Sázava 27.8. - 30.8.2009

Vodáci se řítěj do Ledečka.

Ve vlaku jim ze zásob zmizelo dost rumu a na některých je to docela znát.

V Sázavě si objednáváme něco na zub.

Každou chvíli by měli od Plzně přijet Vašek a Ilča.

Porce tu měly tak obrovské, že jsme si museli navzájem vypomoct.

Teď už se v kompletní sestavě vymotáváme napříč Sázavou do kempu.

Gábina s Renčou stavěj stan.

Vedle budujou svůj příbytek Inka a Roman, kterým nikdo neřekne jinak než Keira a Kuala.

Oheň, tři kytary, mandolína a spousta koly s rumem. Můžeme vesele vyvádět až do rána, neboť nám lodě přivezou až kolem poledne.

Renča a Gábina předvedly malý taneček.

Ček a jeho kamera, která sice přežila průjezd kdejakou šlajznou, přesto nám však nebylo souzeno spatřit ta skvělá videa.

Ráno ještě všichni chrněj ve stanu…

...někdo i mimo stan.

Káva a zákusky, toť naše zdravá snídaně v místní cukrárně.

Tolik věcí a tak malé barely. Ještě že jsme si prosíravě vzali pár pytlů na odpadky.

Hlavně do barelů nacpat vše důležité. Ostatní ať se klidně utopí ve vodě.

Konečně máme lodě a můžem vyrazit.

Jako první se vrhli do sázavského voleje Ček a Gábina.

Renča a Šaf.

Mireille a Zuzka.

Plzeňáci Ilča a Vašek.

Černé Budy - čeká nás první jez pod Sázavským klášterem.

Ček a Šaf se chopili pádel a vrhli se střemhlav do šlajzny.

Gábi, Renča a Kuala&Keira zvolili jistější způsob, jak se dostat suchou nohou pod jez.

Šaf se opět neohroženě vrhá s další lodí do vln.

Nasedat a plujeme dál.

Oblíbené chvilky, když si navzájem pochytáme lodě a necháme kolovat kolu s rumem.

U Hrocha dáváme svačinku a pivo.

Sušíme itinerář, který se drobet namočil ve šlajzně.

To by však nesměl foukat takovej vítr.

Pan Hroch z toho má děsnou prču.

Po dlabanci vyrážíme dál…

...abychom mohli v dalším kiosku dát opět dlabanec. Na vodě holt vyhládne.

Na řadě jsou Chocerady.

Zde objednáváme pivo a dvě poslední grilované klobásy, o které se dělíme stejně jako o rum.

Odpočíváme za skřípání kol posázavského pacifiku, který zastavuje na místní zastávce.

Ilča a Vašek.

Zuzka, Gábina a Mireille.

Připlouváme k Hvězdonicím.

Mireille se Zuzkou, Keira&Kuala a osamocenou loď pohání tentokrát Šaf.

Pro Mirabelku bude tento víkend zážitkem, na který hned tak nezapomene.

Slunce pomalu zapadá, ještě nás však čeká v tom voleji doplout do kempu k Zlenicím.

Šaf zkoumá stav šlajzny na Hvězdonickém jezu.

Před setměním doplouváme do kempu ve Zlenicích, který však puká ve švech, proto stavíme stany na protějším břehu. Na jídlo do hospody naproti v kempu se dopravujeme postupně kyvadlově ve dvou lodích. K našemu zděšení už v hospodě nevařej, proto se Šaf vydává na bleskový průzkum Zlenic a nachází jinou restauraci, kde všem pohotově objednává jídlo ještě než tam stačíme dorazit.

Mezi tím přijel konečně i Piďous, takže jsme v sudém počtu a nikdo se už nebude muset dřít v lodi sám.

Protože přišla bouřka, ukízíme se dovnitř restaurace, kde nám Mirabelka předvedla něco ze svého nadání.

Všichni jsme se mlčky zaposlouchali do tónů piana.

Po dešti se opět kyvadlově dopravujeme z kempu na protější břeh. Nejprve jsme to zkusili ve čtyřech v jedné lodi, což se vzápětí neukázalo jako skvělý nápad. Loď byla neuvěřitelně vratká a jen málo stačilo abychom se namočili včetně našich telefonů a foťáků. Ihned se vracíme zpět ke břehu a dál pokračujem maximálně ve třech.

Časně ráno bylo poklidné ticho proříznuto jakýmsi cinkáním kovu o kov a do toho se ozval strašlivý řev při kterém tuhnul v žilách krev. Nikomu se naštěstí nic nestalo, to si jenom Ček dopřával hygienu v ledové vodě z pumpy. Dopoledne zaplatíme majitelce pozemku tři pětky za každý stan a pokračujeme dále po Sázavě už v pevných sestavách: Zuzka & Ček, Mirabelka & Piďous, Ilča & Vašek, Renča & Šaf, Gábina & Petr a Kuala & Keira.

Počasí se ještě dopoledne stihlo umoudřit. Zastavujeme v Poříčí nad Sázavou na oběd.

