<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
>Cože? Voda? A zase Sázava? Teče vůbec v Čechách i nějaká jiná řeka než Sázava? Jo jako že se bude zase chlastat? No tak to potom ano. Kdo by kvůli rumovým večírkům jezdil až na Ohři nebo Berounku, když se může elegantně odstřelit pár kilometrů od Kolína. A lodě jsou už jen takovej malej bonus..
Kemp Poddubí u Zlenic. Je zde příjemně prázdno, jak se na čtvrteční večer sluší a patří.
Večer zkontrolujeme zásoby pití, popřípadě i ochutnáme, zda je vše jak má být.
Děcka šla spát, tak si ještě nachvilku zabékáme, než půjdem taky na kutě.
Ráno si dopřejeme trochu stresu včetně rozcvičky, když brodíme řeku cestou na vlak do Zlenic. Adéla s Renčou si díky krátkým nohám dopřejou koupel až do pasu. Však jim při závěrečném sprintu na zastávku oblečení jistě uschne.
Motorák naštěstí stíháme.
Vlak je parádně narvanej, protože Český Dráhy tak jako každej rok zapomněly, že jsou prázdniny a v Posázaví je teď víc lidí, než v Praze.
Vystupujeme v Sázavě a chvilku nám trvá, než se všichni vymotáme z davu.
Cestou do kempu povinně zastavujeme v cukrárně, abychom si dopřáli k snídani pořádnou kalorickou bombu a nechlastali pak rum nalačno.
Nafasujeme kanoe od Samby, odskáčeme si kartáče ve šlajzně a pak už můžeme vesele plout.
Míša s Renčou jsou ve svém živlu. Kdo je zná a pozorně se dívá, ví o čem je řeč.
Šaf s Adélkou, už jako se zkušeným háčkem.
Pohodička, volejíček. Mezi Choceradama a Stříbrnou Skalicí.
Slunce příjemně hřeje, ale vedro není. Takže počasí naprosto super.
Magnet na kánoe.
Musíme občas naše zásoby rumu proložit něčím pestrým.
Bacha brzdi! Stojí tu nějakej cvok s foťákem!
Mirka a naše stotřicettrojka.
V podvečer zpět v kempu v Poddubí.
Ani dneska není kemp narvanej, jak jsme s pátečním odpolednem čekali.
Zatímco pánové popijou, děcka nasekaj dříví na oheň.
O oheň je pečlivě postaráno. Dokud budou děcka vzhůru, nevyhasne.
Usínajícímu kempu večer zahrajeme pár našich oblíbených uřvaných ukolíbavek.
Dnes vyplouváme z kempu, takže nás nic netlačí a nikam nespěcháme. Což je docela škoda, protože než se vyprdelíme, je skoro poledne.
Preventivní ranní výprask.
Máme pěkný zpoždění, tak proč se nezdržet ještě víc.
Podívej Renčo, kachna!
Labuť se nechává nebojácně obklíčit.
Nechme nebohého ptáka na pokoji hurrá někam na jídlo.
Krátká pauza na jezu u Čtyřkol.
Bacha tsunami!
Zlobíš, tak půjdeš pěšky!
To že nejsi v lodi neznamená, že se budeš flákat. Takže koukej zabrat!
Závody?
Mája, porcelán Terezka a Tom.
Konečně! Žrací zastávka v Poříčí nad Sázavou.
Skupinovka na tradičním místě.
Žádný zdržování! Svíčková a ovocný knedlíky už na nás čekaj!
Mája s Tomem bez váhání sjížděj jez v Nespekách.
Ha, vlhne nám kánoe!
Adélko, přirav se na malý cákanec!
Protože je Šaf šikovnej a navíc těžkej, byla Adéla ušetřena sprchy.
Večer na tábořišti ve Zbořeném Kostelci. Zase obšťastňujeme spolunocležníky v tábořišti kytarovým rámusem.
Tom doplňuje náš už tak dokonalý zpěv divokými taneční kreacemi s propracovanou choreografií.
Bavíme se do časných ranních hodin, až se divíme, že na nás z okolních stanů někdo nevlít.
Ani ráno se na nás kupodivu nikdo nezlobil, přestože jsme za velmi hlučnou noc čekali těžké lynčování. Asi jsme nezpívali tak zle.
Táto!
Přestaň dělat ostudu!
K snídani pivo a koblihu a po snídani rozcvička v podobě výběhu na zříceninu hradu Zbořený Kostelec.
Zbořený Kostelec.
Slunce dnes smaží o poznání víc, takže se průběžně chladíme v Sázavě.
Pobořený jez, Chrást nad Sázavou.
A jedéééém!
Na obědě v Brejlově. Dáváme hromadně pečenou kachnu a my žrouti se dokrmujem například nakládaným hermelínem nebo sladkým zákuskem nebo v mým případě obojím.
<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
> | Úvodní stránka | Přidat komentář