Máme před sebou prodloužený velikonoční víkend, který měl tak jako každý rok být poslední tečkou za dlouhou zimou a přivítáním tolik očekávanýho jara. Vůbec si nechceme připouštět, že by to mělo být letos jinak, přestože předpověď počasí na na Velikonoce nekompromisně slibovala sněhovou nadílku. Dobře naladěni se všichni potkáváme na kolínském nádraží, odkud popojedeme vlakem do Hamrů nad Sázavou. Vylézáme za tmy a počasí připomíná spíš podzim, je mlhavo a jako by každou chvíli mělo začít pršet. Jdeme se navečeřet do hospody v Najdeku. Matně si vzpomínám, že už jsem tu jednou dobře pojedl a ani dnes tomu nebylo jinak.
Po výborné stejkové večeři v Najdecké hospodě jdeme za tmy a v mlze do lesa najít plac na spaní, což se nám nakonec daří kousek od mamuta.
Ráno nás překvapuje, z protrhaných mraků čumí slunce a my čumíme též. Kde je ten slibovanej sníh? My se chceme koulovat!!!
Socha mamuta u řeky Sázavy.
Dáváme snídani a vyrážíme po červené kolem Rozštípené skály do Šlakhamrů.
Skrz Rozštípenou skálu..
Rozštípená skála.
Prochází tudyma historická hranice mezi Čechami a Moravou a hípík ve výkladní skříni ji bedlivě střeží.
Přicházíme do Račína...
A kolem poledne jsme u Velkého Dářka a už to máme co by šutrem dohodil do Škrdlovic. Obloha se nehezky zatáhla a začlo pršet. Na poslední chvíli dobíháme do hospody, kde už je krásně teploučko a ihned objednáváme pivo a výborné hotovky. Venku se všichni čerti žení a déšť chvílemi přechází ve sněžení. V hospodě nakonec zůstáváme několik hodin, než se začnou mraky protrhávat. Jirka nás po té opouští a jde na bus a my ostatní jdeme za občasného sněžení k lesu za Škrdlovicemi.
Nacházíme si zastrčený plac, kde si postavíme z plachty bejvák a rozfajrujeme ohniště na guláš.
Probouzí nás ranní mráz a sněhový poprašek kolem. Na počátek dubna docela slušná kosa.
Jarní přízemní mrazíky vypadaj trochu jinak. Tohle je regulérní leden! Rychle tasíme ohnivou vodu a nalejváme si po ránu panáka optimismu.
Nemáme s sebou teploměr, ale pozdějc se dozvídáme, že se ranní teploty na Vysočině pohybovaly kolem mínus osmi. No nic, konec rozjímání, jdeme si zatopit pod kotlem.
Dojíme včerejší gulášek a hned je veselejc.
Opíkáme buřty a rozpouštíme sníh na umytí nádobí.
Jdeme lesem v poletujícím sněhu a nějak nám pořád nedochází, že opravdu nejsou Vánoce.
Asi si půjdeme zabruslit..
Řeka Svratka zatím odolává ledovému příkrovu.
Na rybníce u Rumpoltova mlýna je kachnám jen o něco lépe než na velikonočním pekáči..
Sice stále poletuje sníh, ale už se na nás občas jukne slunce. My naoplátku jukáme na něj..
Už nesněží v kuse, ale nárazově. Před jednou parádní sněhovou přeháňkou se schováváme na terase chaty pod Devíti skalami.
Jdeme z Devíti skal do obce Křižánky a už se těšíme na horký čaj a dlabanec.
Přeháňky už to vážně přeháněj! Ještě chvíli a budeme jak sněhuláci!
Jedna z “devíti“ skal..
Nachvilku si zase užijeme sluníčka..
A už na nás vykukujou Křižánky..
Křižánky jsou vskutku krásná vesnice.
Pěkné domy, pěkné okolí..
Asi původní architektura.
Na radu místních jdeme do hájenky, kde se můžeme dobře najíst i lidově ubytovat. Velikonoční symboly na stole nám opět připomínaj, že počasí venku je jen aprílovej vtip.
Správce hájenky sice vypadá jak Krakonoš, ale nejsme žádní Trautenberkové a tak je o nás dobře postaráno.
Velikonoční pondělí přineslo opět rekordně mrazivé ráno. Nějak nás to netrápí, protože spíme v teple pod střechou a k snídani budeme mít míchaná vajíčka.
Odcházíme z hájenky a sytě zelená zasněžená jarní tráva krásně křupe pod nohama. Mráz naštěstí nepotrvá dlouho, dubnové slunce bude dnes svítit po celý den a pomůže včerejšímu sněhu zmizet ze světa.
Hájenka.
Tomuhle se prý říká kabřinec.
Rybník v Křižánkách.
Křižánky.
Pozorujeme Křižánky ze skalního útvaru Čtyři palice.
Cestou potkáváme poslední připomínky letošních mrazivých Velikonoc, které...
...snad do večera roztajou.
Roubenka v obci Březiny.