<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
>To by jeden nevěřil, jak je těžký v dnešní době cestovat po Čechách vlakem. Že dostat se za nějaký rozumný čas po železnici ze z Plzně do Adršpachu je naprosto nereálné. Na vlastní kůži si to otestovali Peťa a Vašek, nicméně s nočním mezipřistáním v Kolíně, kde přespali. Ráno v půl pátý zdlouhavý železniční maraton pokračoval pěti různými spoji přes Pardubice, Hradec Králové, Starkoč, Teplice nad Metují a do zastávky Horní Adršpach přijíždíme krátce po osmý. Žasneme sami nad sebou, že jsme dobrovolně podstoupili takový masochismus, přestože nikdo z nás nemá režijku! Každopádně cestu zpátky zítra už raději pořešíme jinak, nejlépe s Daliborem a Edou, kteří už jsou na cestě autem a dorazej do skal za dvě hodiny.
Vašek s Peťou u Adršpašského jezírka.
Trochu si po náročný cestě spravím plíce.
Slunce hází na zamrzlé jezero první rudé paprsky.
Jdem skouknout pláž, ale na koupačku si dnes netroufáme.
Procházka kolem jezera.
Rübezahl..
...und sojka práskačka.
Adršpašské skály.
Adršpašské skály.
Roubenka v Adršpachu.
Tady Santa nemá šanci. Tradiční vánoce v podhůří Krkonoš.
Sice s odřenejma ušima, ale projít tudy lze.
Ti s velkým báglem musej s rozeběhem.
Starosta a starostová.
Adršpašské skály.
Záhadný útvar z ledu.
Skalní kaple.
Adršpašské skály.
Rampouchová výzdoba. Ještě že tu zatím není Eda!
Bonbóny a ořechy jsme sežrali. Voschlej pomeranč si zvířátka mohou narvat někam.
Malý Adršpašský vodopád.
Adršpašské skály.
Velký Adršpašský vodopád.
Velký Adršpašský vodopád.
Půl dne se s Dádou a Edou naháníme mezi pískovci. Do Janovic už jdeme společně.
Eda, Vašek, Peťa a Dalibor.
Čtyři hodiny odpoledne. Zachvilku se setmí a začíná padat nějakej napůl zmrzlej bordel. Jdem se ohřát do hospody.
Hospoda funguje teprve čtrnáct dní, ale už se tu vesele vaří. Dáváme si pozdní oběd. Na výběr je buď játro na roštu s bramborem a tatarkou nebo vepřové koleno.
Protože se nám tu ale líbí, tak budeme mít do večera příležitost vyzkoušet obojí.
Najednou je venku noc. Máme plná bříška a taky jsme toho dost vypili. Pan hostinský je ale bezva člověk a nenechá nás napospas zmrzlým a zasněženým skalám, přestože jsme se na ně těšili a jsme na to i patřičně vybaveni.
Běžte spát ven, když je v hospodě tak fajn.
A navíc máme to i s teplou snídaní. Zimní vandry mají zkrátka své kouzlo!
Krajina je bílá,
z nebe padá sníh,
nám je to však u prdele
neb pozřeli jsme líh.
Okolí Janovic u Trutnova.
V pozadí by byla vidět Sněžka, kdyby tady nebyly blbý mraky.
Pod Zvětralým vrchem.
Směr Teplické skály.
Pochmurně zasněžený pískovec.
Krakonošovo párátko.
Krápník – rozcestník.
Teplické skály.
Teplické skály.
Skalní koruna.
Diamantové skály.
Diamantové skály.
Skalní chrám.
Na tyhle rampouchy je Eda krátkej.
Teplické skály.
Skalní kaplička plná mincí.
Nejsme žádný škrti, pár drobných taky přidáme.
<<
Začátek | <
Předchozí | Následující>
| Konec>
> | Úvodní stránka | Přidat komentář