Tatry II. 14.3. - 16.3.2009

Účastníci:

Trasa:

Heľpa - Sedlo Priehybka - Andrejcová - Kráľova hoľa - Telgart

Zobrazeny fotky: 1-55 z celkem 55

Sobota 14.3.
Z Heľpy na útulnu Andrejcová

Po měsíci opět v Nízkých Tatrách. Tentokrát se chystáme přejít tu část, která nám nebyla přána minulý měsíc. Vlakem přijíždíme do Štrby, pak autobusem do Brezna a odtud místní lokálkou do Heľpy. Na cestu nám svítí slunce, které dokáže spolu s čajem a rumem v místní hospodě příjemně prohřát tělo. Kdo by tušil, že se budem v březnu chvílema schovávat i do stínu.

Martin narychlo navlíká tkaničku do bundy.

Hospoda v Heľpe, sluneční paprsky nás pomalu začínaj vysvlékat ze zimní výbavy.

Káva či čaj s rumem na posilněnou před odchodem do hor. /foto Martin/

Sněhu je tu dosti málo. Heľpa se nachází v nadmořské výšce 700m.

Kouřová zastávka, Martin se schovává do stínu.

Ostatní si první jarní paprsky vychutnávaj.

Stejně tak i tenhle podběl.

Na kopci Čelo ve výšce 1230m. nasazujeme sněžnice. Martin a Jirka poprvé.

Začíná rapidně přibývat sněhu, krajina tu má stále zimní náladu.

Těsně pod sedlem Priehybka.

Martin v sedle.

Sedlo Priehybka 1468m. /foto Martin/

Velká Vápenica 1691m.

V sedle Priehybka.

Vašek fotí Vysoké Tatry…

…které jsou ale v mracích.

Hřeben Nízkých Tater od Ždiarského sedla po Kráľovu hoľu.

Vašek, Arwen, Martin a Jirka.

Při pohledu směrem na západ je vidět nejvyšší hora Nízkých Tater - Ďumbier 2043m.

Vesnička Pohorelá 764m.

Bystré oko již zcela jistě vidí útulnu Andrejcová.

A tady ji musí vidět i slepej. V pozadí se tyčí stříbrný vysílač na Kráľovej hoľi.

Útulna Andrejcová 1410m.

V místě je i pramen, kterej přes zimu nepremavá, páč byl asi zamrzlej.

Ale hlavně tu je luxusní výhled na Vysoké Tatry.

foto č. 026 - Útulna Andrejcová je, stejně jako ta na Ramže, velice dobře zařízená bouda na přespání jak v létě, tak hlavně v zimně. K dispozici jsou dřevěné palandy, stůl s lavicí a hlavně kamna, ve kterých už stihli zatopit dva Moraváci co přišli taky na sněžnicích.

Útulna Andrejcová je, stejně jako ta na Ramže, velice dobře zařízená bouda na přespání jak v létě, tak hlavně v zimně. K dispozici jsou dřevěné palandy, stůl s lavicí a hlavně kamna, ve kterých už stihli zatopit dva Moraváci co přišli taky na sněžnicích.

Vaříme něco na zub, do noci ještě přišli nějací Slováci s vlčákem Eronem a tři Poláci.

Západ slunce nad Tatrama.

Neděle 15.3.
Z Andrejcové přes Kráľovu hoľu do Telgártu.

Hlídač Eron a Arwen chystající se jít omrknout ranní slunce.

Krásná panorámata západní části východních Vysokých Tater.

Tuna je zbylá část Vysokých Tater včetně Gerlachovského štítu 2654m.

Pohled z Andrejcovej k Velké Vápenici.

Přes ostré jarní sluneční paprsky tu stále panuje tuhá zima.

V pozadí Velká Vápenica.

Arwen, Vašek, Martin a Jirka v okouzlení úžasnou scenérií.

To se prostě musí vidět na vlastní oči.

Ještě by to chtělo sluneční brejle a opalovací krém.

Ještě pár hodin si budem užívat slunce. /foto Martin/

Vašek a Jirka si cestu užívaj.

Stoupání na vrchol Bartková 1790m.

Pohled z Bartkovej k Velké Vápenici.

Vašek na ledovém patvaru.

Arwenka baletí na sněžnicích.

Vrchol Kráľovej hoľe 1946m. Bude vidět ješte patnáct minut, než zmizí v mracích rychle postupujícího špatného počasí.

Za Orlovou 1840m se už valej mraky, od teď bude vidět leda tak ho..uby. /foto Martin/

Jak málo stačí, aby se člověk ztratil v horách. /foto Martin/

Cestu z Kraľovej hoľe do Telgártu si Martin zpestřuje jízdou na alumatce.

foto č. 048 - Když jsme se ocitli pod mrakama a konečně bylo vidět, kam vlastně jdeme, vidíme, že jdeme blbě. Místo Telgártu se objevuje sousední obec Šumiac.

Když jsme se ocitli pod mrakama a konečně bylo vidět, kam vlastně jdeme, vidíme, že jdeme blbě. Místo Telgártu se objevuje sousední obec Šumiac.

Vyrážíme po neznačené cestě směrem k Telgártu.

foto č. 050 - Do Telgártu vcházíme až za tmy a po incidentu s místní přičmoudlou komunitou zakončujem den v místní restauraci, kde zalejváme své vyprahlé krky vším co teče.

Do Telgártu vcházíme až za tmy a po incidentu s místní přičmoudlou komunitou zakončujem den v místní restauraci, kde zalejváme své vyprahlé krky vším co teče.

Pondělí 16.3.
Z Telgártu domů.

Těsně před Telgártem, když už jsme viděli světla baráků a slyšeli štěkot psů, jsme nasadili čelovky abychom viděli na cestu. Čím více jsme se blížili k prvním stavením, tím větší hluk se ozýval. Bylo to jako když chodíte kolem vosího hnízda. Ve tmě sice nebylo vidět, co jsou ti lidi zač, nicméně podle jejich chování se zdálo, že po vetřelcích s čelovkami na hlavě ani trochu netoužej. Dokonce jsme zaslechli cosi jako výstřely, proto jsme uďáli čelem vzad a se zhasnutejma světlama jsme mazali pryč. Vašek s Jirkou to vzali nahoru k lesu, ostatní to střihli kolem hřbitova na kraji obce směrem ke kostelu, kde se zdál být klid. Po půlhodince nahánění se telefonama jsme se zase ve zdraví sešli a pochodovali směrem do hospody. Bohužel ta první právě zavírala a ta druhá byla již zavřená. Snad jen Jirkova neodbytnost a bouchání na dveře nám vymodlily otevření dveří a díky fajn personálu jsme se mohli do syta najíst a hlavně napít. Dostali jsme i kontakt na ubytování, které nás vyšlo na 12 euro na hlavu. Paní domácí byla té ochoty, že nám prodala i jednu flašku vodky, kterou jsme si vyprosili. Šli jsme spát ve dvě hodiny ráno, někteří však zachrápli už dřív.