Obec Mezholezy. Odtud za tmy vyrážíme kousek po silnici a za další kousek už odbočujeme ku Křakovskému vrchu.

Pod Křakovským vrchem si steleme ve sněhu na jednom z mála rovných plácků. Oheň už neděláme, páč jsme se dobře nadlábli ve sříbrské nádražní hospodě a mráz ještě zdaleka není tak ukrutný, abychom se před spaním museli nahřívat.

Ráno už oheň děláme, slanina od Pirníka si to vyžaduje.

První vrchol Sedmihoří - Křakovský vrch.

Pocukrovaná kobliha - Rybničný vrch.

Cestou na vrch Rozsocha před námi zdrh divočák velkej jako prase.

Námraza pod Vidickým vrchem.

Poněkud překážkově laděná žlutá hřebenová stezka.

Vidický vrch. Každý ze sedmi dominantních vrcholů poctivě zapíjíme Arwínčinou slivovicí. Někdy omylem zapijem i některý z menších vrcholů, nicméně nikomu to očividně nevadí.

Nejvyšší Racovský vrch zapíjíme tuplovaně.

Ovčí vrch je spíše taková malá rovinka pod vrchem Chlum. Protože je už tma, shazujem bágly a vrháme se ihned sbírat dřevo na oheň, páč oproti ránu se razantně ochladilo.

Ráno se nikomu nechtělo ze spacáku. Kosu jsme tipovali minimálně na -10°C. Naštěstí tatranský čaj byl stále ještě tekutý.

Posed na posledním vrchu Šiška (Nad Myslivnou).

Pokračujeme podél Mezholezského potoka k Prostiboři.

Nejisté překračování zavlažovací strouhy.

Od Prostiboře pochodujem podél Úhlavky, kterou kdosi nazval Bobří řekou.

Tábořiště u Bobří řeky. Někdo tu v noci chrápal, popel byl čerstvý, okolo ohniště tři díry ve sněhu od horkých ešusů a o kus dál tři vyválené rejhy od spacáků.

Podél Úhlavky docházíme až do Kladrub.

Máme asi půlhodinu do příjezdu autobusu do Stříbra, kterou využíváme rychlým dlabancem ve zdejší hospodě.