Oravské Beskydy a Beskid Żywiecki 5.10. - 8.10.2013

Nástup z Oravské Polhory na Babiu horu. Na jaře při pohledu ze severu nám připadala poněkud majestátnější. Od jihu vypadá jak nějakej dětskej kopeček.

Na říjen je docela hic a do pozvolného svahu Babí hory se drápem jen v triku. Zatímco slunce nás hřeje na těle, panoráma Vysokých Tater na jihovýchodě zas hřeje na duši.

Pohodový dlážděný chodník.

Je čas si zacpat ústa něčím dobrým.

První ze dvou útulen pod Babiou horou. Tato je i se studánkou.

Obzory se nám rozšiřujou, už vidíme i Oravskou přehradu.

Slunce se nenápadně nasunuje k západu a zvedá se vítr. Čím blíž jsme k vrcholu Babí hory, tím je vítr silnější a ledovější. Postupně oblíkáme bundy a brzy dojde i na rukavice.

Letecký snímek Oravy z Babí hory.

Pro pěknou fotku si nechávám skoro umrznout ruku.

V dědinách přiložili do kamen, trochu jim to teplo závidíme.

Vrchol Babie hory má 1725 metrů a dneska večer to tu parádně fičí.

Hraniční hřeben vedoucí z Babí hory k západu. Vlevo je Slovensko a vpravo Polsko. Jindy bychom tu zůstali a lelkovali, ale dneska z týhle větrný hůrky raději pomažeme pryč.

Asi zde fouká dost často, když už si někdo dával práci se stavbou kamennýho závětří.

Ráno zíráme na pásy mraků, které se záhadně vlní kolem svahů Babí hory.

Mraky si očividně drze porušujou zákony meteorologie. Kupodivu z nich nevypadla jediná kapka deště.

Až když jsme sestoupili po hřebeni z exponovaných svahů Babie hory do níže položených míst mezi smrkový porost, vítr téměř přestal foukat.

Hraniční stezka.

Beskid Żywiecki.

Beskid Żywiecki.

Beskid Żywiecki.

Pozdě odpoledne přicházíme k opuštěné dřevěné boudě, kterou se rozhodneme osídlit. Ve stanu se nikomu moc spát nechce, protože máme kolektivně bobky z medvědů.

V boudě je skvělé podkroví, tak akorát na nocleh tří lidí. Nahoru vede jen nalomenej žebřík, takže medvědi nemaj šanci nám lízt do spacáku.

Protože jsme dneska zakotvili dost brzy, dopřejeme si luxusu v podobě podvečerní opíkačky ještě za světla.

Sirky sem, bude oheň!

Budíček! Je čas na ranní cigáro a dobře ochucenej čaj!

Chvíli čumíme jak vyvoraný myši, ale budík byl nekompromisně nastaven zároveň se svítáním. Dny se rychle zkracujou a jen tak stihneme vidět co nejvíc.

Bouda byla nazvaná jako Studencka baza namiotowa Głuchaczki. Sice nevíme, co to znamenalo, ale posloužila dobře.

Podzimě vybarvené Beskydy.

Stále jdeme po hraniční hřebenovce.

Až k hraničnímu přechodu Hliny.

Jdeme dál po hřebenovce k schronisku na Hali Miziowej.

Rostou tu hřiby jak hovada.

Dnešní závěrečný výškrab po sjezdovce na Pilsko 1557 m. Po Babí hoře (na pozadí) druhý nejvyšší vrchol Oravských Beskyd.

Salaš vedle schroniska na Hali Miziowej. Na schronisku dnes přespíme.

Chci takhle velkej řízek! A hned!

No tak dobře. I s tímhle se spokojím.

Ráno nás opět buzeruje budík, takže za svítání mlčky a po špičkách opouštíme pokoj, protože všichni maj dosud půlnoc. Slunce pomalu vystrkuje zlatavé paprsky a zdá se, že dneska bude zase skvělej den.

Útulna pod vrcholem Palenica. Cestou z Pilska jdeme lesem, kde je jetě šero a zima a pozvolna doznívá noční zvířecí ruch. Potkáváme spoustu jelenů, bohužel ani jeden z nich nechce pózovat mýmu objektivu.

V útulně je plíseň a bordel, takže zůstáváme u stolu venku a vydatně posnídáme.

Ku vrcholu Palenica 1343 m.

Oravské Beskydy.

Oravské Beskydy.

Stále po hraniční hřebenovce.

Oravské Beskydy.

Bacówka PTTK na Krawcowym Wierchu.

Je jak střižená z filmu z osmdesátých let.

Jdeme ji otestovat a ochutnat místní kuchyň. A musíme konstatovat, že nezklamala.

Pak už jen proběhl rychlý sled údálostí: sestup z hřebene do obce Novoť, odjezd busem do Tvrdošína, pár boroviček, odjezd motorákem krásnou slovenskou krajinou do Kraľovan (protože už byla tma, tak jsme si ji fakt užili) a nakonec odjezd Excelsiorem zpět do Čech.

Z okna nic nevidíme, tak se bavíme aspoň dopíjením zbytků tunidla do čaje, aby nám cesta rychle a vesele ubýhala...