<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
>Čas květnových svátků nadešel a jeden z nich rádi obětujeme kraji doposud opomíjenému – Beskydům. A kdo by si myslel, že Beskydy jsou jen Radhošť a Lysá hora a končej u slovenských hranic, toho vyvedou následující fotky z omylu.
Přijíždíme za rozbřesku Excelsiorem do Českého Těšína. Odtud jdeme přes hraniční řeku Olši do Cieszyna na autobus, který nás odveze do Andrychówa.
Nádraží Andrychów. Odtud vede značená turistická stezka přes Beskid Mały.
Nesmíme však zapomenout na poctivou snídami. S milým překvapením zjišťujeme, že i po ránu je u nádraží hospůdka, kde si dáváme kafe a pivo s názvem Tatra. O zbytek se pohotově postarala Peťa, když přinesla z nedalekýho Tesca kupodivu vinikající koblihy.
Nastoupáváme z Andrychówa na hřeben.
Beskid Mały.
Rozkvetlé třešně všude kolem.
Škrábeme se do prudkýho megakopce Gancarz za zvuku hřmění nedaleké bouřky. Naše sezóna začala!
Beskid Mały.
Beskid Mały.
Obloha se odpoledne čertí všude kolem, ale nakonec přicházíme na schronisko PTTK Leskowiec nezmoklí a bez újmy.
Protože nám po zimě chybí kondička, bez nějakýho velkýho přemáhání se rozhodujem zůstat na schronisku a dát si pořádný dlabanec. Koneckonců jsme na nohou už od svítání. Ráno si to opět vykompenzujeme vstáváním za tmy, kdy do sebe naházíme jen slaninu a čaj. Polehoučku potichoučku vyjdeme po špičkách ven z chaty, aby místní spáči mohli dál snít. Slunce právě vychází a vrhá po Beskydech krásnou zlatorudou barvu.
Pestrej turistickej rozcestník u chaty.
Při pohledu na jih k slovenským hranicím vidíme Babiu Góru (1725m), nejvyšší kopec Beskyd.
Beskid Mały.
Beskid Mały.
Schronisko „Chatka pod Potrójną“.
Turistická chata byla postavena v roce 1911. Je velmi jednoduše, ale plně funkčně zařízená.
Má několik malých pokojů na spaní. Zde stylová ložnice s názvem Hindenburg.
Schronisko se nám tuze líbí a jako vždy trochu litujeme, že je teprve poledne a že tu nevyzkoušíme nocleh. Uvaříme si tu na kamnech aspoň čaj a chvíli zde pobudem. Je tu naprostý klid, o chatu se stará jen starej vrásčitej správce a dva studentíci – kluk s holkou.
Se správcem nebyla řeč. Byl nějakej natvrdlej.
Turistický rozcestník u chaty.
Procházíme krajem, kde jsou mraky starých dřevěných domků.
Beskid Mały.
Začínáme mít problémy s vodou, dlouho jsme žádnou nenašli. Podle mapy bude zachvilku nějaká kamenná salaš a tam určitě nějakou vodu dotankujem.
Salaš bychom měli, ale byla prázdná. Lidi co tu pobývali asi zemřeli žízní. Začíná se nám prášit od hub.
Přicházíme k poslednímu kopci (Kiczora) naší pouti přes Beskid Mały. Z jeho svahu pryští vydatný pramen, takže chmurné myšlenky těsně před večerem jsou zažehnány.
Pohled z Kiczory na nádrž přečerpávací elektrárny na uřízlém kopci Żar.
Před setměním jsme si vyhlídli rovný plac na spaní ve svahu Kiczory.
Byli jsme líní rozbalovat stan, že prý přespíme pod širákem. Jako obvykle se ale necháváme vyplašit zahřměním a následným zabubnováním asi patnácti kapek.
Celou noc byl naprostý klid. Jen ráno nás vzbudilo nějaké šustění v listí.
Copa nám to chrochtá za stanem?
Ráno jdeme do obce Czernichów kolem přečerpávací elektrárny.
Pohled z Kiczory na Czernichów.
Na kopec Żar vede lanovka. Jede ale až za hodinu, tak se musíme z prudkýho kopce kutálet sami.
Tráva je mokrá od ranní rosy, takže je to docela prča.
Konečně dole v Černichówě. První dnešní lanovka začíná stoupat vzhůru.
Jezero Międzybrodzkie.
Pohled na kopec Żar z lávky přes řeku Soła.
To bude nehezký džamp, až mě baťoh převáží přes zábradlí.
Z Černichówa popojedeme autobusem do města Żywiec a odtud vlakem do Węgierske Górky.
Zchátralé nádraží ve Węgierske Górke. Před nádražím si dáváme kafe a naleśniky (palačinky).
Odtud se s plnými břichy drápeme na první kopec další části Beskyd - Beskidu Śląskiego.
Děláme si ochlazovací přestávky.
Po šestistech výškových metrech se můžeme radovat z výhledů. Pohled z kopce Glinne (1035m) na Węgiersku Górku.
Węgierska Górka.
Kopec Glinne.
Beskid Śląski a v pozadí nejvyšší hora Beskyd Babia gora (1725m).
Pod kopcem Glinne necházíme pěkný plac na spaní, kde stavíme stan. Než půjdeme na kutě, trochu si osladíme život veselou kostkou cukru.
A taky otestujem, jak hodně špatnou pověst mají polské potraviny. Po klobásách z řeznictví v Černichówě jsme se olizovali ještě následující den. To jen potvrdilo náš názor, že Poláci by nic špatnýho do huby nevzali. A pokud vyráběj nějakej hnus, tak jen na export pro českýho zákazníka.
V noci se přihnaly mraky a mlha. Přestože změna počasí byla podle předpovědi očekávána, jsme přesto rozmrzelí. Nejvíc z toho, že budou mizerné nebo skoro žádné výhledy.
Když už nejsou výhledy do krajiny, najdu si na focení aspoň orosenou pavučinu...
...nebo nějaký mokrý roští.
Kráčíme po hřebenovce směrem k Baranie Góre (1220m). Abychom to měli pestrý, připletl se nám do cesty parádní polom.
<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
> | Úvodní stránka | Přidat komentář