Větrný mlýn v obci Rudice.

V přízemí mlýna si vyslechneme nějakou nezbytnou teorii ohledně vstupu do podzemí.

Osaháme si exponáty v prvním patře větrného mlýna, které slouží jako muzeum. Dalibor testuje zadek speleoložky.

Šárka si na protest taky sáhne.

Teorii i muzeum máme zmáknutý, takže se jdem voháknout.

Není zrovna poslední výkřik módy, ale tam dole budou holínky i přilba k nezaplacení.

Blížíme se ke vstupu do jeskyně.

Tam dole ve skále...

Dveře jsou už odemčené, můžeme jít netopýrům na návštěvu.

Vzhůru dolů.

Zpočátku klesáme tak nějak decentně.

Žebřík se občas láme pod jiným úhlem, aby to nebyla nuda.

Žohy sestupuje vstříc temným hlubinám.

Už se leskne podzemní hladina Jedovnického potoka.

Docela dlouhej žebřík..

Jsme dole. Jako první si zkusíme ručkování. Když už má být někdo mokrej, tak hezky od začátku.

Následuje test klaustrofobie.

Mára balancuje nad hladinou. Lana nejsou zřejmě dimenzována pro těžkotonážníky.

Obdivujeme krasovou výzdobu.

Fantazie pracuje naplno.

Dalibor, Šárka, Mára, Žohy a Eda.

Podzemní říčka.

Všude samá díra. Tady by jeden zabloudil.

Ne že by tu bylo vody málo, ale taková pítka přijdou vhod.

Občas někomu šplouchne do bot.

Opět žebřík pro zpestření.

Ohledně představivosti si tu přijdou na svý všichni. Jak pánové...

...tak i dámy.

Docela dobrý. Ale ještě lepší je vidět to naživo.

Škoda, že je tu taková tma. Krasová výzdoba hraje všemi barvami.

Paráda..

Jen se moc nezakoukat, jinak ostatní zdrhnou.

Procházíme nejhezčí částí, nicméně teď bude následovat obávaná část naší podzemní cesty.

Je to chodba vzdechů a jméno nemá nadarmo.

Nějak mi vlhne v botě!

Po téměř dvou hodinách jsme na konci veřejně přístupné části podzemí.

Je vyhlášená kouřová pauza. Ať z toho netopýři taky něco maj.

Zkoušíme všichni zhasnout lampy, protože toužíme vidět opravdovou jeskynní tmu. Nevím jak ostatní, ale já viděl naprosto kulový.

Je zde možné zahlídnout i ryby.

Bohatá podzemní flora.

U varhan se navzájem vyfotíme a mažeme rychle zpátky, neb máme hlad.

Varhaník.

Tisíce barev stokrát jinak.

Neměl Hagen nějakýho příbuznýho?

Jeden ze způsobů, jak tu doplnit tekutiny.

Vidět Rudický propadání na vlastní oči fakt stojí za to. Fotka není tak autentická.

Trochu s tím lanem Edovi škubněte, ať má nějaký zážitky!

Šárka se svou mrňavou postavou má obrovskou výhodu.

My stokilový a dvoumetrový abychom sebou táhli sbíječku a dynamit.
„Hej ty přede mnou! Zdržuješ tu frontu!“

Žohyho šprajcing v díře.