Novohradské Hory 5.7. - 9.7.2006

Eda se snaží strastiplnou cestu vlakem "žloutenkáčem" prospat, kolečko Dádova salámu má navodit příjemnější snění.

Po hodinovém bloudění mezi Velenicemi a Gmündem konečně u zastávky úzkokolejné železnice.

Jenže vláček do Gross Gerungs tu jezdí jen jednou za rakousko-uherský rok.

Až vám někdy nějaký cyklista řekne,že cesta z Velenic do Nových Hradů vede ve stínu lesem, shoďte ho z kola.

Dáda napomáhá svým jetým ponožkám ve schnutí.

Věc nevídaná - Dáda přistižen v kontaktu s vodou a ještě k tomu studenou - u přítoku vypuštěného rybníka nedaleko Nových Hradů.

Večer na posekané louce s výhledem na rakouské výsostné pastviny za přítomnosti upískaných českých komárů.

Po první noci se stal repelent dobře ceněným artiklem.

Polední hicy je vhodné přečkat pod střechou kempu Veveří za stálého přísunu tekutin.

Když se sluníčko schová za mrak s lidovým názvem cumulonimbus mamma, je čas vyrazit o kousek dál.

Dneska pod širákem spát nebudem. Fantastický plácek v lese mezi Veveřím a česko-rakouskou hranicí.

Dlážděné ohniště - jak ohleduplné k přírodě.

Čundrácká pohoda začíná.

Rybník nedaleko Pohorské Vsi.

Opozdilec Michal si válí šunky na hrázi rybníka.

Že by tu byla poblíž nějaká naturalistická pláž? Ne, to je pouze upoutávka na kozí farmu v místě zvaném Terčí dvůr.

Stoupání do kopců s narvaným báglem na zádech je okamžik, kdy se začíná pochybovat o smyslu čundrů.

Tohle je jeden z okamžiků, kdy záda i nohy protestujou, ale mysl je nadšena výhledem na novohradský kraj.

Dobrá voda je tu doma - příroda, která degeneruje.

Kraj prosetý stezkami vhodnými především pro cyklisty. Za smrkem se schovává kovadlina bouřkového mraku.

Téměř panenská příroda, která se tu uchovala díky kdysi přísně střeženému hraničnímu pásmu.

Odpočinek pod blesky zjizveným smrkem.

Dalibor opět nezklamal - při odhánění létající havěti si zničil další brejle.

Natahování plachet za hřmotu bouřek zvládáme na jedničku.

Dáda a Eda se nenechávaj odradit šleháním blesků a v klidu si opékaj špekáčky na ohni, který zanedlouho zhasne pod náporem dešťových kapek. Michal šel hledat doklady, protože je hlava děravá a někde v lese je zapomněl.

Čtvrtý den ráno se Dáda dívá, kterýpak že to blesk sežehnul strom někde vedle našeho příbytku plného hliníkových ešusů a alumatek.

Eda se snaží pod kapucou čelit útoku dotěrných muchniček.

Dádovi se konečně vyplnil sen, našli jsme historický hraniční kámen z roku 1754.

V té době tu vládla ta paní, co zavedla povinnou školní docházku.

Z vesela na kopec Myslivna (1040 mnm).

Taková malá plicní rozcvička.

O drsné pózy není nouze.

Poněkud "menší" chatička LČR i s venkovním posezením na kopci.

Pramen vody pod vrcholem.

Pramen do potůčku, potůček do říčky a najednou je všude vody víc než dost.

Pozor na tekuté písky. Eda se rozčiluje nad svou utopenou šlechtěnou praboskou.

Eda a Michal se zbavujou špíny v ledové tříšti.

Poslední noc strávíme v tomto komfortním seníku v lese na Kobylím vrchu za doprovodu - jak se tu začíná stávat zvykem - zvukových efektů mraků s kovadlinou.

Dáda se chopil klacku na uklízení sena.

Michal za svitu svíčky prohání modrej zub svého Bellova přístroje.

Krmelec, jenž je součástí seníku dočasně změnil funkci na sušák ručníků.

Sviňským krokem s kovadlinou v zádech.

Pohoří na Šumavě za bouřky - bleskový závěr čundru.