V lese za Mariánskými Lázněmi. Nehledě na baťohy plné jídla se všichni pustili do pojídání všude se povalujících bukvic.

Do cesty se postavil mírně zchátralý penzion Nimrod, který způsobil i přes Daliborovo moralizování nepěkné zpoždění.

Až po západu slunce jsme vyrazili hledat nějaký ten plac na spaní.

Lokalita "Smraďoch" byla hodna svého názvu a k přespání příliš nevybízela.

Dáda pozoruje bublající bahno.

Jestlipak je ten plyn hořlavej ?

Napodobit "vůni" vývěrů sirovodíku ze zdejších jezírek dokážou jen western fazole od Hamé.

Altánek s pramenem rezavě zabarvené Farské kyselky.

Až za úplné tmy jsme si ustlali neznámokde uprostřed lesa podle mapy v místě zvaném "Pod popravčí loukou".

Dana s Edou pod širákém, strašpytel Dáda s Mildou pod plachtou.

Eda balí jak o život, jen aby nebyl poslední.

Orosené pavučiny po ránu.

Dnes nezůstane jedinej posed prázdnej, myslivci maj pohotovost.

Edův bumerang - mocná to zbraň proti trudomyslnosti.

Mildin pokus o zahození překonal už jen Tomáš.

Kopec "U tří křížů" s vyhlídkou na okolí."

Vidina oběda na kopci budiž hnací silou.

Leča, párky, polívky připravit...

Neznaboh Dalibor se uvelebil na kříži.

Edovy rejpavé poznámky vyprovokovaly Mildu ke karatistickým chvatům.

Pohled od křížů směrem k upolínové louce.

Odtud po neznačených srnčích stezkách až k Zaječímu vrchu.

Hordy lovuchtivých myslivců nás donutily změnit směr k Mýtskému rybníku.

Zastavit stát - rauchpauza.

Mýtský rybník - rašelinou mírně zbarvená voda nebyla nevhodná ke koupání.

Mlha nad hladinou a troubení jeleních vábniček dávají tušit příchod podzimu.

Milda vaří něco dobrého a voňavého.

Skvělou noc kazil akorát řev vábniček.

Mýtský rybník ráno.

Sluneční paprsky se poslední zářijový den snažej jak o život.

Díky Edovi budou všichni turisti v okolí Kladské znát detaily vlakového spojení mezi Kolínem a Lázněmi Kynžvart.

Eda se ke svému dílu hrdě hlásí.

Houpavým krokem přes Kladské rašeliny v okolí kopce Lysina. Stačí trochu nepozornosti a boty jsou černé i zevnitř.

Zarostlé zbytky zdí hradu Kynžvart zničeného švédskými vojsky roku 1648.

Poslední noc na jednom z nejvyšších kopců v okolí. Všichni sázej na jistotu a stavěj přístřešky, jakoby už tušili, že v noci bude pršet a dokoce se i párkrát zablejskne.

Konečně možnost bez obav rozdělat oheň, škoda že na opékání už nic nezbylo.

První říjnové ráno už nebylo tak vlídné jako ta předchozí.

Vlaková zastávka v Kynžvartu - Dáda kontroluje stav energetických příjmů a výdajů svého těla.

Přestože vlak z Kynžvartu až do Kolína měl být přímý, díky výluce mezi Plzní a Stříbrem jsme si užili hodinu navíc s náhradní dopravou přeplněnými autobusy ČSAD Plzeň. V téhle poslední rozhrkané karose přijíždí na nádraží opozdilci Dana a Eda.

Tak pohněte, už se čeká jen na vás.

Ani poslední konzervy a paštiky nezůstávají nazmar.