<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
>Polští a slovenští mravenci se ještě nestačili rozutíkat z baťohu po bytě a už se vlakem vezou zase na čestvý vzduch. Tentokrát v sestavě opravdu nečekané. Po třech letech vyráží na čundr libičák Tomáš, po pěti letech bude opět možné slyšet u ohně i Myšákův Ulánbátar doprovázený mohutnými větry a po ještě delší době se ze Zásmuk urval Honza v doprovodu Dalibora a malého syna Kryštůfka.
Dalibor, Kryštůfek a Honza ve vlaku z Kolína do České Lípy.
Díky zpoždění našeho vlaku máme na večeři v Lípě asi jen 40 minut, než nám pojede vlak do Zahrádek. V restauraci pět minut od nádraží si proto objednáváme jen rychlořízek, rychlohranolky, rychlopivo a rychlokafe. Obsluha nás ujišťuje, že vlak v pohodě stihneme a jde nám zajistit do kuchyně rychlokuchaře. Ten ale bohužel neměl moc dobrý den, takže jídlo dostáváme až v okamžiku, kdy vlak odjíždí asi za deset minut. Pojímáme to jako adrenalinový sport a nastavujeme stopky na 300 vteřin. Házíme do sebe vařící hranolky a ochlazujem je ledovým pivem. Závod s časem nám komplikuje nečekaný záchvat smíchu, což nebylo fér. Hranolky lítaj po stole a ostatní hosté s úsměvem na rtech nám drží palce, ať vlak stihneme včas a pokud možno bez žaludečních potíží. Dojídám jako první a ještě v limitu běžím napřed k vlakáči. Mám v plánu ukecat průvodčí, ať na nebohé kamarády chvilinku počká. Co čert nechtěl, venku je už tma a naprosto zmateně se zamotávám se u autobusáku u nějakýho vysokýho plotu a nádraží je až za ním. No do prdele, kde ten se tady vzal... Dobíhám do vytůrovaného vlaku nakonec jako poslední a při naskakování si kreju hlavu pro případ, že mě bude chtít paní průvodčí seřezat za vzniklé dvouminutové zpoždění :-)
V Zahrádkách vystupujeme a kráčíme sychravým podzimním večerem po asfaltu do Holan.
V Dolském údolí si nacházíme místo na spaní chráněné skalním převisem. Hned ho zabydlujeme a záhy se lesem začíní šířit vůně spáleného dřeva a uzenin.
Prší, tak se se tiskneme k sobě jak teplí bratři na malé suché ploše pod skálou..
Srub v údolí.
Naše ubytko po ránu.
Dolský mlýn.
Chudý hrádek.
Chudý hrádek.
Chudý hrádek.
Sklepení Chudého hrádku.
Ohniště s posezením u hradu.
Skály pod hradem.
Tatíí můžu dolů hodit šutr?
Hele kůň, a jde k nám..
Ne díky, vystačíme si sami..
Docela si rozumíme.
Potkáváme spoustu milých zvířátek.
Roubenka v Loubí.
Ralsko v zákrytu s Ještědem.
Vlhošť v podzimním hábitu.
Pod Vlhoštěm.
Pozor všežravec!
Zase prší...
Odpoledne zaplouváme pod převis, který si matně vybavuju jako svůj první navštívený tady na Roverkách před 11 lety. Myšák má upečíno dřív než se ostatní vůbec stačili zabydlet. Tradičně své jídlo zakusuje jednou šiškou chleba.
Dělám si na mikropánvičce krkovičku na cibuli s vejcem a slintám si přitom do bot.
Ochutnávka čaje.
Honza a Kryštůfek.
Mlhavé ráno v našem pískovcovém balkónu.
K snídani zbytky od večeře.
Pakujem se po poněkud krkolomné a klouzavé skalní římse pryč.
Špička Ronova vykukuje z ranní mlhy jak bradavka z podprdy.
Tajuplné skalní stezky.
Cesta do Blíževedel je opět lemována hospodářským zvířectvem.
Pácháme krátkou fotopřestávku...
...na zachycení koní a podzimních barev.
Tomáš, Myšák, Dáda, Honza a Kryštůfek.
Statek.
Statek.
Bílé ovce s černým obličejem.
Cesta k Roverkám.
Blíževedelský kostel.
Myšák, Tomáš, Honza, Dáda a Kryštůfek.
Asi mu chybí filtr pevných částic.
Ronov téměř celý z mlhy venku.
Kýčomilova zahrada.
Navštěvujeme zříceninu hradu Hřídelík u Blíževedel.
Myšákovo foto.
Blíževedly nádraží.
<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
> | Úvodní stránka | Přidat komentář