Blíží se konec března a v nížínách už voní jaro. My však vystupujeme z Excelsioru v Ružomberoku, abychom si ještě naposledy užili zimy ve slovenských horách. Na sněžnice nás mělo jet víc, ale nakonec jsme jen dva..
Krásné prosluněné ráno na nádraží v Ružomberoku.
Před nádražím skáčeme do skibusu, který nás zdarma veze k lyžařskému centru Malinô Brdo. Lanovka za nás odře většinu brutálního výšlapu na hřeben, ušetřený čas pak věnujem slunění a popíjení lahvového bažanta.
Opouštíme sjezdovku s posledními letošními lyžaři a jdeme vstříc opuštěným fatranským pláním. Zatím to vypadá, že sněžnice táhneme na zádech zbytečně...
Ale vzápětí potkáváme skupinku zoufalých turistů, kteří se boří po pás do mokrého sněhu. Jedno z nebohých děvčat zdrhá po čtyřech pryč ze zrádných závějí. To je okamžik, kdy přestáváme lamentovat a ještě rádi sněžnice nasazujeme.
Občas jsme v rozpacích a máme chuť sněžnice opět sundat a zahodit . Na prosluněných jížních svazích není po sněhu ani památky..
Jaro očividně proniklo i do vyšších poloh.
O kus dál v Šipruňském sedle by se však pár vloček ještě našlo..
Smrekovica
Večer přicházíme do Smrekovice, kde si dopřejeme pořádnou večeři v místním turistickém zařízení. Celý den jsme se ve vedru bořili do mokrýho sněhu a máme toho za celý den plný brejle. Jak se tak rozsedíme, nikam dál se nám už nechce a domlouváme tu ubytování. Ráno vstáváme velmi brzy (už jen proto, že dnes začíná letní čas), abychom stihli ujít co nejvíc, než začne slunce zase pálit a sníh tát.
Půl osmý ráno. Sníh zatím krásně drží a místy se jde dobře i bez sněžnic. Vzadu vidíme Ploskou a Borišov.
Rakytov.
Rakytov, Ploská a Borišov.
Ploská a Borišov.
Rakytov.
Čierny kameň.
Pokud sněžnice občas podkluzujou, ne vždy je to na škodu.
Pán asi zabloudil odněkud z jihu..
Laviny pod Ploskou.
Rakytov, tentokrát od jihu.
V pozadí Kriváňská Malá Fatra.
Zapadlá bouda pod Ploskou a v pozadí hřeben Nízkých Tater.
Před námi nejvyšší část Velkej Fatry – Krížna, Ostredok a Suchý vrch.
Chata pod Borišovem. Ty dvě malé černé tečky na sněhu jsou naši dnešní pocestní Arafat s kefíjou na hlavě a jeho normálně vypadající kamarád. Asi mají namířeno do chaty.
Odpoledne přicházíme na salaš pod Suchým. Nikdo tu není, jen pec ještě hřeje z předchozí noci.
Salaš je z poloviny zapadlá ve sněhu. Aspoň to nemáme pro vodu daleko.
Přestože končil víkend a už jsme na salaši nečekali žádnou návštěvu, ozvaly se hlasy. Už byla tma a venku začalo mrznout a dovnitř vstoupil kluk s holkou. Moc se jim zamlouvalo, jak pec ještě hřeje, přestože v ní celý den už nikdo netopil. Nachvilku se ohřáli a pak si šli užívat soukromí na nedalekou salaš Mandolína. Ráno opět vstáváme brzy, opět ze stejného důvodu jako včera. Přestože je venku pořád kosa, bundu uklízím do baťohu. Při stoupání na Suchý vrch si určitě užijeme vedra ažaž..
Stoupáme na Suchý vrch a pozorujeme fantastický výhledy. Máme celou Kriváňskou Malou Fatru jako na dlani.
V mírném oparu vidíme Martinské hole a Lysou horu v Beskydech.
A na severozápadě září v ranním slunci Roháče.
Cestou na Ostredok navzdory modré obloze začíná slunce slábnout a přes hřebeny se žene silný ledový vítr. Celý víkend nadáváme na vedro a že s sebou taháme zbytečně bundy, kulichy a rukavice a hle, jak se najednou všechny ty zbytečnosti hoděj. Že není nejteplejc dokazuje Vaškovo petflaška na baťohu, která vydává podivně ledový chrastivý zvuk.
Pohled na Krížnu. Narozdíl od předchozích dnů téměř nenasazujeme sněžnice. Sníh je v nejvyšších partiích Velké Fatry vyfoukán a pokud někde zůstal, je dnes po celý den krásně zmrzlý a mile křupe pod nohama. Cesta díky tomu docela odcejpá a ani se nikde dlouho nezdržujeme, protože ledový vítr začíná být nesnesitelný..
Závěrečný pohled z Krížny zpět na Velkou Fatru. Pod vysílačem uděláme jen pár rychlých fotek, než nám zmrznou pazoury a pak mažeme po svahu dolů směrem do obce Turecká. Na sjezdovce nasedám na provizorní bob z plachty a baťohu a nechám se unášet až do míst, kde se sníh pozvolna mění v bláto. Brzdy nefungovaly zcela bezchybně a tak zatímco čekám dole na Vaška, čistím se od bláta a balím prodřenou plachtu do baťohu. V obci chcíp pes, kdysi tu asi bylo velké lyžařské centrum, které už pár let očividně nefunguje. Jdeme tedy do sousední obce Staré Hory, nejdřív na oběd a pak i na autobus..