Je neděle ráno, což je trochu netradiční doba pro odjezd na čundr. Netradiční je i Davidovo nastoupení do vlaku nikoliv ve Velkém Oseku, ale až ve Velelibech. Protože pán si nechal vlak ujet před nosem a chudák Markéta vezla Davida sviňským tempem autem až do 25 km vzdálených Velelib, kde ujíždějící vlak dohnala. David tedy ve Velelibech přistoupil a zaplatil průvodčímu jízdenku do 7 km vzdálených Všejan. A to se mu vskutku vyplatilo.
Všejany. Jsme plní dojmů z Davidova pestrého cestování.
Po dlouhý době konečně v lese, je čas si zahoubařit.
Pestře zdobená vrata od stodoly v obci Loučeň.
Koňové.
Cestou lesem do Jabkenic.
Na křižovatce lesních cest nacházíme na zemi plechovou turistickou značku. Je nám líto nechat ji jen tak válet na zemi. A ta cesta doprava je taky nějaká opuštěná a málo prošlapaná. Takže rovnou dva dobré skutky najednou.
O existenci některých ptačích druhů nemáme nejmenší ponětí.
Mezi Jabkenicemi a Pěnicemi zabydlujeme hráz jednoho z rybníků.
Martin nezahálí a už nese větvičku na oheň.
Konečně opíkačka.
Na tu bídu všude okolo jsme našli velice pěkný plac na nerušené táboření. Takže si konečně můžem prolít držky ohnivou vodou.
S nastupující tmou a skoro vypitejma flaškama se dostavuje pocit blaženosti.
Celkem romantická fotka, když si odmyslím Martina, kterej vedle štěká mrkev z hráze do křoví.
Lovec hrušek.
Martinova poalkoholová terapie s koněm v Dobrovicích.
Za Vinařicemi nacházíme na polní cestě pýchavky.
Cesta se ztratila, odhodlání zůstává.
David a jeho pýchavka na hradišti Chlum.
Pohled od hradiště k Bezdězu.