Poloniny 7.5. - 15.5.2011

Kamenná lúka před Kremencem.

Jak může vypadat rivalita slovenských (červená) a polských (modrá) značkařů.

Maskovaný kontejner pod Křemencem. Zřejmě bude plný vodky a cigaret zabavených ukrajinským pašerákům.

Trojmezí tří zemí na Kremenci, potkává se tu Polsko, Ukrajina a nejvýchodnější cíp Slovenska.

Погляд з України до Польщі.

Na Kremenci odpočujeme oproti původnímu plánu k severu. Stezka z Křemence na Wielkou Rawku vede po polsko-ukrajinské hranici. Není tu žádný ostnatý drát ani zde nepobýhají celníci jak mlsní psi.

Šplháme na Wielkou Rawku, za námi Kremenec / Krzemieniec / Кременець (1221m).

Ukrajinské poloniny na východě. Tam někde začíná kraj Nikoly Šuhaje loupežníka.

Jsme bez mapy, tudíž si musíme prozatím vystačit s nafoceným rozcestníkem z Wielke Rawky (1303m).

Chmurný západ slunce nad Wielkou Rawkou.

Vodopád pod Malou Rawkou.

Kočičáku! Ty neumíš polsky?

Baćowka PTTK pod Malou Rawkou.

Dáváme si vydatnou večeři. K piwu a čaji objednáváme těstové tašky plněné uzeným masem. Jsem patřičně rozežrán, tak do sebe ještě cpu výbornou rajskou polévku, byť těch instantních mám stále plný baťoh.

Psa jsme měli k večeři, tak zaskakuje kočičák.

Od schroniska jdeme po polňačce k silnici a pak po asfaltu do obce Brzegi Gorne.

Brzegi Gorne, křižovatka mezi Caryńskou a Wetlińskou poloninou. V místním stánku s občerstvením ochutnáváme tradiční polský pokrm z masa a zelí, zvaný Bigos.

Połonina Caryńska.

Stylově oblečený turista pod schroniskem PTTK.

Schronisko PTTK - chatka Puchatka.

Začíná se kazit počasí a déšť zesiluje. Po chvíli děláme čelem vzad a vracíme se zpět ke schronisku, kde při horkém čaji přečkáváme půlhodinový slejvák.

Hřeben Wetlińské poloniny, v pozadí vrchol Smerek (1222m).

Połonina Wetlińska - východ.

Połonina Wetlińska - západ.

Smerek.

Przełęcz M. Orłowica. Odtud jdeme po černé stezce k baćowke PTTK Jaworzec.

Počasí se večer pozvolna umoudřuje.

Biezczady.

Cestou k baćowce nás zaujal samorost, který dostal pracovní název "paní Smrkowská".

Vrchol Smerek, nyní už v příznivějším světle paprsků zapadajícího slunce.

Zapadlá baćowka PTTK Jaworzec. Vítá nás ostrá psí hlídka, kterou si podivínský správce chaty urychleně pokouší spacifikovat.

Chata je vzdor svému odloučení od civilizace soběstačná, na střeše jsou solární kolektory a všude kolem se pase spousta chutných zvířátek.

Snad jen pivo bylo dovezené.

Jdeme od baćowky podél řeky Wetliny do Przysłupu na vlak.

Je ráno, nicméně u pivního stánku v Kalnici potkáváme týpky, kteří jsou úplně namol. Dělají čest jménu obce.

Zastávka Biezczadske kolejky lesne - Przysłup. Dle jízdního řádu pojede vlak asi za hodinu, takže si zatím dáváme k obědu špíz, čaj, kafe a pivo. Hodná slečna ve stánku nám ještě rozměňuje euráky za złotówky, abychom měli na jízdenky.

Vlak je zde a můžeme se tak elegantně vrátit na Slovensko.

Jízda vlakem do Balnice potrvá dvě hodiny, leč je stále na co se dívat.

Opět si prohlížíme nádraží v Majdanu, tentokrát už zevnitř.

Vaška zaujaly úzkorozchodné cisterny a už plánuje, jak by se nechaly efektivně využít při přepravě piva.

V pluhařském vagónu nakupujeme nějaké dobroty na zítřejší snídani. Pečivo, sýry, sirupy…

Vystupujeme v Balnici. Ještě se stíháme občerstvit ve zdejším obchodě a posléze mažeme zpět na Slovensko,

Dieslová lokomotiva měla do zvuku motorové pily sakra daleko.

Nemůžeme se dočkat a zítřejší snídani zvládáme sežrat už kousek za hranicí.

Lesní chata na louce u obce Osadné.

Vliv početné rusínské populace je v obci znát na každém kroku.

Večer dáváme v hospodě pivo a při té příležitosti si vyslechneme aktuální předpověď počasí. Díky ní nakonec nestavíme stan někde za obcí, ale přespáváme na zápraží hospody.

Krypta s hromadným hrobem vojáků z první světové války.

Dopoledne přestává pršet a nám se nechce čekat na autobus. Popojdeme tedy o obec dál, dokud je stále na co se dívat.

Rusínský pravoslavný kostel v Hostovicích.