
Vyhlídka "Pastýřská stěna" nad Děčínem.

V restauraci u vyhlídky probíhala nějaká soukromá akce, nicméně ochotný personál nás umřít žízní nenechal.

Po západu slunce se z Děčína v rámci městských slavností ozývalo bubnování a po Labském nábřeží pochodovaly postavy s pochodněmi. Pozvedneme tedy na počest Děčíňanům své skleněné půllitry a rázně si připijeme.
V restauraci jsme nakonec (samozřejmě neplánovaně) zkejsli do dvaadvacáté hodiny a z páteční části čundru se tak stal noční pochod s čelovkami. Cestou po hřebenovce na Pastýřské stěně bychom se za světla kochali výhledy. Za tmy ale nejenže nic nevidíme, ještě máme co dělat, abychom si pod vlivem alkoholu nerozbili ciferníky.

Brzká ranní probouzečka pod Písečným vrchem na periferii Děčína zvané Nová Ves. Počasí se nad námi tento víkend slitovalo, protože vytrvalé deště se konaly kromě severních Čech v podstatě v celé republice.

Vyhlídka z Písečného vrchu (337 m.n.m.) na Novou Ves a v pozadí na Děčínský Sněžník (723 m.n.m.). Čeká nás tedy pěkný krpál.

Dlážděná Tyršova stezka vedoucí na Sněžník.

Ze srázu na Děčínském sněžníku se otevírají parádní výhledy.

Rozhledna na Děčínském Sněžníku.

V kiosku pod rozhlednou se náležitě postaráme o pitný režim doplněný o klobásu. Ta méně líná část party se pak jde ještě proběhnout po schodech na rozhlednu.

Z rozhledny odbočíme k Drážďanské vyhlídce, abychom na chvíli nakoukli k východoněmeckým soudruhům.

Pohled od Sněžníku k Bukové hoře u Ústí nad Labem.

David, Mára, Cargo, Petr, Michal, Dalibor a Martin.

Závrať a zvědavost nejsou dobré kamarádky.

V Zadní Vsi pod Sněžníkem vpadneme do Restaurace Švýcarský dům už jen proto, že je čas oběda. Jídlo naprosto skvělé a číšník byl bez rozdílu velmi přátelský jak k nám, nemytým čundrákům s dravou šelmou u nohou, tak i k pánovi od vedlejšího stolu, kterého oslovoval "pane primátore".

Odpoledne pak na hodinu zaparkujeme na zahrádce hotelu Ostrov, kde nám velmi zachutnala místní dvanáctka "Ostroff".

Od Ostrova jdeme skrz březinu jak z ruského filmu. Už tu chybí jen Ivan s Nastěnkou.

Výhled od Volských kamenů k Ostrovským skálám.

Skalní věž Polední jehla.

Do večera bloudíme skalami okolo Ostrova.

Mára a Cargo se zabydlují.

Martin a David u ohně, který tu asi někdo před námi zapálil.

Davidův pískovcový bar.

Skály nazvané "Nebeská říše".

Nic netušící Dalibor si s úsměvem nese v baťohu dvoukilový kus pískovce od sviní převlečených za kamarády.

Zastávka KŽC Kamenec. Ve voze M152.0656 z roku 1984 naše dnešní pouť končí.