jaworzyna Krynicka.

Co se počasí týče, včerejšek byl zamračený až mlhavý a snad i chvílemi poprchávalo. Dnešní ráno nás ale překvapilo silnou ledovou námrazou.

Chvílemi pochybujeme, jestli je opravdu květen.

Od Jaworzyny Krynicke se držíme červené značky, po které chceme projít celý Beskid Sądecki a Gorce až do města Rabka-Zdroj. Trasa má oficiální název Główny Szlak Beskidzki.

Fascinují nás tuny ledu, které pokryly zcela zelenou vegetaci.

Led se na stromech bude místy držet ještě dva dny.

Kolem poledne přicházíme na schronisko PTTK na Hali Łabowskiej..

..kde si dáváme k obědu żurek.

Odpoledne se obloha protrhává a led ze stromů začíná opadávat.

Od teď až do Rabky budeme mít slunečné počasí..

..díky kterému si užijeme luxusní výhledy z hřebenovky.

K večeru se jdeme uklidit na Schronisko Cyrla.

Zvědavost nás donutila zjistit, co je zač "grzane piwo". Vyklubal se z něj svařák z piva, medu a skořice a kupodivu je docela pitelný.

Od schroniska Cyrla sestupujeme do městečka Rytro, kterým protéká řeka Poprad.

V Rytru bereme útokem "sklep" a dokupujeme zásoby jídla. Z městečka pak opět nastoupáváme do západní části Sadeckých Beskyd.

Velmi nám to tu v dobrém smyslu připomíná Rumunsko. Lidé tu stále žijí v symbióze s dosud nezničenou přírodou.

Máme možnost vidět věci dávno nevídané.

Pohled z hřebene na Rytro i se stejnojmenným hradem.

Hřebenovka v okolí vrchu Kordowiec. Božské výhledy, oblaka jak ze Simpsonů. Co víc si přát.

Chalupa na Kordowci.

Stále po červené směr Schronisko PTTK na Przehybie.

Samota Niemcowa. Chaloupky jak z minulého století, bez známek civilizace, nicméně krásně udržované.

Kusy ledu z nedělní námrazy nenecháme roztát bez užitku.

Dopřejeme si skvěle vychlazenou kofeinovou bombu.

Zbytky nedělní námrazy ve vyšších partiích lesa.

Schronisko PTTK na Przehybie. Přicházíme sem pozdě odpoledne.

Naplníme si bříška, zapějeme ódy na zdejší kraj a pak jdeme do našeho pokoje s výhledem na Tatry.

Slunce se chýlí k západu a nasvěcuje Tatry příjemně měkkým světlem, takže mačkáme spouště foťáků jak o život.

Pohled na Tatry z okna pokoje okolo páté hodiny ranní.

Schronisko PTTK na Przehybie.

Pohled na Tatry z hřebenovky.

Květnových padesát odstínů zeleně plus jeden odstín bílé jako bonus.

Sedlo Przysłopy.

Čilá babča z místní osady vyhání ovce na pastvu.

Před polednem pozvolna ztrácíme výšku, čeká nás sestup k řece Dunajec.

Typická srubová stavba zdejšího kraje.

Přicházíme do města Krościenko nad Dunajcem. Je vedro, tak se jdeme uklidit do restaurace. Ládujeme se vepřovým stejkem s hranolkami, pivem a palačinkami. Aby nám to nebylo málo, tak ještě vymeteme obchody, kde nakupujeme klobásy, slaninu, pečivo a mapu pohoří Gorce.

S plnými pupky i baťohy stoupáme opět vzhůru. Za sebou necháváme Krościenko nad Dunajcem a po levé ruce sledujeme vápencové pohoří Pieniny.

Přidává se k nám malý psík.

Už se zdálo, že budeme mít čtyřnohého souputníka, ale psík nakonec dostal rozum a vrátil se zpět ke svým pánům.

Pohled z hřebene směrem k Pieninám.

Pohled z hřebene směrem k Pieninám.

Na noc zaplouváme mezi malé jedle poblíž cesty.

Luxusní slaninová snídaně v jedlovém lesíku.

Opět jeden z dechberoucích pohledů na Vysoké Tatry.

Z hřebenovky poblíž vrcholu Lubań (1211 m.n.m.) se před Tatrami obnažuje vodní plocha nádrže "Jezioro Czorsztyńskie" na Dunajci.

Okolo čtvrté odpolední přicházíme do osady Studzionki. U cedule s nápisem "noclegi" se nenecháme dlouho pobízet, protože je předbouřkové dusno a navíc únava a vidina domácí kuchyně je neokecatelný argument.

Ochutnáváme domácí polskou kuchyni v podobě karbanátků a šťouchaných brambor a je to fakt mňamka.

Celou noc propršelo a ráno to také zrovna nevypadalo na slunečný den. K snídani dostáváme spoustu dobrot, tak ani nikam nespěcháme. Po snídani vyrážíme k sedlu "Przełęcz Knurowska/Ochotnicka (846 m)" a za ním nás čeká nejvyšší partie Gorců, kde není nouze o krásné náhorní louky a s nimi spojené luxusní výhledy.

Studánka na náhorní louce pod Turbaczem.

Hřeben mezi vrchy Kiczora (1282 m.n.m.) a Turbacz (1310 m.n.m.)

