Brdy 15.4. - 17.4.2011

Dvouvagónový rychlík z Prahy do Budějic.

Vystupujeme v Lochovicích a nasáváme svěží jarní vzduch provoněný rozkvetlými stromy.

Plešivec.

Brejlovec táhnoucí rychlík od Budějic do Prahy podél říčky Litavky.

Vašek vytipoval pěkné místo na přespání.

Ilča dostává k narozeninám praktickou kytku, se kterou se nebude muset táhnout. Stačí, když jí sníme k večeři.

Máme zde ohniště, plac na spacáky a luxusní výhled do údolí a na Plešivec.

Stůl prostřen, s chutí do jídla.

Opékáme první jarní špekáčky, klobásy a slaninu.

Chrnírna pod širým nebem.

Trocha rosy po ránu místo koupelny.

Vašek připravuje snídani.

Tuze dobrou snídani. Jen si neposlintejte klávesnici!

Opékáme špízy na ohni.

Patřičně přežráni, opouštíme naše tábořiště.

Dřevěné hradiště na vrcholu Ostrý.

Kráčíme jarní krajinou ku vojenskému újezdu.

Obec Felbabka.

Navzdory vydatné snídani si ve felbabské hospodě dáváme k pivu palačinky.

A jsme v Brdech.

Necháváme se vést cestou, po které již léta nikdo nejel.

Napájíme se vodou, která nezná pojem pesticidy.

Nastoupáváme na Hřebeny.

Ještě pár metrů a jsme nahoře.

Vojenské pozorovatelny na Hřebenech.

Pohled na dopadovou plochu.

Vojenské pozorovatelny na Hřebenech.

Vojenské pozorovatelny na Hřebenech.

Vojenské pozorovatelny na Hřebenech.

Pohled na pozorovatelny z dopadové plochy.

Kráter.

Dopadová plocha byla plná pozůstatků z cvičných terčů.

Torzo nebohé škody 120, která posloužila jako jeden z cvičných terčů.

Dopadová plocha.

Krajina jak někde v Rusku.

Jdeme k dopadové ploše na Toku.

Mariin pramen.

Pohled z Toku na Příbram.

Pohled z Toku na Hřebeny.

Náhorní louka plná vřesovišť. Skoro jak někde na horách.

Naše tábořiště na Toku.

Dnes máme maďarské menu..

Ach jo, zase špízy k snídani. Kdo to má furt jíst..

No tak dobře, však se přemůžem.

Hladoví odsud nepůjdem. Všechno jsme statečně snědli.

Tok (864m).

Raketometčík Václav.

"Tady by se tábořilo..", říká Vašek a hladí trs trávy.

Jedna zbloudilá střela.

Tok, oficiální vrchol.

Máme radost z takových cest. Nikde ani živáčka.

Chatka nedaleko Toku.

Vrchol Koruna (831m).

Obdivujeme konstrukci z lešenářských trubek na vrcholu.

Nejsme si jisti její pevností, proto na ni radši ani nelezeme.

Za bouřky tu může být celkem veselo.

Pohled z Koruny na vrchol Praha (862m).

Vašek, Martin a Ilča.

Hrr bratři a sestry, vzhůru na Prahu.

Pozůstatek dřevěné stavby na vrcholu nedaleko betonové věže s meteoradarem.

U betonové věže jdeme potichu, abychom nebyli zpozorováni. Tedy až na Martina, který suveréně kráčí k plotu. Vlčák za plotem začíná zuřivě štěkat a z budovy při věži vylézá zavalitý chlap v maskáčích se vzteklým výrazem v drsné tváři. Ani to nebyl pro Martina povel čelem vzad a poklusem klus a přidrzle se ptá drsňáka, zda-li můžeme na prohlídku radaru. To už týpek vybuchuje a řve na nás cosi ve smyslu, že porušujem snad vše, co tu porušit lze a že máme okamžitě vypadnout. Zachováváme klid, s nasraným pánem se tedy nepereme a pozvolna odcházíme směrem na jihovýchod k obci Nepomuk, kde na nás čeká hospoda.

Nepomuk.

Hospoda v Nepomuku. Svijany prokládáme jakousi brčálově zelenou kořalkou. Postupně zjišťujeme, že ačkoliv jsme nedaleko Prahy, nemáme možnost se odtud dostat. Poslední vlak z Rožmitálu nám právě ujíždí a nic dalšího nepojede. S autobusy je to taky na pendrek. Dopíjíme a loučíme se. Ilča s Vaškem přespávají za vsí a do Plzně pojedou prvním ranním busem. Martin a já se rozhodujeme jít vrávoravým krokem pešky patnáct km na Příbram, odkud se na Prahu snad už dostaneme. Jaké je štěstí opilcovo, když nám hned za hospodou zastavuje nějaký cizinec a odváží nás do Příbramě na autobus.