V duchu smíření, že tahle parta už asi na klasickej čundr nikdy (nikdy neříkej nikdy) nepojede, si dáváme sraz v jednom z písáků nedaleko Sokolče. V plánu nemáme nic ušlechtilého, jen si během tohoto horkého letního večera pořádně pročistit hlavy u vody a u ohně. Metody na takovou očistu už máme dobře procvičené.
David s Lukášem přijeli k písáku na svém prapodivném elektrickém dvojkole se solárním pohonem.
Cože? Nikdo nemá sirky nebo zapalovač?
Správný chlap si musí umět při rozdělávání ohně vždy poradit, i kdyby měli trempíci dostat infarkt.
Zpočátku jen opékáme, jak poslušní skautíci.
Děcka využívají menší ostražitosti svých tatínků a ztrácej se z dohledu.
Lukášek jako první vyzkoušel, jaká je voda. Bohužel si včas nesundal oblečení. Ještě že tu není Markéta, zpohlavkovala by nás všechny.
Taťkové zachovávaj klidné hlavy, není přece leden.
Zatímco zapadající slunce rozzářilo mraky na obloze, taťkům se rozzářila očka při rozdělání láhví s chlastem.
Formátování paměťových buněk v plném proudu.
Až když šla děcka spát, se fotříci konečně urvali z řetězu. Bujará noční chlastačka byla zakončena v časných ranních hodinách resetem v podobě hromadného skoku do chladivých vod písáku. Dopoledne si tam džampneme všichni znovu, abychom potlačili náznaky kocoviny.
Není lepšího vystřízlivění z opice, než ze spacáku skočit pořádnýho placáka do vody.
Uklidíme, pozbíráme flašky od chlastu a zase na nějaký čas pokorně zpět k manželkám.