Cesta z Oken se několikrát rozvětvuje a když máme pocit, že jdeme jinam než chceme, nasazujeme sněžnice a stříháme to rovnou přes pole směrem na západ.

Zdejší srnky naprosto nechápou, kde se tu berem a chvíli jim trvá, než vezmou do zaječích.

U vesnice Týn nás překvapuje terénní zlom, který nakonec obcházíme po silnici.

Daliborova sněžnicová premiéra…

…včetně menší akrobatické vložky.

Boříme se v zavátých pastvinách a pozorujeme kouř stoupající z komína roubenky. Je čas oběda a živě si představujeme gulášek bublající na rozpálených kamnech. Dostávám ukrutný hlad a tak jdu zápasit se zmrzlou klobásou.

Cestou Šindlerovým dolem a přes Kočičí hřbet míjíme první pískovcové skalní útvary. Okolo Nedamova se rozplýváme nad roubenými staveními, bohužel je už tma a na focení to není. Navíc se zvedá vítr, měsíc mizí v mracích, ze kterých padá k zemi nějakej zmrzlej humus. Viditelnost se prudce snižuje a Vysoký vrch, dnešní cíl, se ztrácí z dohledu.

Naštěstí jsme už blízko a nemůžeme jej minout. Stačí jít stále do kopce. Pod vrcholem nacházíme Kameníkovu jizbu, kde se zabydlujeme.

Je to zde pěkně zařízené, tři lidé se tu v pohodě vyspí na dřevěných palandách, další dva až tři na zemi.

Okamžitě se zahříváme tatranským čajem, načež Dádovi to nestačí a pokouší zatopit v kamnech. Nicméně koleno je děravé jak řešeto a hustý kouř nás vyhání na mráz. Zůstáváme věrni čaji.

Po vyvětrání povečeříme a jdeme na kutě. Dobře se usíná za řevu vichřice běsnící nad kopcem.

Kameníkova jizba v celé své pískovcové kráse. Ráno opouštíme Vysoký vrch a suneme se na sever ke Starým Splavům…

…cestou přes Korce a kol hradu Starý Bernštejn.

Pozorujeme v dáli i další třetihorní kopečky a hrady na nich.

Paprsky nesměle vykukujícího slunce osvětlujou Ralsko a Borný.

Ohlédnutí se zpět na jih, obzoru dominuje Korecký vrch.

V zavátých příkopech u cest nejsou sněžnice všemocné.

Korecký vrch a naše kachní stopy.

Solární lobby pronikla i sem na zapadlý venkov.

Procházíme kolem roubenek v osadě Nová Skalka. Chceme dojít k Braniborské jeskyni, ale bolí mě hnáta a pajdám jak doktor House, takže jdeme Selskou roklí rovnou do Starých Splavů.

Šukafonní regionovou nazvanou "Vlastík" se navracíme do Oken…

…k našemu zaparkovanému vozu.