Na jednom z jezů jsme potkali škodolibého dobráka, který vodákům radil, ať šlajznu projedou co nejvíce vpravo. Obětí této škodolibosti se staly Mirabelka s Piďousem a Renča s Šafem. Piďous vytváří z lodě a pádel provizorní sušák prádla.

Momentka ze Sázavy: Mirabelka, Zuzka, Ček, Petr, Kuala, Keira, Gábina, Šaf, Renča, Ilča, Vašek a Piďous.

V Poříčí v hospodě hromadně objednáváme svíčkovou. Šaf zmožen rumem okamžitě usíná na stole.

Svíčková špatná nebyla, Mirabelce však jedno z našich národních jídel moc nejelo.

Večer připlouváme do našvihaného kempu v Týnci nad Sázavou, kde zabíráme poslední volné fleky u vody. Než vyrazíme prozkoumat noční ruch tohoto maloměsta, navštěvujeme sprchy v kempu, kde se nestačíme divit hloupému systému návštevy sprch a ještě hloupějšímu pánovi, který sprchy obsluhoval. Šaf, který naprosto netušil, jak to tady chodívá, tak díky tomu utrpěl (příjemný) šok, když se ocitl ve sprše spolu s Renčou a Gábinou.

Protože v tomto divném kempu nebylo nic, kde bychom se mohli navečeřet a doplnit zásoby coly a rumu, vyrážíme do města.

Rumová aféra v lídlu.

Se zásobama na příští den se přesunujem do asi jediné místní přeplněné hospody na večeři.

Hospoda i přes nápor lidí fungovala dobře.

V kempu se zmocňujeme ohně, který mezi našimi stany někdo rozdělal. Vytahujeme kytary plus něco z rumových zásob na zítřek a hrajeme a zpíváme až do časného rána. Občas musíme vyrazit na dříví, bohužel okolo kempu jsou už jen bezinkové keře, které hořely snad jen zázrakem.

Přehlídka modřin z předchozího dne. Šafova fialová se během několika následujících dnů rozrostla do nevídaných rozměrů.

Renčy dvoubarevná modřina pěkně ladí s oblečením.

Následuje pečlivá inventura rumových zásob.

Šest flašek rumu, snad to bude pro dnešek stačit.

Mirabelce kola s rumem nesmírně zachutnala.

Dnes nás čekala nejhezčí část plavby a to z Týnce do Pikovic, bohužel se zde nedaly díky peřejím pořizovat fotky (pakliže bychom nechtěli utopit foťáky). Zastavujeme na jídlo v Kamenném Přívoze.

Soudruzi z NDR někde uďáli chybu. Plastová vidlička si neporadila s jídlem.

Kdesi pod Žampachem nachvilku zastavujeme abychom počkali na Renču a Šafa, kteří se někde zasekli.

Aspoň se tu můžeme v klidu pokochat zdejší krajinou…

..nebo si dát nachvilku šlofíka…

…či popít kolu s rumem, protože v peřejích to zkrátka nešlo.

Kouzlo zdejších chat a bývalých trampských srubů spočívá v nedostupnosti pro auta.

Pikovice - konečná. Kuala&Keira si v posledním okamžiku koledujou a málem se cvakli o šutr.

Připlouvá i zbytek osazenstva.

Modřinové duo přiráží ke břehu.

Héééj rup…

Renča a Gábina se předvedly jako naprosto dokonalé vodačky, které hned tak něco nerozhodí.

Sakra, čím teď začít?

Během vytahování lodí Čekovi vypadla kamera do trávy. Když na to krátce po odevzdání výbavy přišel, kamera už byla fuč a s ní i jeho akční záběry, neboť byl to on, kdo se vždy jako první vrhal do šlajzny aby mohl pohotově natáčet karamboly nás ostatních. Sice je to málo pravděpodobné, ale pokud by se někdo setkal s paměťovou kartou, na které by dosud byla nesmazaná videa, prosíme ho tímto aby dal videa na net a poslal odkaz. Odměna ho stopro nemine.

Na zastávce Petrov u Prahy čekáme na vlak.

Mirabelka si s sebou domů do Francie odveze spoustu dojmů.

Je nám do smíchu, ale ještě nás čeká náročná jízda vlakem z Vršovic do Kolína.

Ve Vršovicích se loučíme s Vaškem, Ilčou, Kualou, Keirou, Zuzkou a Mirabelkou.

Před vršovickým nádražím zjišťujeme stav rumu. Panujou obavy, zda-li zvládneme vše do Kolína vypít. Piďous prosíravě volá manželce a už si zajišťuje v Kolíně odvoz.

Šaf vytahuje zásoby…

…a už je namíchává.

Veselá nálada se dostavuje okamžitě.

Dvě flašky kolujou po kupéčku.

To bylo strachu, že to do Kolína nestihnem vypít. V Českém Brodě už nemáme téměř co pít.

Očička svítěj, jazyk se motá…

Možná by stačilo o trochu víc rumu a vlak by zastavil uprostřed polí.

V Kolíně uvítáme odvoz z nádraží, protože někteří z nás by měli problém dojít domů po svých. Za to dík, hlavně Piďousově manželce.