Ještěrka s Myšákem putujou si to od Stvolínek.

Podzimní barvy u Sezímek.

Co to tam ta Ještěrka provádí ?

Že by ochutnávala muchomůrku červenou ?

Ještěrka cáká vodu na Myšáka fotícího vodopád ve skalní průrvě.

Jakýsi vytesaný otvor nahoře v pískovcové skále. Copak tam asi je ?

Skalní místnost velká jak stodola.

A plná myší.

Cosi se řítí po silnici a rikša to není.

Domácí trabtůrek se znakem Škody a zvukem dvoutaktního motoru z pryskyřníka pádivého.

Cestou ke Třem křížům.

Rudé listí se siluetou Vlhoště v pozadí.

Poněkud svérázná okenice posedu bude asi ve dvacet kilometrů vzdálené obci chybět.

Konečně "doma". Dáda, kterému ráno ujel vlak, už tady čekal.

Plameny ohně se už nemůžou dočkat, až budou olizovat všechny ty dobroty z baťohů.

Ještěrka praží bedly, v popředí se houpe Petrova uzená krkovička.

Myšák po dobrém obědě studuje bobry.

Dáda se xichtí, jako kdyby jedl houby se sejrem.

V neděli po několika přeháňkách sluníčko opět vystrčilo paprsky. Snad cestou na vlak nezmoknem.

Ještěrko, nech ty prašivky na pokoji, nebo nám ujede vlak.

Co tady chodíte potrati ?

Tudy žádnej vlak neprojede.

Bez fotky rozfoukanýho bouřkovýho cumulonimbu by to nebylo vono.

Dneska to tu vypadá jako když si tu dalo sraz čtvero ročních období. Teď už tu chybí jen sníh

Zafoukaná zastávka Stvolínky. Dáda fotí...

...apokalypsu nad Ronovem.

Ještěrka si velmi jemným způsobem vyndává klíště z ruky.