V Muráni na návsi před kršmou. Na pozadí se dere k nebi hora Cigánka s Muráňským hradem na vrcholu.

Z Muráně jdeme vstříc Hrdzavé dolině…

…kolem Hrdzavého potoka.

Častokrát vídáme klacky narovnané pod skálou, netušíme však jejich význam. Asi nějaký zvyk.

K svačině vybalujeme Pirníkovy karbanátky a zapíjíme je vodou tekoucí ze svahu.

Dřevorubecký srub ještě se zankem ČSSR…

…a studánka s plecháčkem hned vedle.

Pohled na Hrdzavou dolinu z vyhlídky pod Nižnou Kľakovou.

Nižná Kľaková. Poľovnická chata a turistická útulna.

Turistická útulna.

Ocúnový koberec.

Původně jsme měli v plánu v útulně přespat. Přestože jsme cestou nepotkali ani nohu, útulna je už plná lidí. Dáváme tedy přednost spaní s medvědy a jeleny před davem turistů a pokračujeme dalej ke Stožkám.

Ještě máme asi dvě hodiny času, než slunce zaleze za kopce.

Veľká Stožka.

U lesnické chaty nacházíme plac na přespání i s ohništěm. Ilča na nic nečekala a než jsme se s Vaškem rozkoukali, vrátila se z lesa s dřívím a hřibem do polívky.

Pohled od lesnické chaty k údolí pod Malou Stožkou

Lesnická chata "Stožky".

Plameny už plápolají a kotlík je plněn dobrotoma.

Večerní vaření.

Na noc natahujeme plachtu, přestože podle slovenského Aladina by mělo pršet až zítra večer.

A dobře jsme udělali. Kromě jeleního troubení nás v noci zbudil liják a vítr. A pršet nepřestalo ani ráno. Ba co víc, déšť byl tak vytrvalý, že plachta začala prosakovat a voda z ní stékala ke spacákům u nohou.

Veľká Stožka mizí v dešťových mracích.

Stěhujeme se pod vchodovou stříšku chaty a při pojídání snídaně doufáme, že déšť ustane.

Prasečímu počasí se ale přestat nechce. Jdeme tedy rozčvachtaným bahnem údolím a během několika minut jsme už pěkně mokří.

Míjíme několik opuštěných budov. Uvažujeme, že se na chození v dešti vyprdneme a nastěhujeme se do sucha.

Podplukovník Šukajev musel být velký hrdina. Především mezi partyzánkami.

V podkroví této bývalé líhně pstruhů se ubytováváme.

Venku panuje nečas a slota, jsme tedy rádi za takový luxus.

Voda z potoka zdá se být poněkud kalná, nicméně to se v polévce ztratí.

Postupně se zabydlujeme…

…a věšíme vše mokré. Čili vše. Uvaříme nějaké dobroty a ještě za světla jdeme spát. Pevně doufáme, že ráno bude už bez deště.

Ráno se probouzíme a světe div se, neprší! Radost však netrvá dlouho. V noci jsme měli nezvanou návštěvu. Nikoliv medvěda, něco horšího. Bezradně zírám na ohryzanou klobásu a myší bobky všude kolem. Zajímavé je, že Pirníkovic slaniny se myši ani nedotkly. Za to jim však zachutnal Ilčy chleba.

Jen co vyjdeme, začíná opět pršet. Je to k zlosti. Kvůli dešti se nedá moc fotit, ale nakonec je to stejně jedno. kvůli mrakům stejně není co.

Dostáváme se do sedla Burda (1006m) a kvůli mrakům škrtáme z plánu Fabovu hoľu. Jdeme dále po zelené směrem na Kučalach.

Pohled na údolí Rimavy. Pohybujeme se těsně pod mraky, takže i přes nepřízeň počasí máme semtam pěknej výhled.

Bydlení zde musí být krásný a drsný zároveň.

Vůbec by se mi nestýskalo po Polabské nížině.

Unešeni touto nevšední krásou ztrácíme značku. Stoupáme tedy po prudkém kopci přes rozsáhlou louku, abychom se dostali zpět na stezku.

Prodám roubenku na Muráni. Zn.: Drobná rekonstrukce nutná.

Tady hrát nesmíme, jdeme jinam.

Příležitost k doplnění tekutin.

Sedlo Zbojská.

Na chatě Zbojská se zabydlujeme a berem útokem restauraci, kde si stylově objednáváme bryndzové halušky se slaninou.

Zatápíme v krbu a dorážíme se opékanou Pirníkovic slaninou.

Nesmí chybět ani horký čaj se šťávou, obohacený 82% black variantou čaje tatranského.

Chatka, která nám poskytla azyl a šanci se trochu usušit.

Ráno jsme se konečně dočkali slunce. Jdeme kolem nádraží, máme zálusk jít po červené do sedla Bánovo (918m) a odtud přes louky do Pohronskej Polhory. Dneska snad konečně něco uvidíme.

Salaš Zbojská.

Rozplýváme se nad zdejší architekturou.

Sedlo Zbojská.