Co se mračíš? Je pátek a né neděle....

Dáda se cpe pochybnými potravinami z kiosku na hlavním nádraží.

Mám si koupit jízdenku, nemám si koupit jízdenku...

Černo nad Plešivcem. Letos nás mají bouřky rády.

A do toho ještě tenhle přivolávač deště s makovicema.

Smaragdové jezírko.

Že by zahřmělo? To nevadí, ti co bouřky přivolávaj maj pro strach uděláno. Vzhůru na Plešivec.

Přesvědčivý argument v podobě náhlého silného zahřmění nás zahnal do bývalého lomu, kde jsme se schovali v útulném srůbku.

Karty při svíčce.

Obloha se protrhala, ale na Plešivci to pěkně fučelo.

Dáda a Martin teď už v bundách pozorujou část Brd nazývanou Hřebeny.

Při hledání místa na spaní (nepoučitelně opět na kopci) jsme objevili zákoutí s náhrobkem a nápisem "Cikán Řechtáček".

Co se tu mohlo panu Řechtáčkovi asi přihodit? Pokusili jsme se objasnit a nasimulovat jeho trpký konec.

Pan Řechtáček asi v nedaleké obci čmajznul slepici a místní lidé ho začali pronásledovat až na Plešivec. Zde se Řechtáček pravděpodobně snažil ukrýt v puklině skály (Demonstruje Martin).

Lidem z vesnice se ho zřejmě nepodařilo nalézt, leč nicméně se Řechtáček ze svého malého vítězství neradoval dlouho, protože se ve skále zašprajcnul a nemohl ven (Přesvědčivě předvádí Michal). O pár měsíců tu jeden vandrák našel už jen kosti člověka a slepice.

Dáda si přikutálel balvan aby měl na čem sedět u ohně.

Entomologům Michalovi a Daliborovi se v noci určitě zdálo o zrzavejch mravencích.

Cestou necestou z Plešivce do vojenského výcvikového prostoru. Trvalo nám hodně dlouho, než jsme přišli na to, že ukrývat se před vším, co se pohybuje, je poněkud dětinské.

Na hrad Valdek byl vstup zakázán. No alespoň sem nikdo nepoleze a bude tu klid.

Martin a Dáda na Valdeku.

Hrad Valdek patří k těm méně pobořeným zříceninám.

Polední klid byl náhle přerušen skupinkou malých děcek. Jeden ze spratků začal křičet "..jééé, tady jsou ňáký bezdomovcííí.." a Dáda si neodpustil poznámku, že žereme malý děti.

Tady ve VVP moc pohostinní nejsou, furt by nám něco zakazovali.

Tři zmoklé slepice u nějakého rybníku.

Jedna z mnoha rozpadlých vojenských pozorovatelen na Hřebenech.

Žádná z nich však nebyla vhodná na spaní.

Byl odtud hezký výhled na plochu, kde se dřív proháněly tanky.

Konec kochání, z druhé strany Hřebenů nás opět přichází navštívit bouřkový mrak.

Z jedné strany se nechala slyšet bouřka, z té druhé k nám odněkud doléhal zvuk nějaké střelby.

Po dešti se pářilo z lesů, toť ideální chvíle na rozdělání ohně.

Daleko od civilizace...

Ani v ranní mlze jsme se nemuseli bát rozdělat oheň.

Další pozorovatelna se salutujícím Daliborem.

Pohled z Hřebenů.

...a pak, že vodníci jsou jen v pohádkách. Tenhle sedí u potůčku pod Exhibitionbergem (Vystrkov)

Dáda s igelitkou plnou plechovek před protitankovou zátarasou.

Heleme se, nějaká strážní věž.

Až na Michala se nikdo nenechal pobízet.

Orientační smysl nás vedl do Jinců po silnici lemované podivnými baráky. Tudyma jsme se dostali ven z kasáren.

Dádovi se asi stýská po probdělých nocích v uniformě.

Nádraží Jince. I zde měli finalisté ze superstar své fanoušky.

Tady v Jincích to vojáci asi milovali.

Ve vlaku. Michalův od smůly zadělanej zadek.

Tenhle zadek je o něco hezčí.