
Těšili jsme se, že po dlouhé zimě konečně vypadneme na noc někam ven a že začneme dobrým pivem v dobré hospodě. Jak se ale pozná dobrá hospoda? V prvé řadě by měla mít v pátek odpoledne otevřeno. No nic, než vyrazíme, dokrmujeme se chmelem na parkovišti před Slavhostickou zavřenou hospodou.

Ze Slavhostic do probouzejícího se lesa.

Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle – to tě dojme! Jen se na to podívej! Vidíš to?! A jestli máš srdce, tak to musíš cítit. To není země, to je zahrádka!

Blížíme se k vrchu Kostelík, k bývalému hradišti z mladší doby halštatské a časné doby laténské.

Dneska takhle v podvečer jsem viděl táhnout Kelty, nesli kůže medvědí a taky ňáký celty...

Historie se stále opakuje.

Na lukách už ohně planou, slyším hlasy druidů, Michal s Karlem Holasem už podléhají fluidu letní noci stejně temné jako hudba Floydů...

Kelte vstávej!

Noc se přehoupla do sobotního rána, nasnídáme se a ujdeme ještě pár kilometrů přes Sekeřice zpět do Slavhostic.