Těsně před Telgártem, když už jsme viděli světla baráků a slyšeli štěkot psů, jsme nasadili čelovky abychom viděli na cestu. Čím více jsme se blížili k prvním stavením, tím větší hluk se ozýval. Bylo to jako když chodíte kolem vosího hnízda. Ve tmě sice nebylo vidět, co jsou ti lidi zač, nicméně podle jejich chování se zdálo, že po vetřelcích s čelovkami na hlavě ani trochu netoužej. Dokonce jsme zaslechli cosi jako výstřely, proto jsme uďáli čelem vzad a se zhasnutejma světlama jsme mazali pryč. Vašek s Jirkou to vzali nahoru k lesu, ostatní to střihli kolem hřbitova na kraji obce směrem ke kostelu, kde se zdál být klid. Po půlhodince nahánění se telefonama jsme se zase ve zdraví sešli a pochodovali směrem do hospody. Bohužel ta první právě zavírala a ta druhá byla již zavřená. Snad jen Jirkova neodbytnost a bouchání na dveře nám vymodlily otevření dveří a díky fajn personálu jsme se mohli do syta najíst a hlavně napít. Dostali jsme i kontakt na ubytování, které nás vyšlo na 12 euro na hlavu. Paní domácí byla té ochoty, že nám prodala i jednu flašku vodky, kterou jsme si vyprosili. Šli jsme spát ve dvě hodiny ráno, někteří však zachrápli už dřív.