Salaš mezi oběma vrchy v Przełęcz Długa.

Schronisko PTTK na Turbaczu.

Jedná se o prostornou horskou chatu, která pojme poměrně dost turistů a přesto si zachovává styl, který podobně velkým chatám často chybí.

Přicházíme k ní kolem druhé odpolední, proto samozřejmě otestujeme její kuchyň.

Jsme z chaty i z její kuchyně velmi pozitivně naladěni a už plánujeme, jak tu jednou určitě i přespíme.

Nicméně dnes přespíme o sedm kilometrů dál a to na schronisku PTTK na Starych Wierchach.

K večeři dáme pivo a párky a pak ještě půjdeme před chatu nasát tu boží atmosféru hor při zapadajícím slunci.

Pózování před traktorem značky Ursus. Snažíme se najít spojitost mezi tímto polským traktorem a rumunským slovem pro medvěda a čím více piva vypijeme, tím nápaditější vymýšlíme teorie.

Dopíjíme poslední pivo, dokoukáme na západ slunce a s hlavou plnou dojmů z tohoto přenádherného beskydského pohoří jdeme spát, aniž bychom měli nejmenší tušení, jak moc nás zítra ráno ještě víc dostane chata Bacówka PTTK na Maciejowej.

Bacówka PTTK na Maciejowej je vzdálená asi 4 km od schroniska PTTK na Starych Wierchach.

Je obklopena nádhernými lesy a loukami a opět je zde famózní výhled nejen k Tatrám, ale i na Oravské Beskydy včetně Babí hory.

Nejde se tu nezastavit, tak zastavíme a dáváme si tu k snídani míchaná jajka, abychom měli důvod se tu zastavit.

Od chaty jsou vidět domy, které již náleží k městu Rabka-Zdrój.

Bacówka PTTK na Maciejowej.

Interiér chaty.

Interiér chaty.

Výhled od chaty k Vysokým a Západním Tatrám.

Bacówka PTTK na Maciejowej. Už si opět plánujeme, jak tu jednou i přespíme.

Pohled k Rabce.

Bacha na żmije zygzakowate!

Naprosto pohodová cesta do Rabky. Obloha se začíná zatahovat.

Rabka-Zdrój.

Přesouváme se maršrůtkou z Rabky do Krościenka nad Dunajcem.

Zpět v Krościenku nad Dunajcem. Fungují zde i alternativní turistické přívozy.

Po třech dnech opět nastoupáváme z Krościenka, tentokrát ale na jih po žluté značce směrem k Pieninám.

Pieniny jsou malé vápenaté pohoří obklopené Tatrami na jihu a beskydským pásem na severu.

Péťa bere foťák v dlaň..

..aby zblízka cvakla laň.

Vysoké Tatry z Pienin.

Cvakli jsme si i povoz s koněm.

Pieninské louky.

Přehoupli jsme se přes vápencový hřbet a kutálíme se dolů k Dunajci.

Slezli jsme do obce Sromowce Wyżne, konkrétně do přístavu vorů "Przystań Spływu Dunajcem". Slunce už atakuje západní obzor, tak se rozhlížíme po plácku na přespání. Náhle na nás vybafl nějaký pán a polsky se ptal, co tu hledáme, z čehož jsme byli trochu v rozpacích, než jsem si uvědomili správný význam slova. Z pána se nakonec vyklubal sympatický a slovensky mluvící vedúcí flísakov a nabídl nám ubytko.

Před spaním ještě procouráme okolí obce..

..a nafotíme si asi po sto páté Tatry.

Našemu hostiteli nedalo ani moc práce přemluvit nás, aby jsme se také svezli na voru po Dunajci.

V přístavu vorů se jdeme nalodit mezi prvními.

Dunajec se tu klikatí mezi pieninskými vápenci, zde jsou dominantní "Trzy Korony".

Bocian czarny na lovu ryb. Proplouvající vory mu jsou u zadku.

Plujeme na prvním z vorů, který kormidluje náš hostitel a podává k tomu v polštině a občas pro nás i trochu slovensky poutavý výklad.

Napravo míjíme schronisko PTTK "Orlica" kousek za místem, kde slovenská hranice ustupuje z Dunajce do vnitrozemí.

Vory urazily z přístavu Sromowce Wyżne do města Szczawnica téměř 15 km a plavba trvala asi dvě a půl až tři hodiny. Za tu dobu nám samozřejmě vyhládlo, tak si jdeme dát beraní stejk do restaurace s venkovním posezením.

Na závěr ještě otestujeme, jestli je zmrzlina opravdu tak dobře vytočená, jak slibuje reklamní poutač.

Ze Szczawnice jdeme přes hranici do slovenské obce Lesná. Stojí tu minibusík, jehož řidič jen čeká, až se naplní, a po chvíli nás už veze do Spišské Staré Vsi. Aby cesta vesele ubýhala, pouští do repráků slovenské lidovky.

Poslední pohled na čistou vodu v Dunajci.

Ve Spišské Staré Vsi čekáme asi hodinu na autobus, který nás popovoze do Popradu a odtud pak nočním Excelsiorem domů.

Naše trasa přes Beskid Sądecki a Gorce z ptačí perspekivy.