Padesát let starý motorový vůz řady M262/831 jako zcela bežný osobní vlak z Horažďovic do Strakonic. I dnes patří k tomu lepšímu, co lze na českých kolejích potkat.

Pohodlné sedačky a okna na kliku, pamětníkům zaplesalo srdce.

Zachovalé nádarží v Sušici.

Pohoda a klídek na chatě KČT v Prášilech.

Chata KČT.

U Prášilského jezera. Je tu mlhavo, deštivo a nevlídno. Na jezero je prdlajs výhled, tak se aspoň bavíme krmením kachen.

Brod přes Temný potok.

Slať u Javoří Pily.

Tříjezerní slať

Kamenný most přes Vchynicko-Tetovský plavební kanál.

Antýgl.

Hospoda Antýgl. Dáváme tu Ferdinanda.

Dravá šumavská říčka Vydra.

Kamenní pajďuláci na Vydře.

Vydra.

Vydra.

…a zase Vydra.

Aby těch vyder nebylo málo. Večerníčkoví Vydrýsci ve výběhu u Turnerovy chaty.

Zvěřinový guláš v bochníku chleba.

Přestože na stole byla cedule nabízející Bavorský Bärwurz, nebyl nám obsluhou chaty doporučen, prý to chutná dost hnusně. To zapůsobilo spíš jak povel, abychom si okamžitě jednu rundu objednali.

Nocleh na matracích v boudě za chatou za 80,- na osobu.

Sice občas zaprší, ale dlabem na to a vykračujem vstříc dalším šumavským pěšinám.

Turnerova chata

Podél Hamerského potoka na Horskou Kvildu.

Hamerský potok

Krakoň z Horské Kvildy.

Mraky nad Horním Antýglem.

Chatka na Horské Kvildě na fotce působí ryze šumavsky, kdyby ji ve skutečnosti nehyzdil jeřáb s rozestavěným hotelem, který se záměrně nevešel do záběru.

Jezerní slať. Kdo má fantazii, může si představit pobíhající pohraničníky s vlčáky, jak pronásledujou narušitele hranic.

Dokud bude na stráži Dalibor, naše vlast si může být jistá, že neproklouzne ani jedna myš se záškodnickými úmysly.

Kvilda taky nebyla ušetřena komerce v podobě rozestavěných hotelů.

Pohodová lesní cesta z Jezerní slatě k Novým Hutím.

A plná borůvek.

Nové Hutě.

Listí z borůvčí sice již zmizelo, nicméně borůvky trpělivě počkaly na naše mlsné držky.

Houbaři by si tu taky přišli na svý.

Podzimní Šumava.

V mracích zahalený Nový Svět.

Přes pastviny s kravinci na podrážkách kráčíme k Borové Ladě.

Krávičky.

Kopec s názvem Vyhlídka (1068m). Kdo chce něco vidět, ať tam tedy raděj vůbec neleze.

Chmurné jezírko na Chalupské slati.

Krakoní rodinka.

Borová Lada a dvě zdejší hospody, které jsme během dnešního deštivého večera stihli vymést.

Během noci padalo něco jako déšť se sněhem, přesto jsme z hospody došli až k Zahrádkám na veřejné tábořiště, kde jsme se zaplachtovali a přespali.

Ani v neděli ráno nepřestávalo poprchávat, jdem však dál, ještě nás čeká slušná porce kilometrů neznačenejma cestama, který se vzápětí ztrácej v polomech či v roští. Tuhle bude potřeba bosky přebrodit poměrně dravý potok, támhle zase budeme skákat z jednoho nacucaného mechového polštáře na druhý...

Knížecí pláně.

V této budově prý jeden čas fungovala hospoda, nyní však vypadala liduprázně.

A jaké bylo milé překvapení, když jsme zjistili, že hospoda funguje a dokonce měli k jídlu nějaké hotovky.

Měli jsme kliku, poněvadž bylo otevřeno poslední den.