Kokořínsko 17.4. - 20.4.2009

Romantický západ slunce nad Štětím. Během úniku z civilizace se ještě stíháme před setměním posilnit v hospůdce v obci Stračí.

Za setmění a mírného poprchávání dorážíme k Mordlochu, což je místnost vytesaná v pískovcové skále.

Je tam ale bordel a proto natahujem plachtu mezi dva stromy o kus dál mimo dosah zvědavých očí případných pocestných.

Cestou od Mordlochu do Želíz je na co se dívat.

Vytesaný had do pískovce.

Xichty v pískovci u Harfenice.

Harfenice je malá skalní místnůstka, kam by se vešlo maximálně pět lidí v sedě a jedna vodní dýmka.

Když jsme se u hospody v Tupadlech potkali s Dádou, měli jsme za sebou již jeden oběd v hospodě v Želízech. Ale to nevadilo, žížeň a hlad jsou svině, proto kachnu s knedlíky bylo potřeba zaplácnou ještě alespoň tlačenkou s cibulí. Na fotce je nepřístupný Tupadelský zámek.

Z Tupadel jsme šli okolo řopíkové linie v lese Království a kolem této krásné roubenky až k Chudolazům, kde začlo mírně pršet a proto jsme se opět nachvilku uklidili do zdejší hospody, dneska už třetí.

Cestou písečným dolem jsme se občas rozdělili, jestli nenajdem nějakej ten převis, ale nic použitelnýho se nenabízelo. Občas si položíme otázku, jak moc je bezpečné spát pod pískovcovou skálou?

Ahoj, prasečí kamaráde, můžem tu dnes s tebou přespat?

Protože jsme krom rodinky divočáků nenašli nic, opět natahujem plachtu mezi stromy a rozděláváme oheň na vypáleném placu od lesáků, kde…

...opékáme samé dobroty.

Lenoši vstávat…

Vstávat a cvičit, lemry líný…

Od večera zbylo ještě pár dobrot.

Vesnička jak malovaná, zove se Bylochov.

Pohled z polňačky směrem k Zakšínu a k Bezdězu.

Jarní rozpuk.

Ještě než dojdem na Roverky, tankujem vodu ve studánce u Pavliček.

Tentokrát jsme chtěli využít pěkné počasí k hledání neznámých míst na Roverkách, nejlépe stranou všech frekventovaných cest, zkrátka někam, kde lišky dávaj dobrou noc. U lesa poblíž obce Obrok proto opouštíme značenou turistickou stezku.

Našli jsme krásné údolí lemované pískovci, kde pěší cesty byly sotva znát. Se slovy "tady prostě někde musí bejt nějakej velkej převis" se nám téměř okamžitě jeden takový objevil před očima.

Okolo bylo i několik dalších menších placů na spaní, kdyby se tu třeba sešlo víc lidí.

Dáda listuje kempovkou, kemp se jmenuje Devítka.

Tyto dva záškodnické xichty zná jistě každý, kdo na Roverky často jezdí.

Originální stylový rošt nad ohništěm.

Na poslední večeři se kupodivu našlo ještě něco na opíkání.

Ráno si užíváme pondělního volna, zatímco se drtivá většina lidí stresuje někde v práci.

Ještě jeden pohled na Devítku a jdem se toulat dál.

Během toulek nalézáme tento poněkud bizardní srub.

Vypadal spíš jako nějaká prefabrikovaná buňka vklíněná pod skalní převis.

Jmenoval se Bombastik a i když byl velice precizně postaven, chybělo mu kouzlo klasických srubů na Roverkách.

Na kráse mu nepřidaly ani dveře s okny, ani tuny montážní pěny a už vůbec ne plísní nasáklé koberce uvnitř srubu.

Dalibor pročítá kempovku, podle ní bylo postavení srubu povoleno místním hajným.

Cestou na vlak do Blíževedel.

Jarně naladěná příroda okolo Ronova.

V hospodě v Blíževedlech.

Ronov.

V hospodě v České Lípě.