Se začátkem července bývá spojen prodloužený víkend, což zpravidla znamená vzít nohy a bágl na ramena a vypadnout někam, kde je hodně přírody a co nejmíň lidí. Tím "někam" je i protentokrát kraj okolo Jindřichova Hradce - Česká Kanada. Dáváme si spicha v jindřichohradecké hospodě v Nádražní ulici, kde nad pivem a klobásou pátráme v mapě s číslem 78, kam vlastně budou směřovat naše kroky. Jelikož se už setmělo, volíme nedávno vyzkoušený Městký les východně od Hradce.

Zabydlujem se kousek za úzkorozchodnou tratí u zdi bývalé c.k. střelnice. Ráno nás krom zuřivých houbařů a komárů budí i o něco příjemnější zvuk houkání přijíždějícího parního vlaku.

Večer jsme se ani neobtěžovali natáhnout plachty, přestože se po obloze neustále proháněly bouřkové mraky. Jen jsme opekli na ohni něco na zub a šli chrápat. Ráno nás vzbudil prudký lijavec, který každý řešíme po svém. Vašek urychleně balí a natahuje plachtu, Petr jen plachtu hází přes spacák a chrápe dál. Naštěstí přeháňka po půlhodině mizí a můžeme se věnovat snídani.

Večer se na obloze opět honily kumulonimby, přesto jsme jim nějakým záhadným způsobem unikali. Až při setmění u Horního pstruhového rybníku u Prokopského kříže začíná pršet, snad se i párkrát zablejskne, ale to nás netrápí, protože si ustláváme v dřevěném altánku u cyklostezky. Ještě stačíme zblajznout neznámý obsah konzervy od Hamé, neznámý proto, že je plechovka celá popsaná maďarsky a zřejmě nebyla určena pro český trh. Ráno balíme za vrzání brzd prvních cyklistů a lehkým krokem se přesunujem lesem a kolem ohrad s dobytkem směrem k Lásenici.