Kokořínsko 11.12. - 12.12.2021

Jdeme vstříc dobrovolnému vyhnanství s cílem na chvíli uniknout předvánočním honičkám. Stále ještě s povinným hadrem na hubě, komplikujícím například požitek z vychlazeného pivního moku.

Z Mšena míříme do pískovcových skal, kde máme v plánu zalehnout pod náhodným skalním převisem.

Zima je jak v ruským filmu, ale nás nějakej rampouch u frňáku jen tak nerozhodí.

V Kokořínském Dole vpadneme do hospody u Grobiána, byť v tomto složitém infekčním období není snadné se jen tak někde najíst. Zde je naštěstí svět ještě v pořádku.

S plnými břichy pochodujeme z Kokořínského Dolu podél rybníku Kačírek.

V Kokořínském Podhradí odbočujeme do lesa.

Ve skále tesaná Podhradská cesta.

Do setmění máme ještě relativně dost času, v mapě si už tipujeme místa, kde bychom mohli dnes složit své šedivé hlavy.

Závěrečná fáze dnešní cesty - najdi flek a nerozbij si přitom tlamu.

Našli jsme místo, kde polární lišky dávají dobrou noc. I s ohništěm a dvěma kládami pod prdel. Co víc si můžeme přát?

David zamachroval, když z baťohu vytáhl kus hadru a v něm zabalený řetěz z motorové pily. A kupodivu nařezat s ním ručně dřevo na večer nebylo zas tak těžké.

Viděl jsem toho dost, ale hranolky z ešusu poprvé v životě.

Jednu z nejdelších letošních nocí máme úspěšně za sebou. Spali jsme na půlmetrové vrstvě listí a záda neprotestovala.

Zatímco nasáváme jedinečnou atmosféru snídaně v přírodě, naše oblečení nasává jedinečnej smrad z kouře, o který se pak rádi podělíme s cestujícími ve vlaku.

Cestou zpět do Mšena vylezl i puchejř.

Poslední zastávka u skalních útvarů Obří hlava a Žába a pak hurá na vlak a zpět do předvánoční vřavy s vůní cukroví.