Kokořínsko 21.5. - 24.5.2004

V sobotu ráno na Bororu.

Vražoun a Dalibor.

Myšák a Vražoun.

Občerstvení a spousta radioaktivních nápojů. Vražoun se zahřívá v Myšákově kožichu.

Dáda s nápojovým automatem na zádech před posvátnou horou Ŕíp.

Na kopci Nedvězí.

Celé Čechy jako na dlani.

K tomu aby ho někdo kopnul do úsměvu, nepotřebuje Dalibor své vysmáté kraťasy.

Krakoně.

Kokořínsko je rájem krakoní.

Myšák po necelých 30 kilometrech zjišťuje stav puchejřů na nohách.

Únava neúnava, když Myšák najde křemenáče, okamžitě tasí foťák.

Obří kemp zvaný Mamuťák.

Večer u ohně.

Ač je Dáda kuřák, zcela vyjímečně nevydechuje nikotinový dým, ale páru do chladného vzduchu.

Mamuťák.

Sešlost xichtů na Mamuťáku.

Tomáš láme dříví.

Tomáš, Myšák a Dáda. Dál jdeme už bez Vražouna, kterej nás všechny uštval a pak si klidně odjel domů.

Jeskyně Tisícový kámen nám na chvilku poskytla útočiště před prasečím počasím.

Dáda v pláštěnce na jedno použití.

Konečně na Orionu.

Orion patří mezi oblíbená místa soudě podle kempovky.

Zatímco pořád chčprší, dopřáváme si něco k obědu.

Na chvilku vykouklo sluníčko, ale než jsme se stačili najíst, z mraků se spustilo nanovo a pro dříví a vodu jsme museli v tom největším lijáku.

Jak i v tom nejhorším počasí udělat pohodlný pelech... Na noc jsou hlášeny mrazíky a od středních poloh sněhánky. A to je 23. května.

Ještě pořádnej nášup a pak šup do brlohu.

Noc s nezvanými hosty (Pankrác, Servác a Bonifác) jsme přečkali v pohodě. Myšák s Dádou si ukuchtili guláš ze všeho, co bylo ještě v baťohu k nalezení.

Tomášovy ďábelské tousty tomu teda podtrhly chuť.

Kolem Vlhoště na vlak.

Oproti ránu se nějako oteplilo.

Dáda v motoráku pod Ronovem.

Trochu riskantní fotit v rozdrncaným motoráku na samospoušť.

A na závěr ještě pár xichtů.

A ještě jeden bonusovej.