Sázava 15.8. - 18.8.2013

Kemp Poddubí u Zlenic. Je zde příjemně prázdno, jak se na čtvrteční večer sluší a patří.

Večer zkontrolujeme zásoby pití, popřípadě i ochutnáme, zda je vše jak má být.

Děcka šla spát, tak si ještě nachvilku zabékáme, než půjdem taky na kutě.

Motorák naštěstí stíháme.

Vlak je parádně narvanej, protože Český Dráhy tak jako každej rok zapomněly, že jsou prázdniny a v Posázaví je teď víc lidí, než v Praze.

Vystupujeme v Sázavě a chvilku nám trvá, než se všichni vymotáme z davu.

Cestou do kempu povinně zastavujeme v cukrárně, abychom si dopřáli k snídani pořádnou kalorickou bombu a nechlastali pak rum nalačno.

Nafasujeme kanoe od Samby, odskáčeme si kartáče ve šlajzně a pak už můžeme vesele plout.

Míša s Renčou jsou ve svém živlu. Kdo je zná a pozorně se dívá, ví o čem je řeč.

Šaf s Adélkou, už jako se zkušeným háčkem.

Pohodička, volejíček. Mezi Choceradama a Stříbrnou Skalicí.

Slunce příjemně hřeje, ale vedro není. Takže počasí naprosto super.

Magnet na kánoe.

Musíme občas naše zásoby rumu proložit něčím pestrým.

Bacha brzdi! Stojí tu nějakej cvok s foťákem!

Mirka a naše stotřicettrojka.

V podvečer zpět v kempu v Poddubí.

Ani dneska není kemp narvanej, jak jsme s pátečním odpolednem čekali.

Zatímco pánové popijou, děcka nasekaj dříví na oheň.

O oheň je pečlivě postaráno. Dokud budou děcka vzhůru, nevyhasne.

Usínajícímu kempu večer zahrajeme pár našich oblíbených uřvaných ukolíbavek.

Preventivní ranní výprask.

Máme pěkný zpoždění, tak proč se nezdržet ještě víc.

Podívej Renčo, kachna!

Labuť se nechává nebojácně obklíčit.

Nechme nebohého ptáka na pokoji hurrá někam na jídlo.

Krátká pauza na jezu u Čtyřkol.

Bacha tsunami!

Zlobíš, tak půjdeš pěšky!

To že nejsi v lodi neznamená, že se budeš flákat. Takže koukej zabrat!

Závody?

Mája, porcelán Terezka a Tom.

Konečně! Žrací zastávka v Poříčí nad Sázavou.

Skupinovka na tradičním místě.

Žádný zdržování! Svíčková a ovocný knedlíky už na nás čekaj!

Mája s Tomem bez váhání sjížděj jez v Nespekách.

Ha, vlhne nám kánoe!

Adélko, přirav se na malý cákanec!

Protože je Šaf šikovnej a navíc těžkej, byla Adéla ušetřena sprchy.

Večer na tábořišti ve Zbořeném Kostelci. Zase obšťastňujeme spolunocležníky v tábořišti kytarovým rámusem.

Tom doplňuje náš už tak dokonalý zpěv divokými taneční kreacemi s propracovanou choreografií.

Bavíme se do časných ranních hodin, až se divíme, že na nás z okolních stanů někdo nevlít.

Táto!

Přestaň dělat ostudu!

K snídani pivo a koblihu a po snídani rozcvička v podobě výběhu na zříceninu hradu Zbořený Kostelec.

Zbořený Kostelec.

Slunce dnes smaží o poznání víc, takže se průběžně chladíme v Sázavě.

Pobořený jez, Chrást nad Sázavou.

A jedéééém!

Na obědě v Brejlově. Dáváme hromadně pečenou kachnu a my žrouti se dokrmujem například nakládaným hermelínem nebo sladkým zákuskem nebo v mým případě obojím.

Vrať mi tu housku ty vydří hajzle!

Počkej zmetku! Pošlu na tebe kachnu a budeš mít placatej vocas!

Nejhezčí část vodácké Sázavy – Pikovické peřeje. Je tu jen málo příležitostí, kdy lze bez obav vytasit foťák a nasnímat z kanoe to krásný okolí řeky.

Kdysi trampské sruby, dnes už jen chaty pro pražské lufťáky.

Některé z chat si ale pořád zachovávaj kouzlo díky nemožnosti zajet autem až ke dveřím.

Zíráme všude kolem a zapomínáme na šutry pod hladinou.

Doved bych si tu představit i nějakou svou chajdu.

Na střechu teď nejsou prachy, musel jsem si koupit novou kytaru..

V Pikovicích vracíme lodě.

Před odjezdem do Týnce nad Sázavou ještě chvíli okupujeme stánek u zastávky.

Zastávka Petrov u Prahy.

Ještě jedna skupinovka před odjezdem.

Ve vlaku je průvodčí, co nabádá děcka ke zlobení. To je voda na Adélky mlýn!

Čeká nás zdlouhavá pěší cesta po asfaltu z Týnce k tábořišti ve Zbořeném Kostelci.

Naštěstí ale potkáváme dobré známé..

A už se vezem na korbě.

Milá děcka, takhle se cestuje v Rumunsku..

Adios Sázava!