Ve vlaku z Prahy do Lužné.
Lužná u Rakovníka, potkáváme se s Vaškem a Peťou.
Setkání náležitě zapijeme a koneckonců i zajíme.
V lese za Lužnou. Ráno poněkud chladné a bez cigára nemyslitelné.
Za zády nám v noci svištěly dieselové soupravy.
Studánka, nic pro pivaře..
Daliborův rituál s lečem.
Jdeme směr Lánská obora.
To je energie po ránu.
Počasí nám přeje, už od rána svítí slunce a ve vzduchu je cítit jaro.
Rybník Dolní Kracle.
Z vyražených čísel v kládách vyzařuje historie.
Těleso bývalé koněspřežné dráhy.
Přicházíme k nepřístupné oboře, kterou spravuje kancelář prezidenta republiky.
Je čas zkontrolovat, jak Miloš hospodaří.
Je to dobré, nikde nikdo..
Užíváme si neznačených cest bez lidí.
Pohybujem se mimo vyježděné cesty, aby nás nepřekvapil nějakej nasranej hajnej.
Asi nějaká prezidentská vyhlídka. Tipuju, že se sem státníci chodí dívat na divou zveř, když si chtěj odpočinout od politiky.
Jeleni u krmelce, daří se nám zachovávat utajení.
Obloukem obcházíme krmelec v dostatečné vzdálenosti, abychom paroháče nerušili.
Cestu nám kříží jen rodinka divočáků.
K večeru přicházíme na zříceninu hradu Jivno rozprostírající se nad vodní nádrží Klíčava.
Klidnější a opuštěnější místo s vyhlídkou do krajiny nedaleko Prahy jen těžko najdeme.
Zbytky zdí a vodní hladina přehrady.
Poslušně čekáme s ohněm do setmění, aby nás neprozradil kouř.
Zatím si připravujem pelechy...
A vaříme čaje.
Už se stmívá, zažeháváme.
Slanina mlask.
Po setmění zjišťujeme naprosto fantastickou věc, kterou známe jen z odhledlých hor. Široko daleko v okolí přehrady nevidíme jediné světýlko. Místo je absolutně bez světelného smogu. Tmu občas naruší jen letadla jdoucí na přistání v Ruzyni.
Mlhavé a nevlídné ráno.
Docela kosička.
Dáda netrpělivě čeká, až se mu dovaří voda na čaj.
Jdeme skrz oboru směr Zbečno.
Dáda pozoruje dole párek jelenů.
Opět se držíme mimo vyježděné cesty, aby nás někdo nevybrabčil jako kdysi v Doupově.
Sluneční paprsky úspešně rozpouštěj mlhu.
Kvíz pro dnešní den, najdi tři jeleny.
No dobře, jeleni byli jen dva. Blížíme se na konec obory.
Ještě míjíme stádo daňků.
A už jsme venku.
Zbečno.
Sympatická průvodčí nás vítá do vlaku na Nižbor.
V Nižboru procházíme kolem hospody Tomáše Hanáka. Bohužel je ještě zavřená..
Tak se jdeme najíst vedle.
Čekání na oběd si zpříjemňujem pivem a kafem.
Před několika lety nemyslitelný, dneska bez kafe ani krok. Zapráskaná závislost :)
Nižbor.
Jedem domů...